ADV TOP
ADV LEFT

5. října 2003

Toho dne byla ve vejcovodu tma a děsná nuda... Vajíčko se jen tak líně povalovalo a říkalo si, že se asi nudou ukouše, pak mu ovšem došlo, že je to scestná myšlenka, protože nemá zuby... Chvilku si pohrávalo s myšlenkou, že by tam někde okolo mohlo náhodou být ještě jedno vajíčko, aby mělo s kým pokecat, ale pak si uvědomilo, že se nemá oddávat planým nadějím, dvojčata jsou přece jenom poměrně vzácná - prostě je tam samo a hotovo. Okolo bylo pusto a prázdno kromě malého shluku vyživujících buněk, jenže s nima si vajíčko fakt moc nerozumělo. "Teda by mě zajímalo, kdy už se konečně začne něco dít, protože tohle se nedá dlouhodobě vydržet", pomyslelo si a líne se překulilo o kousek dál. Tou dobou měly spermie napilno. Spermie V se zdatně držela na čele peletonu a říkala si, že je to teda pěknej sešup. Před tím ji nikdy nenapadlo, že těch necelých 20 centimetrů, které musí urazit, bude taková štreka. Cestou, zuřivě mávajíc bičíkem, spermie V přemýšlela, jaké to asi bude, až potká to Vajičko, a jestli ho vůbec pozná. Ona teorie je jedna věc a ačkoli do nich ve spermijní školce bušili podstatu jejich posláni zepředu i zezadu, praxe může být docela jiná. "Tady mi asi bude docela na houby, že jsem byla premiant", přemýšlela si spermie V a přidala do "kroku" protože jejich peleton doháněl zbytek spolubojovníků.

Asi za dvě hodinky už začínalo být jasno, že odpadlíků je mnoho a mnoho, a že do cíle dorazí jen ti nejlepší. Spermie Véčko byla docela překvapená, že už jich v závodě zbývá tak málo, protože ona se ani náhodou necítila u konce s dechem a měla pocit, že může vydržet ještě hodiny a hodiny. "Jo, jo. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti", proběhlo jí hlavou, když si vzpomněla na nekonečné hodiny strávené v posilovně. "Je vidět, že to mělo smysl. Ale kde, hergot, může být to zatracený Vajíčko?" Najednou spermie Véčko začala prudce bičíkem brzdit, protože s hrůzou sledovala, jak se řítí k něčemu strašně obrovskému...

Unuděné Vajíčko najednou zbystřilo svou pozornost, něco se k němu začalo blížit. "Že by to bylo ono? To snad ani nemůže být pravda, vždyť jsou strašně malinké a jakési nedomrlé, já jsem daleko daleko větší a mnohem krásnější", pomyslelo si Vajíčko s nabubřelostí, která je patrně vlastní všem vajíčkům... Ta tam byla nuda, Vajíčko se začalo nakrucovat a jakoby nenápadně pokukovalo po houfu spermií, aby si vybralo svého favorita.

Spermie Véčko, která teď byla úplně na čele hrstky posledních statečných zaujala Vajíčko na první pohled. Nač se dlouho rozepisovat, byla prostě kráná, štíhlá s předlouhým bičíkem. Vajíčko sice vědělo, že by nemělo nikomu asi oficiálně nadržovat, ale co naplat, citům neporučíte, vnitřně se rozhodlo, že žádnou jinou než tuhle překrásnou Spermii dovnitř nepustí. Se zalíbením začalo pozorovat, jak hrstka statečných spermií rozhání zbytky vyživujících buněk, aby se dostala blíž k Vajíčku. "To je prostě tááááák příjemné, když má o vás někdo zájem!", culilo se Vajíčko samo pro sebe a zálibně hledělo, jak rej spermií odhazuje čepičky.

Véčko se snažilo seč mohlo, kdyby se spermie uměly potit, bylo by už celé mokré. "Tohle přenádherný Vajíčko musí být jenom moje, je to ještě zajímavější a mnohem krásnější než nám říkali ve školce." Otáčelo se dokola a dokola a jako vrták pronikalo obalem Vajíčka. Táááák a konečně se to Véčku podařilo a bylo vpuštěno dovnitř. Okamžitě ho zaplavila vlna nadšení a pocit absolutního vítězství. "Jsem to jáááááá!!! Vítěz!!!" A škodolibě mávalo zbytku peletonku, který zůstal venku. Sice mu bylo trochu líto, že přišlo o bičík, ale být UVNITŘ toho překrásného Vajíčka za nějaký ten odpadlý bičík rozhodně stojí. Navíc si vzpomnělo, že se ve škole učili, že bičíkem musejí švihnout asi 20 000x, aby se k Vajíčku dostali, takže ten bičík už stejně musel být dost jetý, "Není tedy čeho litovat", myslela si spermie Véčko a ihned pustila myšlenky na nějaký oddělaný bičík z hlavy...

Vajíčko se jen moudře usmívalo. Klidně nechalo spermii Véčku jeho pocit vítězství. "Co na tom, ať si klidně myslí, že bylo nejlepší, já vím svoje - tohle roztomilý a sympatický Véčko jsem prostě muselo mít... A teď nastane tanec... :-)"


Ani se mi nechce věřit, že je to už dva roky, co jsme se Zdenkem spali a Vajíčko s Véčkem měli rande. Výsledek absolutně předčil všechna očekávání a je to to nejúžasnější dítě na světě. Prostě jsem si musela takhle nostalgicky zavzpomínat, že bývaly doby, kdy jsme usínali až nad ránem a ne proto, že jedno z našich dětí nespí. ;-) Nikdy mě nepřestane udivovat, jak zázračně málo stačí k tomu, aby se vám úplně změnil život... :-)

Krásný týden všem.

Peta, Vojta (15m) a Valerie (2m)




Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy