... a to včera.

Když byli děti menší, Vánoce byly záhul, ale dobrá nálada se dělala sama. Aktuálně jsme se posunuli do vyššího levelu. Máme doma minimálně dva puberťáky (Vojta 14, Valu 13) a jednoho skoro (Vašek 10). Což dává takovým Vánocům zcela jiný rozměr.



Navíc matku složila choroba... Kafe se septimou ještě zvládla, ale pak už jen koupila 10 rohlíků a umřela doma na gauči. Byla doma první, Violka na noc u babičky, ostatní postupně dojížděli...

Jaksi nikdo se nestaral o to, jak ty Vánoce zařídíme. Každý byl rád, že je matka kaput a nebuzeruje. 

Když matka procitla z kómatu chtěla aspoň základní úklidové úkony. A s velmi zlou se potázala.

Přišlo jí to líto.

Sundala tedy z tabule nápis "KAFE SE SEPTIMOU" a vytvořila jiný: "VÁNOCE SE SAMY NEUDĚLAJ!"

Nestalo se nic.

Druhý den (v sobotu) v 10 ráno se pořád ještě nic nestalo.

Po dětech ani vidu ani slechu.

Po desáté přišel Vojta na snídani... 

Byla jsem smutná. A strašně naštvaná. Informovala jsem ho, že odjíždíme s tátou na nákup do Glóbusu a napsala A4 věcí, co bych si tak představovala, že by se mělo stát...

V Globusu jsme s mužem mimo nákupu i řešili, co budeme dělat, až přijedeme domů a nebude tam žádný posun. A nejvíc jsem se bála toho, co Vojta napíše na tu světelnou tabuli, kterou si vztekle vzal, sundal nápis "VÁNOCE SE SAMY NEUDĚLAJ!" a vztekle si začal chystat písmenka na nový... Podle jeho výrazu, tam rozhodně nehodlal napsat nic dobrého.

Jenže jsem zapomněla, že jsou Vánoce. A zázraky se úplně normálně dějí!

Přijeli jsme do uklizeného domova... A na tabuli svítilo: "MÁME VÁS RÁDI!" (a nepůsobilo to ani extra ironicky... ;-))

Dneska nápis předělala Violka... A už se těšíme!



P.S.: Mně už, milý Ježíšku, letos nic nosit nemusíš. Stačí mi záblesk víry, že jsme do nich přece jen něco dobrého vložili. Díky za to.

Krásné Vánoce s vašimi nejbližšími přeje Missorka s rodinou

 





Zpět nahoru