ADV TOP
ADV LEFT

Tento článek našla Kebusa a přeložila ho Sally, se souhlasem autorky. Jelikož hodně rezonuje s mými úvahami, předkládám ho k diskusi... (Originál zde.)

Missorka

Whitney Phillips:

Ve svém posledním článku jsem se věnovala historii slova „trol“ a argumentovala proti jeho používání v širokém spektru chování online. Navrhovala jsem, abychom trollování vnímali jako podkategorii online agrese, spíše než jako samostatnou kategorii – to vše proto, abychom mohli lépe zacílit naše reakce na problematické chování online.

Ovšem toto jazykozpytné pitvání nám moc nepomůže, pokud jste konfrontováni s internetovým nepřítelem. Bez ohledu na to, jak to popíšete – trolling, obtěžování, šikana – jak byste měli reagovat? Co vlastně můžete dělat?

V mnoha internetových kruzích je nejčastější radou „Nekrmte trolly“, což slouží jako univerzální odpověď a zároveň omluva všech internetových antagonistů.

Viděno touto logikou, trolové jsou jako žraloci a reakce jejich cíle jsou návnada – čím víc jim toho hodíte, tím vzrušenější žraloci budou (a tím spíš ostatní žraloci ucítí krev a přidají se k útoku). Pokud jim přestanete házet návnadu, žraloci postupně ztratí zájem a odplavou.

V zásadě se rada nekrmit troly zdá jako velmi rozumná reakce na nevhodné internetové chování. Ovšem navzdory prvotní lákavosti tato rada způsobuje víc problémů, než jich řeší – a nejen proto, že nás to přivádí zpět k problémům přesné definice.

 

Za prvé „nekrmte troly“ definuje veškerou konverzaci ohledně chování jen a pouze s ohledem na agresora. I když se dotyčná osoba zdrží „krmení trolů“, pořád tím nahrává do rukou agresora. Stále je to agresorova hra a hraje se podle jeho pravidel. Cíl (dávám přednost označení napadené osoby jakožto cíle před obětí, protože cíl znamená, že ta osoba byla vybraná mezi ostatními, ale neznamená to automaticky, že je taková osoba bezmocná) není nic víc než hračka.

A co více – zdůrazňování nekrmení trolů (znovu, používám tento termín velmi volně), svaluje vinu za všechny nepříjemnosti na cílovou osobu. „Jen kdyby nekrmila troly“, naznačuje úvaha, „oni by vůbec nic takového nedělali!“ A vůbec, je to jeho vina, nejspíš na internetu udělal nějakou hloupost; takže příště si to dvakrát rozmyslí, než něco takového zveřejní, napíše či udělá. Zkrátka ten cíl – ne trolové – jsou příčinou trolího chování. Základní informace, kterou tady dostáváme je: Nebuďte trollováni.

Tento druh rétoriky, která svaluje vinu na oběť - přesně ta samá rétorika, kterou slýcháme v případech znásilnění – zraňuje ať se objeví kdekoliv. Mentalita „nekrmení trolů“ na internetu představuje akceptování určitých předpokladů o tom, jak by se lidé „měli“ chovat na internetu (například: neberte všechno vážně; nezveřejňujte nic pod svým skutečným jménem; nedávejte průchod emocím; nechoďte na místa, kde je pravděpodobnost trolingu). Hrubé chování je omlouváno jako přiměřený postih za porušování domnělých / umělých pravidel.

Z těchto důvodů odmítám tvrzení „Nekrmte troly“, protože odevzdává veškerou moc právě na stranu trola (nebo osoby obviněné z trollování) a svaluje vinu za agresorovy činy na oběť.

Tím nechci říct, že základní myšlenka vzkazu „Nekrmte troly“, by měla být opuštěná. Ale je potřeba zasadit tento vzkaz do nového rámce – tak, aby odrážel zájmy oběti, a podporoval aktivní odmítání online agrese.

Místo souhlasu s nekrmením trolů a potažmo přijetím pravidel odpůrcovy hry, cíl agrese by měl být podporován v jeho vlastní hře – ve hře nazvané Pojďme tomu parchantovi pořádně zatopit. Nejzákladnější pravidlo této hry je umlčet troly, ideálně natvrdo vymazat jejich příspěvky. To samozřejmě předpokládá, že cíl útoku má nějakou možnost kontroly nad zveřejňovaným obsahem a že dokáže držet krok, což není vždy ten případ a přivádí nás to ke spleti otázek o nejlepším způsobu moderování diskuzí – což je diskuze na jindy). Toto by nemělo být nějakým tichým protestem, ale mělo by být provedeno aktivně, jako projev moci – zvednuté obočí a prostředníček.

Pro internetové antagonisty, kteří nemají na práci nic lepšího, než trávit dny tím, že otravují ostatní, je ticho smrtelné. Ať už totiž mají jakoukoliv motivaci (nudu, bigotnost, úchylný smysl pro humor) a jakkoliv se sami definují (ať už jako trol, nebo bojovník boží či povážlivý občan),  všichni chtějí jednu základní věc – obecenstvo. V okamžiku, kdy ho nemají, strávili by celý den emailováním urážek sami sobě. A to už tak zábavné není. To činí z vnucené impotence mocný nástroj postihu.

Samozřejmě jsou tu výjímky; ticho občas není dostačující a může být i nevhodné. Někdy je potřeba parchanty jmenovat – a ano, možná dokonce zostudit – a nejen proto, že překročili nějaké hranice etiky, ale také proto, aby se dalo jasně najevo, že tato úroveň agrese a působení problémů nebude tolerována. V těchto případech si může jedinec nebo komunita vybrat, jestli upozorní na nepřítelovo problematické chování a obrátí pozonost k němu a jeho činům, nebo zda půjde ještě o krok dále a zveřejní identitu viníka a tím ho přiměje čelit následkům v reálném světě.

Další možností jsou protitrolí opatření. V těchto případech vyhlédnutý cíl může zamíchat kartami a buď využít agresorovy slabé stránky, nebo podpořit agresora v další konverzaci, a zasahovat jen a pouze za účelem jeho větší frustrace, zmatení a nebo ho přivést k ještě nesmyslnějším prohlášením – s cílem donutit ho nakonec utéct zpět do závětří, s ocasem staženým mezi nohama.

Ať si zvolíme jakoukoliv techniku, je důležité mít na paměti zájmy cíle agrese, a ne jeho agresora a také vzdělávání ostatních ohledně možností, které mají k dispozici. Samozřejmě, že neexistují perfektní řešení, tyto problémy se nedají řešit jednodušše, obzvláště ne v situací, kdy to má rozměr celé skupiny, nebo tam, kde se agrese odehrává v nemoderovaných nebo špatně moderovatelných podmínkách. V extrémnějších případech, kde dojde k psychickému a fyzickému poškození a které jsou široce publikované po celém internetu, aktivní odpor – ať už ve formě umlčení nebo zostuzení nebo kontra-trolingu – nemusí stači a někdy se i může jak bumerang vrátit zpět.

Pokud se ale začneme zamýšlet nad tím, jak mluvíme o internetovém antagonismu – počínaje vysoce problematickou frází “nekrmte troly” – jsme na dobré startovní pozici. Tato zamyšlení jsou základem, na kterém můžeme vystavět praktická řešení, a povzbudit cíle online agrese, aby se aktivně vzepřeli svým agresorům. Konec konců, internet nepatří parchantům. A náš slovník by měl tuto skutečnost odrážet.

 





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy