ADV TOP
ADV LEFT

Jednou takhle navečer publikovala paní Slámová na svém FB rádobyvstřícný dotaz v tomto znění:

 

Nezabývejme se tím, co je tato žena za člověka, ani nakolik byla diskuse “objednaná” ze strany Novy, která den nato zveřejnila článek tendenčně sestříhaný z příspěvků na FB, ani tím, nakolik lze ještě za žurnalistiku považovat článek, který jako koláž složíme z textů jiných lidí.

Zabývejme se ovšem tím, jak vůbec vypadají v ČR diskuse na téma “lesan” nebo třeba porodu, či dokonce takových ohavností jako práva nebo svobody.

Sdělím vám zde své poznatky, které zajisté nejsou objektivní, ale objektivita - jak si dále ukážeme - je naprosto irelevantní.

  1. Lesana, alternativní matka, ezopíča, cokoli podobného, je v prvé řadě konstrukt, a to konstrukt velmi nekonzistentní. Nekonzistence vyplývá ze dvou základních faktů: jednak z toho, že spektrum žen, které v nějaké části svého života tíhnou k nějaké formě alternativy, je velmi široké samo o sobě; jednak z toho, že hodnotitel si vždy vybere ten aspekt, který ho zajímá, a propojí jej s dalšími, které se mu zrovna hodí, z čehož vyvozuje důsledky, které vyvodit chce (slippery slope);

 

  1. velmi často se přikládá různá váha různým emocím z hlediska jejich “racionality” (zní to wtf, ale vysvětlím): vyvolávání a pociťování pozitivních emocí (tedy např. klidný, radostný přístup k těhotenství, porodu, výchově, vlastnímu ženství) se podtextem či naplno hodnotí jako slabost, iracionalita, pohodlí;

oproti tomu vyvolávání a pociťování emocí negativních a strachu především (tedy úzkostné těhotenství, strach z porodu, akceptování bolestivých zásahů, separace dítěte, výchova jako souboj s dětmi, znevažování cizích pocitů, vlastní ženství prožívané rozporuplně - viz třeba častá averze žen k menstruaci, k cizímu kojení, k cizím pozitivním porodním příběhům) se vnímá jako hodnotnější, protože pesimističtější, racionálnější, protože “ono se to neposere” je jednoznačně vykládáno jako pragmatický přístup ke všemu (tedy s výjimkou cizích životů);

 

  1. pohodlí: velmi zajímavé téma, opět značně nekonzistentní. Pohodlím se zde rozumí především domácnost lesany (která dle náznaků prostě všude vypadá stejně, a to sice jako domácnost Weaslyových, jen je tam víc bordelu a míň kouzel… čili pohodlí vlastně velmi pochybné). Pohodlí této domácnosti v očích bdělých diskutujících nijak nezpochybňuje ani to, že porod má přece být krvavá, hnusná záležitost, která vyústí ve smrt (která je nejspíš také pohodlná).

 

  • Pohodlné je také neustále řešit kovbojky s gynekology a zdravotními sestrami, když se žena rozhodne odmítnout vyšetření, na což má plné právo (a kupř. ho nahradit vyšetřením jiným, přesnějším - viz triple test vs. kombinovaný screening; průtoky pupečníku místo ctg při přenášení).

  • Pohodlné je řešit, kde sehnat soukromou PA, která vlastně má být “díky” legislativě nesehnatelná.

  • Pohodlné je to i pro PA, která se každou asistencí u domácího porodu vystavuje riziku osobní i profesní likvidace.

  • Pohodlné je vymýšlet náhradní plány pro případy komplikací a vůbec se o těchto věcech informovat, nejčastěji navíc ze zahraničních zdrojů, nicméně bez kooperace v rámci systému zdravotnictví.

  • Pohodlné jsou spory a urážky od personálu záchranky či porodnice, pokud se u porodu přece jen vyskytnou komplikace.

  • Velmi pohodlné je dohadování s pediatrem, zda vám převezme dítě po domporodu nebo ambuporodu (přestože není žádný zákonný důvod, aby dítě nepřevzal).

  • Nesmírně pohodlné jsou spory s matrikou o vydání rodného listu.

  • Pohodlné jsou samozřejmě i komentáře lidí, kterým do vašich rozhodnutí nic není (veřejnost, tchyně, švagrova sestřenice, která pracuje v nemocnici a viděla komplikace u porodu, o kterých se jí dodnes zdává).

  • Pohodlné jsou návštěvy z OSPODu, pokud kdokoli ze zmíněných i nezmíněných vnějších osob podá podnět pro zanedbávání péče o dítě (který OSPOD stejně neshledá oprávněným, zato se odkládá pomoc dětem, které ji skutečně potřebují - přirovnat to k tolik oblíbenému argumentu se záchrankou, která asistujíc u domporodu chybí jinde, je pochopitelně nevhodné).

  • Všechno je to prostě hrozně pohodlné.

 

Rozhodně a v žádném případě není známkou pohodlí rodit v porodnici, kde fyziologický porod zhusta vede odborník a specialista na porody komplikované, “přehodit” zodpovědnost za svá rozhodnutí na personál, poslouchat, být vděčná i za poškození, která byla preventabilní. Hlavně že se dítě “nějak” dostane ven. Rozhodně a v žádném případě není známkou pohodlí, když zdravá žena po porodu odloží zdravé dítě k personálu a užívá si (jak lze na mnoha místech internetů najít) poslední čtyři dny dovolené;

 

  1. “my víme, že byste si svobody nevážili, důsledky svých rozhodnutí shodili na jiné, soudili se s lékaři, kteří jen poskytovali pomoc, atd., a proto bychom vám vaše volby nejraději zakázali, kdyby ta sluníčkářská Ústava nebyla bývala existovala”.

V povědomí veřejnosti i zdravotníků figurují jakési soudy s lékaři, kteří jen ženě poskytovali pomoc, načež ona ji nevděčně zavrhla a místo, aby byla vděčná, si na nich chce nahrabat. Těchto soudních sporů je ovšem extrémně málo, pro ženy nedopadají dobře (nebo až v nejvyšších instancích) a rozhodně lékaře nijak nedevastují. I ty nečetné soudní spory, kde lékař prokazatelně pacienta poškodil, končí směšnými tresty - vzpomeňme třeba na 84letého MUDr. Krula, který špatně vyhodnotil porod a ještě utrhl plodu hlavu, načež skončil s podmínkou; když utrhli hlavičku živému plodu v Olomouci, usnesl se soud, že porodníci za nic nemohou. Prakticky jediný soudní spor, který vyhrála rodička, je tak známá brněnská tragédie, kdy žena lpěním na svých ústavních právech připravila záchranáře o život.

(Z tohoto ohledu je velmi zajímavé také řešení, které zcela vážně navrhují záchranáři - totiž do dokumentace zaznamenávat každé doma narozené dítě jako v přímém ohrožení na životě, kvůli čemuž mohou nařídit jeho převoz do nemocnice i proti vůli rodičů. To vše motivované ne výhradně dobrem dítěte, ale krytím vlastní prdele, kdyby se náhodou něco stalo a náhodou je rodiče žalovali. Prostě se potenciálnímu riziku toho, že mne mohou obvinit z trestného činu, vyhnu tím, že prokazatelně spáchám jiný. To dává smysl a přispěje k atmosféře důvěry a jistě to zachrání stovky dětí ročně.)

 

  1. když už dojde k diskusi odborné, vznikají zde absurdní situace. Lesany obviňované ze svých subjektivních pocitů a pohodlíček předkládají tvrdá data, studie, statistiky. Málokterá z nich se ve skutečnosti v průběhu takové diskuse dojímá, naopak prezentuje fakta, moderní poznatky.

Pak přijde lékař (který je narozdíl od lesany vázán povinností poskytovat péči v souladu s moderními poznatky vědy, a tedy o těchto poznatcích i vědět) a co udělá?

 

  • Rozpláče nás tím, že by nikomu nepřál vidět promodralé hadříčky (MUDr. Svoboda);

  • promítne nám samozřejmě nelichotivé snímky domporodů z internetu (MUDr. Pařízek);

  • řekne nám: “odborné názory FIGO ohledně polohy neuznávám” (Markéta Školoudová, porodní asistentka od Apolináře pověřená MUDr. Caldou ke zpracování znaleckého posudku - což je samo o sobě pozoruhodné);

  • odvolá své předchozí tvrzení, že šlo o KE, ačkoli je z dokumentace zřejmé, že kvůli personálu známému zdravotnímu stavu rodičky byl kontraindikován jakýkoli tlak na děložní fundus, a jeho míra je tedy irelevantní - překlad: prostě lže - (MUDr. Čepický);

  • navrhne kolegům falšovat dokumentaci (viz výše).

 

Jak lze vůbec vést konstruktivní diskusi v prostředí, kde jedna strana nastaví štít (mimochodem zřejmě úmyslně špatně vytvořené - viz biostatisticka.cz) statistiky nejlepší novorozenecké úmrtnosti, načež se za něj schová a se zakrytýma ušima se kýve, nechce nic vědět a jednou za čas z tohoto zaprděného hnízda plive na druhou stranu urážky o hysterii, hadříčcích, pohodlí?

 

Jak lze vést konstruktivní diskusi v prostředí, kde se popírají základní principy vůbec lékařské profese jako takové (zásada “především neškodit”, redukce definice zdraví z pohody tělesné, duševní a sociální pouze na část tělesnou, ne-li pouze na prosté přežití bez ohledu na cokoli dalšího - viz novorozenecká úmrtnost jako jediné relevantní kritérium kvality péče)?

 

Jak lze vést konstruktivní diskusi v prostředí, kde již několik let existuje studie o motivech žen k volbě domácího porodu, kterou se nikdo z těch, co “chtějí pochopit,” pochopit ani nepokusil, kdežto ostatní se ji nejspíš ani neobtěžovali číst?

 

Jak lze vést konstruktivní diskusi v prostředí, kde ČGPS nemá doporučený postup k vedení fyziologického porodu nízkorizikové rodičky a plodu?

 

Jak lze vést konstruktivní diskusi v prostředí, kde doporučení ČGPS Pomoc rodičce při tlačení ve II.. době porodní obsahuje násilné metody přidržování hlavy rodičky, fixaci dolních končetin a speciálně pak ničím nepodložený tlak na fundus, ale nedoporučuje nenásilnou a naprosto primitivní a efektivní změnu polohy, především tedy vertikalizaci matky?

 

Jak lze vést konstruktivní diskusi v prostředí, kde ortopedi uznávají fyzioterapeuty, stomatologové uznávají dentální hygienistky, ale gynekologové a porodníci neuznávají porodní asistentky?

 

Pokud spojíme všechny tyto body, dojde nám, že ona “lesana” je bytost skutečně bizarní, iracionální, nebezpečná.

Jediný problém s takovou bytostí je, že je to FIKCE.

 

Stejně jako je FIKCE, že čeští porodníci poskytují u fyziologického porodu péči v souladu s nejnovějšími poznatky moderní vědy, že argumentují podloženě a racionálně nebo že v ČR existují nezávislí soudní znalci v oboru gynekologie a porodnictví.





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy