ADV TOP
ADV LEFT

Nazdárek Ježurko,

Já vím, že ti teď asi píše každej, ale to se prostě nedá, ta atmosféra k tomu vyloženě svádí a taky – kdo by odolal, když je šance nechat si splnit nějaký ten sen? Takže tě po roce opět moc zdravím, doufám, že jsi v pořádku, všechno stíháš, zdravíčko slouží, a že tě pořád baví to, co děláš. A jelikož jsi nadpřirozená bytost, tak je mi absolutně jasný, že všechny ty dopisy a věechna přání čteš, registruješ a plníš osobně, to mi nikdo nevymluví… No, já vím, loni jsem ti nenapsala. Ale co jsme ti měla napsat, když jsme to největší překvápko měli před vánocemi už v bříšku? No já vím, mohla jsem aspoň pozdrav a jak se máme, ale já jsem na tyhlety věci hrozná, však to víš. Taky jsem moc nevěděla, kde mi hlava stojí a tak. Ale sleduj, že se zlepšuju, takže tenhle rok, nejen, že ti píšu, ale dokonce i v relativním předstihu.

Měla jsem jasnej plán, co všechno potřebujeme – zejména novej obývák, myčku nádobí, hodinky pro tátu, novej telefon pro mámu, spoustu hraček pro děti… Tak jsem to sepsala, jenže to byl strašně dlouhej seznam a bylo mi trochu trapný ti ho posílat… Už jsem ale měla koupenou i velikánskou obálku a známku v odpovídající hodnotě. Jenže se stalo něco nečekaného. Dopis mi ukradl Vojta a soustředěně ho půl hodiny kontroloval tím stylem, že ho rozebral na prvočinitele… Říkala jsem si – to snad ne, já se s tím píšu, poctivě vymejšlím komu co a on mi to zničí!!! Co teď budu dělat???

Pak mi došlo, že to udělal schválně. Děti jsou mnohem chytřejší než my dospělí a myslí líp a dál… Obyčejně a upřímně. Vzpomněla jsem si na všechny ty dopisy, co jsem Ti napsala a taky na přání, která jsi mi splnil, všechna mi udělala velkou radost.

Ale mnohem víc bylo těch přání, o kterých jsem nikam nepsala, protože jsem ani nevěděla, že je mám, byla zavrtaná někde hluboko. A přesto jsi je splnil, je jasné, že jsi bytost na svém místě a Santa Klaus absolutně nemůže tvou pozici ohrozit…

Já vím, že nezapomínáš a vedeš si evidenci, ale jen tak namátkou ti připomenu, co všechno se mi už splnilo…

Mám se v noci ke komu přitulit, mám koho políbit a mám někoho, kdo políbí mě a to i tehdy, když mám pocit, že si to vůbec, ale vůbec nezasloužím…

Vím, jak vypadají dětské řasy podsvícené jiskřičkami očí, které nadšeně sledují nové autíčko, nebo tátu vracejícího se z práce domů…

Znám zvuk bosých nožiček na podlaze, když s vískotem běží ke mně, doprovázené výkřiky máma, máma...

Poznala jsem hrdost, když můj syn hladí svojí malou sestřičku, říká jí malá, malá a má u toho ten nejsladší úsměv.

A už nikdy nedokážu dostat z hlavy obrázek mého muže, který chová v náručí svoji (naši) malou princeznu a u toho si posílá auta s jedním mrňavým králem…


Za to všechno děkuju. Na jeden úplně obyčejný život je toho až až. Ale i přesto jsem neskromná a letos jedno přání mám. Zapomeň na myčky, mp3 přehrávače, vánoční výzdobu, adventní věnce. Mám jedno veliké přání. Prosím, dovol mi, abych mohla tu krásnou pohádku o tobě povídat svým dětem. Aby si mohli představovat jak asi vypadáš, mohli se snažit tě aspoň na chvilku zahlédnout, aby si mohli lámat hlavu s tím, jak stihneš nadělit dárky všem dětem na světe a na nic nezapomenout. A nejen tyto vánoce. Abych mohla rozumět jejich přáním, chápala jejich starosti, a abychom celá rodina zažili spoustu splněných obyčejných přání. Za sebe můžu slíbit, že já se budu snažit.

Díky moc.

Hezky se v tom předvánočním shonu opatruj, teple se oblékej, jez vitamíny a pořádně odpočívej. Abys nám totiž dlouho vydržel. Je tě na světě potřeba. Slibuju, že za rok zase napíšu, ale neboj, vzpomenu si víckrát.

Tvoje Peta



Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy