ADV TOP
ADV LEFT

Tak tohle téma mi straší v hlavě docela dlouho, snad od té doby co vím, že jsem podruhé těhotná. :-) Navíc je krásně odpočinkové a "nevážné", tak to zkusím nějak sepsat. Mohlo by se taky jmenovat - KTERAK JSME VYBÍRALI JMÉNO PRO PŘÍPADNOU HOLČIČKU - ale to mi za prvé přišlo příliš fádní a za druhé stále ještě jsme ho nevybrali. ;-) Vojtíšek byl jasnej od začátku. V podstatě už v době, kdy jsme s mužem randili a telefonovali si v nemožné ranní hodiny (ach, ta romantika), jsme měli virtuálního Vojtíška, který tou dobou vždycky bydlel u jednoho z nás a byl strašnej rošťák. :-) Tudíž když jsem poprvé otěhotněla kluk byl vyřešenej. Holčička byla katastrofa. Můj muž chtěl strašně Natálku. Nesnáším jméno Natálie (omluva všem roztomilým Natálkám). Jenže na základní škole byla Natálie praporečník Skupinové rady naší pionýrské organizace a já jí upřímně nesnášela (jen tak mimochodem - byla jsem samozřejmě předseda! ;-)) Nakonec jsme se dohodli na Valerii, ale stejně to bylo už dobou, kdy jsme věděli, že si v bříšku plave Vojtíšek, takže možná proto ta snadná shoda. :-)

U druhého mimča - to samé v bleděmodrém (v tomto případě spíš v bleděrůžovém). Kluk jasnej. Albert. Bertík. Sice se rodina tvářila jako, že "to snad nemyslíte vážně", ale to nám bylo srdečně fuk. Tentokrát nevíme, co v bříšku máme, tudíž o jméno pro holčičku probíhá nejtužší boj, u kterého oba doufáme, že ten druhý vyměkne. :-) Je navíc zpestřen tím, že se nemůžeme dohadovat až v porodnici, protože a jelikož nejsme manželé, tudíž se Zdeněk musí jít na matriku naprášit, že je otcem a to křestní jméno tam uvést musíme. :-)

Můj favorit je od začátku Jolanka (nádherný jméno, ne? ;-)). Můj muž byl svého času ochoten Jolanku akceptovat jedině za předpokladu, že mu budu každý večer půl hodiny nípat záda nebo česat vlasy (obě činnosti neskutečně zbožňuje) a v této bohulibé činnosti budu pokračovat až do Jolančiných prvních narozenin. No zkusila jsem to. Ale když jsem to jeden den nestíhala, tak mi to muž nasčítával a jelikož jsem tou dobou byla docela mrtvoučká, tak to ke konci týdne vypadávalo, že celý příští týden nebudu dělat nic jiného než nípat záda, popř. česat vlasy. Byly to strašný galeje! A s nejistým výsledkem! Jestli máme v bříšku Bertíka, taky bych půl roku otročila zcela zbytečně.

Další fáze výběru - posedlost mého muže jménem Sára. Zdeněk se prostě do toho jména zamiloval. Mluví o Sáře a lesknou se mu oči. Není přístupen žádnému protiargumentu a dokonce tvrdí, že pokud bříško oslovuje "Sáro", miminko se neuvěřitelně zklidní, protože mu to jméno krásně zní (chtěla bych vidět ty Bertíkovy škleby, když ho jeho otec láskyplně oslovuje Sáro) :-). Sára bude nejkrásnější na světě, rošťanda a jeho princezna. Cokoli jiného je vyloučené. Proto mohl vzniknout i následující rozhovor:

Já: Tak dobře - Sára je krásný jméno. Ale představ si takhle malý, sotva vylíhlý miminko a ty mu budeš říkat Sáro, to nejde moc dohromady, ne?
Můj muž: (absolutně bez zaváhaní): To ale není žádnej problém. Protože nejdřív ji budu oslovovat "moje malá princezno", pak to bude moje větší princezna, pak moje velká princezna a pak to bude princezna toho smetáka, co mi ji ukradne!
(Z toho patrně jasně vyplývá, že se naše případná holčička nemusí jmenovat vůbec nijak, protože to stejně bude Princezna Mazancová). :-)

A v posledních dnech na scénu vstupuje Viktorka... :-) Tedy z mé strany. Protože u mého muže na Sáru prostě žádné jméno nemá. A to, že se jeho otec tvářil velmi kysele na představu židovského jména v jejich rodině obscesi mého muže jen zesílilo. ;-)

Peta, Vojta (45t) a Klíšťátko (28.tt)

P.S.: V pátek se ukázalo, že bychom se neměli zaobírat malichernostmi. V těhuporadně ze mě paní dr. nadšená nebyla. Otevřená na dva prsty, čípek taky nic moc, prý hrozí předčasný porod. Vojta tam byl se mnou a sápal se na kozu, když mě vyšetřovala. Pak jsem si ho vzala na klín a paní doktorka jen zaúpěla a zeptala se mě kolik váží. Po odpovědi, že 9,5 kg mírně zesinala. Byl mi nařízen klidový režim. Teda Vojtovi ne. :-) Jenom mně a Klíštěti. Nemít Vojťulu, prý bych šupajdila do špitálu. Rodinná rada probíhala o víkendu. Babičky pokrejou pondělky a pátky a muž prostředek týdne. Mě z toho sice asi šlehne, ale nedá se nic dělat, minimálně 6 týdnů budu dlabat léky, polehávat a hrát hodnou holčičku.

Držte nám place. Díky. :-)
Jsem drznoun, ale dovolím si vstoupit přímo do článku. Móóóóc hezky jsi to ženo napsala. Jen jsi zapomněla zmínit několik věcí:
  1. tu půlhodinku denně jsi navrhla ty :-P
  2. jméno Sára se ti také moc líbí, ve světle příspěvku od Albi (nic ve zlém Albi) trošku chápu tvůj počáteční odpor k němu, na druhou stranu beru, že Jolanka je u tebe skutečně od začátku víc v kurzu
  3. to s těma princeznama: jsi úžasná, pamatuješ si to snad do písmene přesně :-)
  4. moc tě miluju. Už jsem zvědav, jak se na nás na matrice budou tvářit, až ta prohlášení o otcovtsví budeme chtít kvůli jménu pro holčicku tři :-)))
P.S. Každý/každá, kdo podpoří jméno Sára, má u mě dortík podle svého výběru (i v případě, že to bude Bertík) :-)



Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy