... ANEB CO VŠECHNO JSEM ZAPOMNĚLA...

Neuvěřitelný!!! Valušce alias Korálkovi (tak jí říká muž, většinou něžně, akorát když už hodinku skáče na míči a Valuša na něj pořád mrká těma svýma korálkovýma očima, tak začne být mírně nervózní a oslovuje ji i jinak...) byl v sobotu celý měsíc! Celou dobu přemýšlím, jak je každý miminko jiný. I když možná to není miminkem, ale prostě krátkou pamětí maminky... Zkusím napsat co všechno se mi vykouřilo z hlavy (a není to dlouhá doba, stačil rok...:-))

  1. Můj mozek bohužel nedokázal udržet v paměti tu nádhernou miminkovskou vůni... U Vojty jsem ji milovala a u Valušky mě zase znova překvapila. Je neopakovatelná a úžasná. Teď mám pocit, že už ji nikdy zapomenout nemůžu, ale myslím, že nemám šanci, za čas se mi prostě vykouří z hlavy. Za takových 15 let bude Valča používat určitě Rexonu nebo tak něco a já budu jen sentimentálně vzpomínat, jak voněla něčím nepopsatelně krásným. ;-) Možná nás ta touha znovu poznat miminkovskou vůni přivede na stará kolena k benjamínkovi... ;-)

  2. Opět mě překvapilo, jak jsou novorozenečci malincí... Přebalovat Valušku a Vojtu je jako držet v dlani vrabčáka a pak chtít zkusit chovat orla... Moc to nejde. :-) Možná mě ani tak nezarazilo jak je Valuška malá, jako mi konečně došlo, že Vojta začíná být docela velký kluk. Najednou má obrovský nohy, stehna (nejde napsat stehýnka ;-)) i zadek. ;-) Je velmi legrační pozorovat jaké máte vypěstované nevědomé návyky - přebalovat Vojtu alias orla je tuhý boj. Vyplatí se mít plínu a ubrousky připravené dopředu, protože při pacifikování rozzuřeného orla oceníte, že nemusíte nic otevírat a rozlepovat. Když přebaluju Valušku je bezbranná jako vrabčáček, možná ještě míň, ani klovnout mě nemůže :-) a stejně si připravuju ubrousky a rozbaluju plínu dopředu... No, zas tak zbytečný to asi není, za nějaký čas se bude při přebalování orlice tento zvyk docela hodit ;-)

  3. Zapomněla jsem, jak milé je kojit, pokud se vaše dítě u prsu nevzteká a nepředvádí scény typu - co mi to do tý pusy strkáš, fakt mě štveš! Valuška je daleko lepší a výkonnější násoska než Vojťula. A po spokojeném napití má úplně jiný výraz než míval její brácha. Ten se většinou napucnul a odpadnul, s mužem jsme tomu výrazu říkávali Skřítek Pítek. :-) Korálek usne u pití málokdy. Napije se ke spokojenosti a pak leží, kouká a tváří se intelektuálně. :-) Zřejmě i z těchto důvodů moc nepřibírá, ale - výhoda druhého dítěte - sice to řeším, ale nijak se tím neznepokojuju, ona to určitě dožene a ještě bude mít jednou problémy s váhou jako já (to bych jí teda fakt nepřála, ale když tak koukám na sebe a muže, tak moc šancí na modelkovskou postavu holka nemá...)

  4. Nepamatuju se jaká je to pohodička s jedním dítětem ;-). Tedy - nechápejte mě špatně, ne, že by to se dvěma dětma pohoda nebyla, ale přijde mi, že s jedním to musela být vyložená flákárna, ačkoli jsem si to tou dobou neuvědomovala. Ale i se dvěma raráškama se dá zvládat e-mimino, VyVolení a v průměru tak jeden díl Star Treku s kapitánem Piccardem denně ;-). Sice tím značně trpí naše domácnost, ale ať si drahá trhne nohou. :-)

  5. Také pomalu zapomínám jaké to je jezdit s monokočárem a začínám zvykat na naše "exotické vyjížďky" s dvojkočárem. Zatímco v Praze sice tandem překvapí, ale většinou to lidi tolik nekomentují, a taky Powertwinů jezdí docela dost, takže žádná extra exotika, v menším městě (rozuměj v Brandýse nad Labem) působíme hotové pozdvižení. Lidé do sebe různě šťouchají a říkají: "Viděls to? Já myslel, že to má na zavazadla a ona tam má ještě jedno miminko!" Vepředu sedí Vojta a řídí, ukazuje na všechno a všechno komentuje (bohužel docela často svým oblíbeným slovem - "bbec" ;-)) a vzadu trůní Valča a ta má dvě polohy, buďto řve nebo spinká. Docela si na ten rozruch zvykám, takové pozdvižení jsem naposled budila, když jsem co by učitelka na gymnáziu házela po studentech svazkem klíčů za špatnou výslovnost slova "hotel" (přízvuk vždycky na druhé slabice!!!). Není to nepříjemné, ale myslím, že se toho nabažím a pak budu toužit po uniformitě jednokočárů...

  6. Zapomínám jaké to je, když vás nebolí záda. Korálková princezna Valerie je balónový typ. Takže skáču a skáču a skáču. Umím na balónu skákat a zároveň si hrát s Vojtou, či ho odlákávat ze zakázaných oblastí. :-) Fitball je patrně zdravý na páteř, ale těžko vás nebudou bolet záda, když skáčete nezanedbatelnou dobu na míči a v ruce držíte čtyřkilové závažíčko v podobě dítěte v zavinovačce. Pokud polevíte v hopsání jste "odměněni" několika trestnými minutami totálního řevu... ;-)

Ale NIKDY NEZAPOMENU na některé chvilky, které se za tak krátkou dobu už nastřádaly:

  • Vojta vstává a automaticky hledá Valušku a dokud ji nenajde, lozí freneticky po bytě a vyřvává: "mimi, mimi".
  • Dělá jí malá a když pláče, nosí jí hračky (někdy má teda tendenci práskat jí s nima do hlavy, ale určitě to myslí dobře ;-)
  • Muž skáče na míči, líbá Valču na čelo a oslovuje jí Korálku.
  • Vojta dává Valušce svého speciálního francouzáka. ;-)
  • Obě děti spinkají jsou spokojené a já nechci nic jiného než aby byly šťastné.

Snad právě proto jsme na světě.

Omlouvám se za sentimentalitu. Přece jenom jsem v šestinedělí. Nebo, že by to nebylo tím? ;-)

Přejeme všem krásný týden

Peta, Vojta (14m) a Valuška (1m)



Zpět nahoru