V zešeřelé garsonce zazvonil telefon. Bylo 23:52. Mladý muž nežně se sklánějící nad ležící dívkou, neněžně zaklel a s povzdechem jej zvedl: "Nazdar. Brácha, já se strašně omlouvám, ale potřebuju s tebou mluvit. Myslíš, že by to šlo?"

Mladý muž si povzdechl, zakoulel očima a omluvně pohladil děvče, to se tiše usmálo, otočilo se na bok, zavrtalo do peřiny a zavřelo oči...

"OK, ségra co se děje, povídej. Nebo ne, vsaď se, že to uhodnu, jde o mámu, co? Nedá se to vydržet? Pořád peklo?"

Mladá žena na opačném konci linky zvážněla a i přes telefon se dalo poznat, jak se v ní mísí naštvání s beznadějí...

"Bráško, já se fakt snažila, ale to se nedá vydržet, ona mě normálně zničí... Myslím, že si nikdo nedokáže představit, jaké to je, jsem strašně unavená a mám všeho dost, mám jí hrozně ráda, ale takhle se nedá žít. Budeme muset něco vymyslet."

Mladík se zachmuřil, jeho oči potemněly: "Radši bys mi měla vylíčit, co se děje."

Dívka se do telefonu smutně pousmála: "A jsi si jistý, že máš dost času? Je to totiž docela na dlouho... Přišlo mi v pořádku, že se na stará kolena máma nastěhuje ke mě, vychovala nás, starala se o nás, přišlo mi správné jí to tak nějak vrátit, teď, když už je stará. Ale to jsem netušila do čeho jdu.

Začíná to hned od rána. Teda vlastně od velmi časného rána, protože ta stará potvora vstává ve 4:30. Teda mě by to ani nevadilo, to je její problém, kdy vstává, ale ona dělá takovej rámus, že probudí mě i manžela.

No, a pak když vylezu z postele, tak jí hned musím dělat mlíko - zvykla si pít po ránu teplý mlíko, ale spíš s ním prudí, vypije ho trošku a zbytek mi povylejvá po posteli. Pak jí hned musím vyndat věci na převlečení, ale nevezme si jen tak něco, jenom to co jí ladí barevně, takže je to vždycky boj. Pak předstírá, že je tak slabá, že se nemůže oblíknout, takže jí musím pomoct. Následuje přesun do obýváku a pak to začne.

Vždycky večer všechno uklidím, ale ona hned od rána začíná vytvářet neuvěřitelnej chaos a nepořádek. Třeba vezme ovladač a hodí mi ho do pračky (už jsme ho 2x vyprala a museli jsme ho vyhodit), minule tam dokonce strčila mužovu občanku a kreditní kartu, když jí něco řeknu, tak se jenom směje...

Jí jenom některý jídla a pokud už má dost, tak zbytek porozhází po kuchyni. Když něco namítnu, řekne mi, že krmí kočky.
Každý odpoledne chce jít na procházku, ale v půlce začne většinou fňukat, že ji bolí nohy a musím se vrátit. I když fňukat nezačne, je to stejně na prd, protože nikdy nejde stejným směrem jako já s dětma...

Večer jí musím pomáhat s koupáním, ale hlavně musím dávat děsnýho bacha, protože když se jí chvilku nevěnuju, tak hned vylejvá obsah kelímku z vany a u toho vyřvává POTOPA, POTOPA...

Večer naštěstí usíná sama, ale v noci se několikrát budí a vždycky mě volá a pokaždý chce něco jinýho, někdy napít, někdy si chce jenom povídat, jindy jí zas musím předčítat.

Nejzajímavější je, že mi to, co ti tady teď povídám, nikdo nevěří, protože jakmile se u nás vyskytne nějaká návštěva, tak je máma úplně milionová, babička z pohádky, sedí v houpacím křesle, všechny děti jí zbožnujou a baví celou společnost...
"


Mladík poslouchal a usmíval se. Představil si svoji mámu, jak provádí všechny ty věci a věděl, že to je celá ona. Dobře si pamatoval, jak když jako malí zlobívali, tak mu s potutelným výrazem říkávala - "Jen počkej, já vám to všechno jednou oplatím."

"Ségra, hlavně se uklidni. Myslím, že vím, co s tím. Vydrž do soboty a já se u vás zastavím, ju?"

"Dobře, budu ti věřit, Vojto, ale moc si nedovedu představit, co si s tím počneme, ona se tím vyloženě baví, vidím jí to na očích."


V sobotu koupil mladý muž nádhernou kytici a bonboniéru a vypravil se na návštěvu za svou matkou. Srdečně jí objal, strávil s ní celé odpoledne a když odcházel nenápadně jí do ucha pošeptal: "Já to, mami, pochopil. Dávali jsme ti sodu a ty ses rozhodla, že nám ukážeš, jaké to bylo. Ale dopadne to stejně jako s náma tenkrát - zlobili jsme a stejně si nás milovala, bylas nevyspalá, unavená, ale stejně sis s náma hrála. Mohli jsme dělat cokoli a vždycky jsi tu pro nás byla. A s tebou je to stejný. Ať děláš, co chceš, pořád tě budeme mít rádi."

Stará žena se usmála, leskly se jí oči a tiše pokývala hlavou.

A domácnost mladé ženy se po návštěvě jejího bratra opět dostala do normálu.


Ten sen se mi zdál nedávno. A dennodenně pracuju na tom, abych se, až budu jednou stará, mohla usmát, pokývat hlavou s lesknoucíma očima a obejmout své děti. Je to strašně bezva "práce". Tak ať se nám všem daří! :-)

Krásný týden všem.

Peta (29,5let), Vojta (20,5m) a Valuška (6,5m)



Zpět nahoru