ADV TOP
ADV LEFT

Zdá se to asi jako dvě století, ale i já jsem kdysi bývala posluchačkou pedagogické fakulty a i já jsem se zajímala o alternativní školství... Mnogo let tomu nazad... Na žádost spřátelených duší se pokusím oprášit svoje staré poznámky a sepsat polonaučný deníček - nějakou srandu si dáme zase příště...

Moje poznámky kurzívou jsou jen pro odlehčení složitějšího textu (na MD je někdy všechno složité...) a rozhodně nemají vyjadřovat neúctu k paní doktorce, jejíž pedagogika je mi převelice sympatická...

Hezký týden všem

Peta, Vojta a Valuška Maria Montessori

(1870 — 1952)


Italská lékařka Maria Montessori se začala ihned po studiu zabývat problémy výchovy a vzdělávání dětí. Dospěla k překvapivému zjištění – dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s předměty skrze svou vlastní tvořivost – nikoli proto, že ho to dospělí učí. (Uklidňující zejména pro ty, kteří mají neustálý vlezlý pocit, že se svým dětem dostatečně nevěnují...) Na základě toho vypracovala autorka tzv. Metodu Montessori, která pomocí speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu zafixovat si správné pracovní návyky i vytvářet svůj vlastní úsudek.

Vzdělávací systém Montessori vychází z potřeb malého dítěte, učí ho rozvíjet jeho přirozené schopnosti a smyslové vnímání. Je výsledkem dlouholetého hledání a ověřování metod vzdělávání malých dětí v předškolních zařízeních a školách, ale také v rodině. Rodiče upozorňuje na závažnost jejich poslání, připomíná, že láskyplným a nerepresivním přístupem k dítěti mohou kladně ovlivnit život celé společnosti i budoucnosti lidstva. (To se jí lehce napíše, ale někdy se to docela těžko dodržuje, když řvou oba současně, tak já se opravdu SNAŽÍM o láskyplný přístup, ale stejně nevím, jestli by mě paní doktorka pochválila...)

Základy ve zkratce:


  • Dospělý nemá žádné právo dítě formovat a manipulovat, zaměřuje se na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí. (Tak to sedí, jsem matkou teprve necelých 17 měsíců, ale za tu dobu jsem si už našla víc záporných povahových rysů než před tím za celý život...)


  • Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a využít senzitivní fáze každého dítěte.

  • Senzitivní fáze jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.(Tohle je jedna věc, která mě na tom systému poněkud děsí - neustálý strach, že bych prošvihla nějakou tu senzitivní fázi...)

  • Polarita pozornosti je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo. (Včera jsem to poněkud pokazila, jelikož jsem Vojtu nenechala vylít z vany VŠECHNU vodu a tak nebyla dokončena jeho práce - přeměna koupelny ve vodní nádrž.)

  • Preferuje se volná nebo svobodná práce, protože dítě si může zvolit:

    co = jaký materiál si vybere, jakou oblast, na čem bude pracovat, co se chce učit a o čem chce získat další informace

    kde = vybírá si místo, kde bude ve třídě pracovat

    kdy = dítě nepracuje na povel či podle zvonění, ale motivuje ho jeho polarita pozornosti; každé dítě je na určitou věc „naladěno“ v jinou dobu

    s kým = může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině

    Svoboda dítěte je samozřejmě chápána jako povinnost, ne anarchie. To znamená, že pokud se dítě pro něco rozhodne, je jeho povinností práci dokončit. Pokud chce dítě pracovat s určitým materiálem, který ho zajímá – samo se svobodně rozhodne – je jeho povinností dodržet daná pravidla. K sebedisciplíně vedou učitelky děti již od mateřské školy . Cílem je, aby děti dělaly to, co je vnitřně uspokojuje.

  • S pochvalou se zachází přiměřeně tak, aby se dítě nestalo na pochvale závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá; nedělat práci pro uspokojování představ dospělého, pro pochvalu nebo známky. Pochvala je využívána zejména u nových a nejistých dětí k navození pocitu bezpečí a jistoty. Při této metodě se probouzí u dětí smysl pro vlastní důstojnost a vede je k odmítání pochvaly. Jejich pocit sebeodpovědnosti, sebedůvěry a rovnocennosti pak snižuje pojem chvály. (Vojta je na pochvale závislý, ne nadarmo je to rak, pokud ho náhodou rychle nechválíme, zatleská si sám... Poslední, co ho Zdeněk naučil, že vztyčuje oba palce a vykřikuje JEDNIČKA, JEDNIČKA, což zejména v situaci, kdy z židličky rozhází po kuchyni skoro celou večeři nesu dost těžce...)



A jak by to mělo vypadat v Montessori mateřské škole?

Třídu tvoří děti ve věku od 3 do 6 let. Děti se učí jedno od druhého a navzájem se inspirují. Mladší děti pozorují starší, a mají tak možnost podívat se dopředu a vidět, co následuje. Starší děti mají příležitost upevnit své vědomosti tím, že se o ně podělí s mladšími dětmi.

Děti se navzájem ovlivňují a učí se přebírat odpovědnost za sebe a za druhé. Učí se toleranci a respektu. Jsou ve styku s dětmi různého věku a různých schopností, respektují jejich činnost i pracovní prostor. Neustále se rozvíjí komunikace mezi dětmi a dětmi a dospělými.
Prostředí třídy je rozděleno na „koutky“ podle oblastí – praktický život a výtvarný koutek, smyslový materiál, jazykový, matematický, zeměpisný, hudební a přírodovědný koutek, místo k odpočinku a relaxaci, pohodlné křesílko s knihovnou, skutečná malá kuchyňská linka s miminkem, živé zvířátko v teráriu...

Nábytek a pomůcky jsou přizpůsobeny fyzickým rozměrům dětí. Obrázky a plakáty na stěnách jsou umístěny ve výšce očí dítěte.

Je kladen důraz na jednoduchost, čistotu a upravenost prostředí. U dětí je tímto rozvíjen vztah ke krásnu. Není jim cizí ani pořádek, protože mají vrozenou potřebu vědět, kam věci patří. Tuto potřebu dětí v MŠ zajišťuje nábytek, který je bez dvířek a každá pomůcka má své stálé místo.

Pomůcka je zde pouze v jednom provedení, což vede děti k rozvoji tolerance a trpělivosti – čekají, až kamarád práci dokončí.

Děti mají k materiálům volný přístup, mohou si vybrat, co se jim líbí, a pracovat tak dlouho, dokud materiál vzbuzuje jejich zájem. Když práci ukončí, vrátí věci na místo, kam patří.

Pomůcky musí být smysluplné, musí být připraveny tak, aby dítě mohlo využívat své smysly – děti se zajímají o tvary, struktury povrchu, souvislosti, zvuky, vůně, chutě…. Zařízení třídy Montessori jim umožňuje pohybovat, dotýkat se, manipulovat s předměty a zkoumat je. Poskytuje jim svobodu vybrat si vlastní práci bez zbytečného zásahu dospělého.Toto prostředí je učí pracovat nezávisle podle vlastní iniciativy, která podněcuje soustředění a sebedisciplínu. (Pomůcky můžete okouknout tady, nenechte se odradit cenami, kvalitní věci určitě něco stojí a zas na druhou stranu, spoustu věcí se dá udělat doma, že Albi?:-)


Závěrem poznámka - existuje Asociace Montessori International (AMI), která vychoovává, sdružuje a hlavně certifikuje učitele a dohlíží na kvalitu Montessori výuky, MŠ v České republice většinou využívají jen prvky Montessori, což je něco jiného než celý systém...

Pár odkazů pro inspiraci:

Čerpala jsem hlavně odtud a taky z poznámek z VŠ - zdravím paní doktorku Jedličkovou... ;-)

Montessori systém v MŠ

Diskuse o Montessori pedagogice v MŠ

International Montessori School of Prague

Mateřská škola Montessori, Praha 4

Montessori na Moravě

Knížky Marie Montessori: Objevování dítěte a Tajuplné dětství






Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy