ADV TOP
ADV LEFT

Byla jsem včera na Suchdole v Praze, odkud jsem dvanáctkrát odjížděla do Sluneční zátoky u Vráže u Písku na letní dětský tábor. Vybavila jsem si zvláštní směs nervozity a těšení, která provázela setkání starých kamarádů a našich bývalých kapitánů, když jsem tam jezdila jako dítě a stejný pocit, když jsem se už jako členka kapitanátu znovu setkávala se starými kapitány a svými bývalými dětmi s očekáváním, jaká že bude ta letošní plavba na lodi Audácia.

Vzpomněla jsem si, jak v podivném zamilovaném opojení (ostatně zamilovaná často) jsem se vracela po třech týdnech domů tak plná zážitků, že jsem ještě týden nebyla schopna mluvit s rodiči, protože jsem nevěděla, co dřív vyprávět. Ve tvářích kolemjdoucích jsem viděla "svoje" děti a několik týdnů fungovala podle táborového režimu dne - pozorovala, jestli večer pět minut po trubce projede vlak, když houkala siréna, škubla jsem s sebou, že utíkám na nástup a všude jsem chtěla sbírat papírky, abych nedostala želvu.

Už šestý rok do Zátoky nepojedu, jsem doma s dětmi a i když nám nečekané Čtvrtě případný táborový pobyt oddálilo, jednou pojedeme zase. Na tábor berou sice děti po první třídě, ale protože je na 3 týdny (jak zoufale málo to bylo pro námořníka a jak ukrutně moc je to pro mámu), pošleme Amálku až zároveň s Boříkem. Zrovna včera jsem se ujišťovala u svého rodného bratra Honzy (s příznačnou přezdívkou Divoký Vráž - vypadá fakt děsně, ale děti nejí), že za čtyři roky v Zátoce stále bude, aby mi na droboť dohlédl. Protože je teď opravdovým námořníkem na opravdové lodi, bude záležet zase na velevážené admiralitě.

Mně teď nezbývá, jako každý rok v srpnu, než očichávat rozpálené meze, vlhké lesy a smrduté rybníky. Vybavím si u toho vždycky konkrétní zážitek, cestu nebo plavbu na pramičce odněkud někam v okolí Sluneční zátoky. Těším se, že můžu dětem slabý odvar těch dobrodružství dopřát teď, když jsou maličcí a poslat je "Tam do míst, co tolik mám rád", až přijde čas.

V září na admirálových narozeninách jsme se s bývalými (také již dětnými) kapitány dívali ke stolu, kde sedělo dvacet našich námořníků. Většinu známe od plavčíků, trochu to člověka překvapí, že Ten, co mu coby nejmenšímu plavčíkovi ujela nožička do vody na Říčkách a jemuž jsme sušili holínku nad nešikovně rozdělaným ohněm z mokrého chrastí, byl letos sám kapitánem lodníků a jeho nejlepší zátokový kamarád měl na starost oddíl kadetů. Jsem docela klidná při představě, že se nám tyhle "naše" velké děti budou starat o ty naše malé. (A budou jim stejně hrdinným vzorem, jako jsme byli my - dneska nepochopitelně - pro ně.)

Strašně jim to závidím.

Traduje se, že to místo má zvláštní kouzlo, i když to kouzlo nikdo nikdy neviděl, ale je pravda, že se do té "hnusné komáří bažiny" lidé vrací celý život.

Hm, tak jako vždycky, neumím dost dobře vypovědět, co jsme tam dělali a proč byla plavba na lodi Audácia pokaždé nezapomenutelná.

Budete muset poslat děti - třeba řeknou víc. :-)

Cífka (polovina cpt. Petromira v záloze)

 





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy