ADV TOP
ADV LEFT

Máte doma předškoláka nebo prvňáčka? Pomozte mu s abecedou a přibližte mu nový svět školního prostředí. Na každé písmenko abecedy existuje nějaký předmět nebo jev, se kterým se vaše dítě setká ve škole možná vůbec poprvé. S touto knihou ho už nic nezaskočí! Originální texty oceňované autorky doplňují hravé ilustrace.

Pusťte si náš knižní trailer



Co vedlo autorku Michaelu Fišarovou k napsání knihy A-Ž půjdeš do školy?

Právě vám vyšla nová kniha A-Ž půjdeš do školy. Respektive ony jsou to knihy hned dvě – jedna pro kluky, druhá pro holky. V čem se liší a jak vznikl nápad na holčičí a klučičí variantu?

Verze pro holčičky je psána v ženském rodě a klučičí verze v mužském. Obě verze jsou si jinak podobné, liší se pouze v maličkostech. Nejzásadnější změna je asi u písmenka W, kde WC vypráví svůj příběh a přece jen se v jeho použití holčičky a kluci trochu odlišují … J

Nápad vydat klučičí a holčičí verzi vymyslel můj redaktor z nakladatelství Albatros – Petr Eliáš. A nápad to byl výborný!

Vy sama jste učitelka a zároveň matka – vzešel nápad na knihu spíš z vaší učitelské praxe nebo z té mateřské? Setkáváte se jako pedagog s tím, že děti mohou mít těžkosti s přechodem ze školky do školy?

Nápad vytvořit tuto knížku vzešel jak z role maminky, tak z role učitelky. Využila jsem vlastní postřehy, kdy šli naši synové poprvé do školy, ale také jejich pocity, přání a obavy s tím spojené.

Rovněž jsem však čerpala ze své pedagogické praxe. S některými školními předměty a jevy mi dokonce pomohli sami prvňáčci. Jejich nápady a povídání o tom, co je ve škole překvapilo a zaskočilo, bylo pro mě velikým přínosem. Nedovedu si představit, že by takové knížky vznikly, kdybych se já sama nepohybovala ve školním prostředí.

Co děti v knize najdou, jak jim pomůže? (proč by ji maminky měly koupit?)

Cílem knížky je pomoci předškolním dětem se vstupem do školy, aby se do ní těšily, a aby byl pro ně přechod ze školky do školy snazší. Legrační formou se tu budoucí žáčci setkávají s různými předměty a jevy ze školního prostředí. Snažila jsem se vybrat právě takové, se kterými se setkají mnohdy až v první třídě. Je tu samozřejmě aktovka, ale také například čip na oběd, interaktivní tabule, omluvenka i poznámka, rozvrh hodin, vyučovací hodina, známka. V knížkách jsou zastoupena všechna písmenka naší abecedy, takže nechybějí ani taková, jako je písmenko ď, ň a ť. Ťunťa je třeba ten, kdo se bojí jít poprvé do školy, že se tam ztratí, nebude ničemu rozumět, bude tam bez mámy a táty …

Pro jaké děti je určena (pro všechny? Jak staré? Jen předškolní..?)

Knížky jsou určeny pro holčičky a kluky od čtyř let až po žáčky první třídy.

Co byste doporučila (ze svého odborného pohledu pedagoga a i z pohledu matky) rodičům, kteří mají pocit, že jejich dítě přechod do školy tak úplně nevzdává. A je v tom rozdíl? Dívat se na podobný problém z pohledu rodiče a učitele?

Z pohledu rodiče je to vždy o něco těžší. Přece jen máme jisté obavy, aby to naše robátko zvládlo a změna pro něj nebyla tak moc velká. Často se snažíme vybrat školu, která se nachází ve známém prostředí, školu, kam jde i někdo z kamarádů ze školky nebo z našeho okolí. Nechceme, aby naše dítko v tom bylo takzvaně samo.

Z pohledu učitele je to jiné. My, učitelé, víme, že to dítě zvládne ve většině případů velmi dobře.

Záleží však hodně na tom, jak je na vstup do školy připravené. A s tím mu mohou hodně pomoci rodiče. Jedním z takových prvních krůčků může být právě společné předčítání z knížky A – Ž půjdeš do školy.

V knížce hrají velkou roli veselé a hravé ilustrace, kdo ji ilustroval a jak probíhala spolupráce?

Knihu nádherně ilustrovala Aneta Žabková. Nejsou to však jen pěkné obrázky, ale profesionálně vytvořené ilustrace, které nádherně dokreslují celý text, jsou legrační, vtipné a nápadité a díky nim poselství celé knížky dostalo ten správný směr.

 

A-Ž půjdeš do školy je vaše třetí kniha, o čem byly ty dvě předchozí?

Ano, je to má třetí knížka, a jak už bylo řečeno, je určena předškolním dětem.

Moje druhá knížka, Náš dvůr má tajemství, je napsána pro mladší školáky. Je to legrační knížka, jejíž děj je zasazen do typického českého prostředí. Příběh vypráví desetiletý Ondra, který je jedináček. Jednoho dne se ale k nim domů nastěhuje bratranec Erik, se kterým se Ondra musí začít o všechno dělit. Nejsložitější je pro něj podělit se o lásku svých rodičů a o své kamarády -  Johanku a Jirku. Děti schovávají ve sklepě štěňátko, které nemohou mít doma a to přináší mnoho legračních situací.

První knížka, Nikolina cesta, je určena starším dětem. Příběh vypráví patnáctiletá Nikola, která spolu se svým pětiletým bráškou Martínkem čelí doma nelehké životní situaci. Setkává se totiž s domácím násilím.

Za svou prvotinu jste byla oceněna Zlatou stuhou, jak jste se cítila jako nováček na literární scéně, který hned získal tak prestižní a významné ocenění?

Toto ocenění mě velmi překvapilo a potěšilo. Byla jsem ráda, že díky němu se možná o knížce dozví více čtenářů a dostane se do rukou dětem, kterým její přečtení pomůže.

Právě v knize Nikolina cesta řešíte - velmi autenticky a s obdivuhodným citem pro dětskou duši - tematiku domácího násilí. Kde vznikl nápad na tuto knihu a jaké byly reakce? Přeci jen kniha pro děti o domácím násilí… to mohlo působit kontroverzně.

Reakce na knihu byly velmi kladné. Jejím posláním bylo pomoci dětem, které to nemají v dětství snadné. Aby věděly, že nejsou na světě samy, že takových dětí je víc. Aby věděly, že vždy je tu cesta něco změnit, aby pochopily, že to, co se jim děje není žádná ostuda nebo věc, za kterou se musí stydět. Aby se nebály požádat o pomoc.

Také je věnována dětem, které mají krásné dětství, aby si toho všeho vážily a pochopily, že to není taková samozřejmost, jak se možná někdy zdá, a někdo v jejich okolí na tom může být úplně jinak.

K jejímu napsání mě dovedly osudy mnoha dětí, se kterými jsem se setkala.

Na svých besedách vždy říkám dětem, že já sama jsem své knížky nenapsala. Že právě děti jsou mými neoddělitelnými pomocníky a mou inspirací. Bez toho aniž bych znala jejich trápení, touhy, jejich názory, slyšela to, jak mezi sebou mluví a co zažívají, by mé knížky nikdy nevznikly.

A za to všem dětem, spolutvůrcům mých knih, patří velký dík!

Michaela Fišarová

 

 

 





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy