ADV TOP
ADV LEFT

Dneska jsem v půlce svého druhého těhotenství. Už dlouho se mi honí hlavou, že bych ráda sepsala svoje pocity a porovnala je s prvním těhotenstvím. Tož tady to máte. :-)

Než jsem otěhotněla s Vojtou vůbec jsem si nedokázala představit jaké to asi může být, nechat si v bříšku vyrůst miminko. Pak jsem pochopila a všechno strašně krásně sebestředně prožívala (ale to k prvnímu těhotenství patrně patří). Když se Vojta narodil, říkala jsem si, že u druhého dítěte už budu vědět do čeho jdu a užiju si to o to víc, nic mě nepřekvapí. Ha ha ha! Překvapilo mě to těhotenství samotné. :-) A je to úplně jiné, zkusím vypsat jak:

Těhotenský test - začínat se má od začátku, že jo. :-)
Tak tedy - s Vojtou jsem testovala asi ve tři hodiny ráno, 33.DC. Klepaly se mi ruce a šla jsem hned vzbudit muže a už jsme pak vůbec neusnuli. Testování podruhé tuto romantiku naprosto postrádá. :-) Muž mě přemlouval asi tři dny a já mu na to tvrdila, že prostě ten cyklus po Vojtovi nic moc, a že MS určitě dorazí. No, pak už jsem to nevydržela a koupila v lékárně snad ten nejlevnější test. Říkala jsem si, že na to, abych uklidnila muže, je stejně nějakýho dražšího škoda. Akce proběhla v pátek večer. A byla u nás moje mamka. Uložili jsme Vojtu, vlezla jsem do sprchy, namočenej test položila na umyvadlo a docela v pohodě se sprchovala. Pak jsem se dosprchovala, rozhrnula ten závěs, koukla na to umyvadlo a zavrávorala. Byly tam. Tlustý jako prase. Hned mi bylo jasný, že to je prostě falešně pozitivní test. Nic jinýho ani nebylo možný. Vojtovi bylo 5 měsíců. Uchopila jsem dotčený test a šla do obýváku a položila ho beze slova muži před monitor. Chápu, že to postrádá tu romantiku, ale za prvé - byl přece falešně pozitivní :-), a za druhé - v obýváku byla moje mamka a rozhodně jsem to nechtěla ventilovat. Přesunuli jsme se do ložnice a tam jsme seděli ve třech - JÁ, TEST a MUŽ. Muž nadšen, testu to bylo jedno, já na zhroucení (sledujte, že už jsem patrně tušila, že ty nejtlustější čárky na světě asi těžko můžou znamenat falešnou pozitivitu). Řekla jsem, že tomu neuvěřím, dokud neuvidím ty tlustice taky na Clearblue (ten byl rozhodující ve Vojtově případě). Chtěla jsem si ještě aspoň jeden den myslet, že se mi ty čárky jenom zdály. :-) Ale to neznám svého muže. On ho měl. Teda ten test! V krabici s lékama na chodbě. Šel ho hledat. Do toho z obýváku moje matka: "Zdeněčku, co hledáš na tý chodbě?" Zatrnulo mi. Můj muž ale absolutně neztratil duchapřítomnost a odvětil, že jablko. "Vem mi taky jedno", opáčila na to moje drahá rodička a nezbylo nic jiného, než kromě testu vyhrabat také ovoce. :-) Clearblue byl jasnej a bylo vymalováno. :-) Na kalendáři 3.12.2004

Ultrazvuk a první poradna - tož jsem se chtěla objednat k dr. Jenže slečna slepička na recpeci se tvářila jako že první volný termín někdy v půlce ledna a to mi přišlo teda docela pozdě... Nebyla jiná možnost než volat dr. Ta se vyděsila - jestli si to chci nechat :-), pak se uklidnila, když jsem řekla, že jo a domluvily jsme se. Do poradny jsem šla vyklepaná. Co když tam ksakru ta fazolka nebude? Sestřička v poradně - jééé, co tu děláte? Říkám jí, že jdu na odběry a ona na to - na jaký? Tak jí říkám, že na těhotenský a ona se zatvářila tak trochu divně a pak řekla úžasně zamteně: "A co se stalo s tím vaším chlapečkem?" :-) Vysvětlila jsem, že je v pohodě, akorát prostě nebude jedináček. Vždycky potěší, když má z vašeho těhotenství někdo radost, je jedno, že je v podstatě "cizí". :-) UTZ byl v pohodě. Až na termín poslední MS. Já si ho doma zjistila, ale cestou k dr. úspěšně zapomněla, takže když se mě na to ptali, automaticky jsem vysypala 21.9.2003 (což bylo před Vojtou), navíc mi nedošlo, proč na mě koukaj tak divně. :-)

Těhuprůkajda - poprvé jsem se jí nemohla dočkat, podruhé mě překvapilo, že už mi ji dávaj. :-) Sestřička u Vojtova pediatra na mě taky koukala divně, když jsem do ní chtěla nechat zapsat Vojtovo očkování proti obrně :-), no jo, já se omlouvám, ale mám teď těch průkazů nějak priveľa.

Reakce rodičů - teoreticky by šlo to oznamování nechat až na vánoce, ale nepodařilo se. Bylo mi totiž tak zle, jako s Vojtou nikdy. Přijela opět moje mamka a vyzvedávala jsem jí na metru a jeli jsme na nákup v Globusu. Myslela jsem, že omdlím do pultu s mraženou zeleninou a všude všechno divně smrdělo a pak mi došlo, že vůbec nereaguju na to, ba co se mě mamka ptá. Tak jsem jí radši řekla, že je mi děsně zle, a že jsem asi něco špatného snědla. Ha ha. Nasadila tomu korunu, když se mě začala vyptávat, jestli náhodou nemenstruuju. To jsem se v duchu fakt pobavila. Odpoledne šla s Vojtou ven, já celou dobu spala a vylezla až hodinu po jejich návratu. A pak přišel muž a začal dělat večeři, kouknul na mě a řekl mi, ať si jdu lehnout, že vypadám strašně unaveně. No a máma podotkla, že nechápe, že jsem celý odpoledne prochrápala, tak jak asi můžu bejt unavená. Tož jsme ji to práskli. Nejdřív nevěřila, pak měla radost, pak starost. O mě a jak se to zvládne. U Zdeňkovy maminky to bylo jasný - oscilovala mezi radostí z dalšího vnoučka na jedné straně a hrůzou z toho, že máme dvě děti a ještě jsme se nevzali na straně druhé. :-) Takže její první reakce byla: "Jééééé, to se zase nevezmete, co?" Ví, že se nechci vdávat těhotná, ale myslí si, že kvůli břichu, tudíž mě začala přesvědčovat, že taková svatba na sněhu má svoje kouzlo, břicho by nebylo vidět, všude by jiskřil bílý sníh a já bych měla na sobě bílé kožešinové bolerko... Zhroutila jsem se smíchy. Bílé kožešinové bolerko by na mých prsou velikosti XXXL vypadalo fakt úchvatně.

AFP testy - hmmm, tak tentokrát musím říct, že se žádný šílený představy nekonaly. Já totiž tak nějak trochu zapomněla, že mi je brali, takže když mi pak v příští poradně sestřička říkala, že jsou v pořádku, ani jsem nevěděla co. :-) Je to trochu rouhání - ale pokud se vám už jednou narodí zdravé dítě, podvědomě automaticky očekáváte, že to další bude taky zdravé. Ale je to samozřejmě blbost. Nicméně to nenervování se mi přišlo docela příjemné.

Pohlaví - strašně chci holčičku. :-) Prostě hrozně moc. Přijde mi, že každá máma chce dceru a u nás je to ještě umocněno tím, že můj muž moooc chce princeznu. Poprvý to bylo jedno. Vojta je absolutně nejúžasnější kluk na světě a každej den děkuju, že ho máme. Vůbec jsem neřešila to, že by mohl být holčička. (Ten by mi dal, kdyby to četl.) Proto jsem přemluvila muže, že si to nenecháme říct. Jestli je tam Bertík, tak nechci, aby proběhlo "zklamání", protože by mi to bylo za něj líto. A na porodním sále - jak se znám - mi to už bude fuk, protože i kdyby to byla chobotnička, budu ráda, že to mám za sebou. :-) A jsem fakt zvědavá jestli nevyměknem a to překvapení vydržíme, ale tipla bych, že jo. Jsem doooost odhodlaná. ;-) A stejně poslední dobou dopsívám k tomu, že čím víc jsem těhotná, tím víc je mi to pohlaví šumák ;-).

Představy Legrační je, že i kdyby tam ta holčička byla, musí nutně vypadat jako Vojta, protože si nedokážu představit, že se mi narodí nějaký jiný mimino. :-)

Oblečky + nákupy Tak to jde tentokrát mimo mě. :-) Klíště ještě nedostalo ani malej pitomej overálek. Když to bude kluk, bude mít všechno schovaný po velkým bráchovi, když to bude holka, mám domluveno s kamarádkou (zdravím Albi! Kdy k nám do deníčku konečně napíšeš? :-), že mi výbavičku půjčí, tudíž jsem za vodou. Jinak snad všechno máme. Kromě dvojkočáru - což je kapitola sama pro sebe, po asi čtrnáctidenním šílenství na netu a konzultacích s odborníky (že jo, Kacii :-)), jsem se rozhodla, že si pořídím Jané Powertwin. Těším se na něj neskutečně moc. Viděla jsem jednu maminku, měla v něm sourozence a očumovala jsem ho tak, že jsem se až bála, aby nezavolala policii a nedala mě zatknout pro obtěžování :-).

Pohyby Zase to stojí za to! Je to absolutně nejsuprovější věc na celém těhotenství!!! Tentokrát přišly o hodně dřív a nechápu, jak jsem bez nich mohla tak dlouho být, dokonce bych řekla, že jsou možná návykový (ale fakt jsem přísahala, že mezi druhým a třetím klíšťákem bude aspoň 6 let, takže si pak na ně budu muset zase nějakej čásek počkat... :-))

Kecy - v prvním těhotenství mi logicky nikdo necpal, že to nebudu zvládat, to jsem si o sobě myslela jenom já. U druhého je to opačně. Já mám pocit, že budu zvládat absolutně v pohodě a okolo je spousta lidí, kteří považují za nutné mě upozornit, že to bude honička, a že jsme blázni a tak. Chtěla bych jim vzkázat - ŽE TO KSAKRU VÍM!!!! Ale strašně se těším, tak ať jdou se všema svejma "chytrejma" řečičkama laskavě do háje a zůstanou tam!

Deníčky - nerada bych, aby tahle moje poslední poznámka vyzněla špatně. Ale vždycky jsem na emimčo psala upřímně. Takže to sem napíšu. Nedokážu číst docela dost příspěvků od prvotěhulí. :-) Zejména ty značně pesimistické mi lezou na nervy. Byla jsem asi stejná, vím. A nikoho neodsuzuju. Jen se tak debilně vševědoucně usmívám a říkám si - jen počkejte. ONO TO TEPRVE PŘIJDE! :-)

Omlouvám se za délku a patrně i za suchopárnost. :-) Ale bylo pro mě důležité to napsat. Takže pro ty, co se chtějí zasmát, mám rozepsanou tabulku porovnání o Missorce prvo a druhotěhuli. Jenže do ní furt něco připisuju. :-) Ale jednou ji uveřejním, slibuju!

Budu ráda, když mi napíšete a kašlu na to, jestli to bude k "tématu"! :-)

Krásný týden všem


Peta, Vojta (37 týdnů) a Klíště (20 tt)



Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy