ADV TOP
ADV LEFT

O paleo DIETĚ toho bylo napsaného spoustu, dá se tu najít paleo diskuze, hubnoucí diskuze, i paleo články.

Pro mě paleo znamenalo ale mnohem větší životní změnu než pouhé jídlo. Jídlem to samozřejmě začalo a když jsem strávila první lyžařskou sezónu bez křečí v břiše, začala jsem si víc číst a přemýšlet o svém životním stylu obecně. Inspirací mi byl především blog Marka Sissona.

Často jsem četla nějaký článek a v duchu se tloukla do hlavy, jak je to prosté a samozřejmé – a jak je možné, že mi zrovna tohle nedošlo už dávno. Moje tělo zjevně ještě pořád nezvládá zrní, které je v našem jídelníčku už pár tisíc let - jak moc je asi schopné poprat se se změnami, které se s lidstvem a naším životním stylem odehrály za pouhých sto, sto padesát let?

Od diety je to jen krok k úvahám o sportu a pohybu. Žiju v místě, kde je auto nezbytností, bez něj si ani nedojdu na nákup, ani nedopravím děti do školy. Spoustu času prosedím u počítače – a v tom autě. Oproti paleo člověku, který putoval stepí, sbíral kořínky, lezl na stromy a nosil náklady dřeva, je to zatracený rozdíl.

On je to rozdíl i proti mojí prababičce, která sice měla kozu v chlívku a nelovila jí někde ve stepi, ale musela si nanosit vodu, dojít na trávu, naštípat dříví, obstarat záhumenek – a to vše se šesti dětmi za zády. Samozřejmě, že by jí ani nenapadlo jezdit na rotopedu, zvedat činky a potit se na hodině pilates. A mám temné podezření, že fyzičku měla lepší než leckterý osvalený borec z posilky.

Na druhou stranu si nemyslím, že pračlověk běhal maratóny, že moje prababička zvracela vyčerpáním u sbírání dříví v lese jako někteří u Cross Fitu, a že by byla po pětačtyřiceti minutách tancovačky propocená jako po lekci zumby. Tohle byl pro mě poměrně zásadní “objev”. To, že není zapotřebí potit krev při devíti tréninkových dávkách týdně, aby byl člověk fit. Napřed jsem začala jezdit na kole do posilovny, čímž jsem ušetřila tu půlhodinu, kterou bych normálně strávila na rotopedu.

Začala jsem víc vyhledávat, jak spojit fyzickou činnost s běžným provozem – to, že pohrabu zahradu vydá za pěkných pár sklapovaček a zvedání činek, a navíc nemusím složitě organizovat hlídání dětí. Nakonec mi začaly lézt na nervy činky obecně, úplně  jsem zrušila permici do posilky a celé léto jsem strávila budováním odvodňovacích příkopů na ranči. Dvakrát týdně jsem se oháněla krumpáčem, navážela kolečka štěrku, nosila betonové desky, kameny a pražce.  Mávání činkami v posilovně je proti tomu směšně jednoduché. A ve srovnání s vysušeným výběhem šíleně samoúčelné.

Nevzdala jsem se lezení a kvůli udržení hybnosti bolavé kyčle chodím jednou týdně na jogu, ale už to nejsou tréninky mnohokrát do týdně. Najednou užírám mnohem méně z rodinného času dojížděním na různé cvičební programy a snažím se hýbat jinak, tak nějak mimochodem. A fyzička? Určitě není horší než před tím, a možná, možná bych si troufla i na nějakou tu prababičku.





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy