ADV TOP
ADV LEFT

O paleo DIETĚ toho bylo napsaného spoustu, pro mě ale paleo znamená mnohem víc než jídlo. Moje tělo zjevně ještě pořád nezvládá zrní, které je v našem jídelníčku už pár tisíc let.  Jak moc je asi schopné poprat se se změnami, které se s lidstvem a životním stylem odehrály za pouhých sto, sto padesát let?

 

Děti mám rok a půl od sebe, s tím, že se pár let nevyspím, jsem počítala. Nicméně problémy se spaním jsem měla i dávno poté, co děti vyrostly z nočního kojení, posléze nočního počůrávání a nakonec i z období nočních můr. Doporučovaný osmihodinový nepřerušovaný spánek se ne a ne dostavit, bez ohledu na to, kolik meduňkových čajů jsem vypila, a nakolik jsem překopala svůj večerní režim. Buď jsem nemohla usnout vůbec, nebo jsem se vzbudila ve tři ráno a do šesti čučela do stropu, abych v sedm, kdy zazvoní budík, byla úplně tuhá a téměř brečela únavou.Abych ale nepřeháněla – hodně se zlepšilo, když jsem začala dodržovat pravidelný režim a to, že hodinu před spaním už nekoukám na žádnou obrazovku. Pomohla i paleo dieta – přestala jsem mít PMS a s tím spojené migrény (i když je trošku otázka, jestli jsem měla migrény z nevyspání, nebo jestli jsem se nevyspala kvůli bolestím hlavy).

A pak jsem jednu noc byla takhle s dětmi sama v pronajaté lyžařské chalupě, byla šílená zima a já dvakrát za noc vstávala přikládat. Prostě úplně normálně, vstala jsem, rozhrábla uhlíky, přihodila pár polínek do krbu, přidala tah,  došla si na záchod, zkontrolovala, zda se oheň rozhořel, stáhla tah v krbu – a šla spát. SPÁT. Abych se za tři hodiny zcela samostatně probudila, přiložila, chvíli počkala, jestli se oheň rozhořel a zase usnula. Chápete? Žádné zírání do stropu, noční čtení, pití, jídlo. A budila jsem se přirozeně, samovolně, bez budíku plus mínus po třech hodinách.

Proč mi přikládání a hledění do plamenů nevadí? Co když je to celé jen v hlavě, do které celá léta odborníci hučí, že jediný zdravý spánek je osm hodin v kuse? Jak je to dávno, kdy se v jeskyni či chalupě muselo celou noc přikládat? Odhánět šavlozubé tygry? A jaký systém spánku představuje klášterní časování modliteb? Půlnoc, třetí ráno, šestá – a tak dále. Pokud by osmihodinový spánek byl tak zásadní, mohli by to mniši vydržet celý život?  A vůbec, vadilo našim předkům, že nespí osm hodin v kuse? V jakémsi anglickém článku jsem našla studii o tom, že na venkově bývalo zvykem vstát za svítání, nebo i dříve, přiložit, obstarat zvířata, pomodlit se – a jít spát.

Později se vstávalo doopravdy, se snídaní a s tím začínal den naostro. Takže je přerušovaný spánek skutečně tak nepřirozený? Objev roku pro mě byl, že MNĚ vlastně nevadí.  A že to dokážu přenést z chalupy s krbem i do našeho městského obydlí. Když se probudím ve tři ráno - tak se mentálně ujistím, že jsem doma s centrálním topením, že děti nevydávají žádné poplašné signály, protáhnu se, přetočím se na druhý bok - a spím. Nepřemýšlím už nad tím, že jsem divná, když jsem vzhůru, a že když nebudu spát osm hodin, tak budu nemožná, a že mám nějakou poruchu spánku.

Nemám, nejsem, nebudu. Jenom funguju tak, jak je člověk původně naplánovaný. Pračlověk si těžko mohl dovolit strávit osm deset hodin denně vkuse ve stavu nepoužitelnosti. Ona si to nemohla dovolit ani ta moje prababička – s hromadou dětí v jedné místnosti  a domácí havětí k obstarání. Dost pochybuji, že prospala celé noci.

Na druhou stranu – spali naši předci JENOM osm hodin denně? Nebylo to spíš závislé na ročním období? Když byl můj manžel v Norsku na farmě, divili se místňáci, že brigádníci chtějí "furt spát". Šestitýdenní léto za polárním kruhem se musí využít dokud je. A tak se maká, opravuje, kosí, sklízí, sbírá a třídí mnoho hodin denně. A pak je potřeba se poveselit, takže se také griluje a pije. A když už člověk nemůže, tak si zaleze na dvě tři hoďky do postele, aby zase vyskočil a pokračoval v práci či zábavě, bez ohledu na to, jestli jsou tři ráno, nebo tři odpoledne. Však na spaní bude celá zima, ne? Samozřejmě asi těžko oznámím šéfovi, ať mě přes zimu nečeká před desátou, protože je na mě ráno moc tma. Elektřiny se taky vzdávat nehodlám, a už vůbec se nechci stěhovat do jeskyně.

Nicméně paleo rok mi změnil pohled na svět. V mém životě se toho tedy navenek tolik nezměnilo. Pořád jsem mlsná a s chutí se najím. Chodím v botách, které na první pohled nevypadají nijak neobvykle. Dvakrát týdně se scházím na stěně s klukama. Spím ve stejné posteli. Ovšem najednou jsem se ze stresu ocitla v pohodě. Přestala jsem běhat v předepsaných kruzích, odměřovat jídlo pětkrát denně, cvičit tolikrát týdně s přesnou tepovou frekvencí, spát od jedenácti do sedmi.

A víte, co se stalo? Vůbec nic. Tedy kromě toho, že mě nebolí klouby, nemám migrény, nemám PMS,  netrpím únavou, nemám záhadné alergické záchvaty, netrpím nespavostí  a netloustnu. Pro mojí lenivou a chaotickou náturu je to zkrátka geniální řešení.  





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy