Znáte to - dokud nejste rodiči, máte plnou hlavu představ o tom, jak to budete dělat, až se jimi stanete. Kriticky pozorujete výchovné metody ostatních a říkáte (v lepším případě potichu, v tom horším nahlas), že VY to takhle ale přece vůbec dělat nebudete, jasně vidíte chyby a znáte řešení na každý problém.

Dokonce i tehdy když jste v očekávání, máte v hlavě jasno. Ten drobek v bříšku bude úžasně vycepované dítě, chce to jenom důslednost a trpělivost a té VY přece máte na rozdávání!!! :-)

Nemusím podotýkat, že celou dobu, co žijete v těchto naivních představech se váš budoucí potomek (toho času na houbách či plovající v břiše) jen vesele pochechtává a je mu zcela jasné, že pánem situace bude ON či ONA a vám nebude dána sebemenší příležitost celé dění JAKKOLI ovlivnit.


Vemte si už jen ten fakt, že celý porodní proces startuje pravděpodobně samo dítě. Není tedy již od začátku jasné kdo je šéfem a kdo pokorným služebníčkem??? :-))

Měla jsem stejné představy:

Moje děti nebudou rozmazlené.

Budou slušně vychované.

Nebudou se vztekat.

Budou strašně šikovné (velmi brzo budou jíst lžičkou, pít z hrníčku a smrkat do kapesníku).

Rozhodně nebudou nepořádné.

Nikdy nebudou drzé.

Budou se zajímat o kvalitní a hodnotné hračky vyrobené z přírodních materiálů.

Náš denní režim bude pevně daný.

Takových dalších naivních kravin bych dokázala vypsat spoustu.


Realita je ovšem trochu jinde (a proto už od svého těhotenství ZÁSADNĚ nekritizuji výchovné metody kohokoli, jelikož na každého jednou dojde...)

Nevím, jestli je Vojťula rozmazlený, dítě do sedmi měsíců prý rozmazlit nejde. Každopádně mě má docela na háku a na tvrďáka si většinou hraju asi dvě pikosekundy a pak stejně udělám to co chce...

U pětiměsíčního prcka se zatím nedá hodnotit, zda je či není slušně vychovaný, takže to budu moct kriticky zhodnotit až později.

Vzteká se slušně. Ač je mu 5 měsíců a kousek umí výborné vztekací scény, kdy srdceryvně pláče bez jediné slzy (a na rodiče to funguje skvěle, věřte mi.)

Šikovný rozohdně je, ale bez mé zásluhy, všechno co doposavad umí se naučil sám a nebo to má od přírody. Snad ještě v budoucnu budu mít přílržitost se na tomto poli nějak realizovat... :-)

Bude nepořádný, jelikož nepořádná jsem já. Hračky si zatím sám nevyndavá, na to má mě. Na uklízení má taky mě a ten bordel, který s těma vyndanýma hračkama dokáže jeho matka za den vytvořit je fakt neskutečnej - do toho se ještě všude povalují - blíže nespecifikované počty dudlíků a plínek, svlečených čepiček a různých dalších serepetiček.

Vojtova nejoblíbenější hračka je absulutně hnusné platové chrastítko nechutných barev a Beruška z Komerční banky (dostal ji při založení konta).

Náš pevný režim je pevně daný. Např. vstáváme v pět. (Nemusím psát, že to OPRAVDU není moje rozhodnutí.)


Podobně je to i s plánováním dalšího dítěte. Dlouhé řešení toho, jaký věkový rozdíl je optimální. Vytvoření kompromisu mezi mými a mužovými představami. Rozhodnutí. A pak realizace. V dnešní "antikoncepční době" by to mělo jít jako po drátkách.
Nedávno jsme se dohodli.
Dalšího potomka začneme vytvářet tak v březnu. V květnu se bereme, takže i kdyby to vyšlo na poprvé, tak na svatbě ještě nebude nic znát.

No a v pátek 3.12. 2004 u nás bouchla bomba. 38.DC jsem testovala jen tak zkusmo, abych měla klid (cyklus po porodu nic moc). No a nebudu to natahovat. Jsou tam. Tlustice nejtlustější. Takže slavnostně oznamuju, že příští léto budeme čtyřčlenná rodina (pokud počítáte i kočky, tak šestičlenná). :-) Neplánovali jsme to. Ale ty buňky se dohodly... Takže adieu plánované rodičovství. :-)

Jednou větou - Vojta to prostě neuhlídal. :-)

Krásný týden.

Peta (28), Zdenek (33), Vojta (5m+1t), Klíšťátko (6.tt), Chlapeček (17m), a Holčička (5m)



Zpět nahoru