ADV TOP
ADV LEFT

Zdravím všechny! :-)

Tenhle deníček měl být původně o něčem úplně jiném, ale pod dojmy z Prvního Emiminovského Obrsrazíku jsem se rozhodla napsat o setkávání. Takže na to "něco jiného" dojde až příště (jestli do té doby nevymyslím zase něco ÚPLNĚ jiného). :-) Vím, že je to trochu s křížkem po funuse, ale nějak dřív nebyl čas a snad nebude takový problém se ke srazíku ve vzpomínkách vrátit, nehledě na to, že i to moje písání bude poněkud netradiční a ne klasicky popisné, ale nepředbíhejme.

Sraz byl samozřejmě báječný a ty, které jej navštívily už jistě stihly informovat ty, které to štěstí neměly a těší se na příště... Proto nechci psát konkrétně o něm, ale o tom co jsem si tam uvědomila. Totiž jaké mám štěstí, že žiju dneska a ne před sto lety. Nejen, že můžu kojit všude a mám k dispozici papírové plenky. Ale - a to je nejdůležitější - ani v naší zapadlé vísce nemusím být díky internetu odříznutá od světa a od ostatních mamin.

Ale zkusme si tak trochu zafantazírovat...

A LÉTA BĚŽÍ, VÁŽENÍ...

DALEKÁ MINULOST

V jeskyni byla tma a zima a pradítě řvalo. "Sakra", zaklela. "Já bych do toho kopla! Zase se přejedl mamuta, usnul a nechal vyhasnout oheň! Zabiju ho a pohodím velociraptorům!" A nemýlila se. Uprostřed jeskyně, těsně vedle vychladlého ohniště a zcela ignorujíc řvoucí pradítě chrápal na celou dobu kamennou její pramuž. Potlačila vztek a zvedla pradítě. Usmálo se a počůralo jí kožešinu. Ledabyle to otřela trsem trávy, vytáhla prso z kusu kožešiny, která tvořila její jediné oblečení a dala dítěti najíst. Pramuž se probudil. Rozhodla se, že se o vyhaslém ohni nezmíní, dokojila dítě a rozdělala nový oheň. "Ten mamut se ti povedl. Fakt jsem si pošmákl." Oči mu zasvítily při pohledu na její obanžené praňadro. "Teď mám chuť na něco lepšího!" "Taky myslíš pořád na to jedno. Zatím jedno dítě stačí, ne?" Nechápavě na ni zíral, pak vzal kus klacku, praštil jí do hlavy a odtáhl do kouta jeskyně.... A za devět měsíců řvaly u vyhaslého ohně dvě děti... A tak pořád dál. Ještě, že žily v tlupě a mohly si s ostatními praženami praděti navzájem hlídat! :-)

MINULOST

Uhladila krajkovou dečku. Děsně ji totiž rozčilovalo když byla neurovnaná. Tak co teď budu dělat - kuchařka vaří večeři, hospodyně cídí stříbrné příbory - to už jsem zkontrolovala. Aha. Ještě bych se mohla dojít podívat na dítě. Dítě se v pokoji smálo na kojnou. Trochu ji zamrzelo, že její dítě věnuje tolik pozornosti v podstatě cizí osobě, ale pak usoudila, že má na starost důležitější věci a přestala se tím zabývat. Hlavně, že dítě bylo spokojené, kojná evidentně vykonávala svou práci dobře. Šla do pracovny. Posledním pohledem si ověřila, že pracovní stůl jejího muže je ve vzorném pořádku, jen ještě zarovnala pero, které nebylo v pravém úhlu s psací podložkou a kalamářem. Její muž nesnášel, když mu na stůl sahal kdokoli jiný než ona a na to byla patřičně hrdá. A v tom vešel její muž do dveří. "Vítám vás, drahý" políbila ho na tvář. "Jaký jste měl v kanceláři den". "Ani se neptejte, drahá. Ani chvilku jsem se nezastavil. Kde mám připravené noviny?" Mlčky ukázala na stolek u okna. Muž usedl a začal číst noviny. Přinesla mu jeho oblíbený koňak a odešla, aby ho nerušila ve čtení novin. Bože, jak se cítila osamělá. Ale nemělo to řešení. S hospodyní a kuchařkou se byvit nemohla, byly to služebné. S kojnou se někdy bavila, ale jedině o tom, jak dítě prospívá a jak se mu daří. S ostatními ženami z jejich města se nestýkala, nehodilo by se to. Bylo jí smutno.

NEDÁVNÁ MINULOST

Dožehlila pionýrský kroj a vypnula žehličku, aby trochu vychladla a dal se vyžehlit i šátek. Děti už spaly, manžel byl na schůzi a v televizi nic nedávali. (Teda dávali Maják a hned po tom Křeslo pro hosta, ale to zavrhla). Přemýšlela co bude dělat. Do postele se jí nechtělo. Ještě že bydlí na sídlišti! Stačilo přejít chodbu a zazvonit na sousedku. Vzaly si židle na chodbu, uvařily si turka a sedly si. Nechaly otevřené dveře, kdyby se děti náhodou probudily. Pak drbaly. Kdo v baráku nemeje schody, že zase nebyly banány a jestli se budou dát sehnat bony, aby se dětem na vánoce dalo koupit něco v Tuzexu. Probraly dovolené, které obě trávily s dětmi na chatách, které zdědily po rodičích. Blížila se půlnoc. Obě se už asi hodinu loučily, ale po pravdě se jim domů moc nechtělo. Ale všechna témata už byla probrána. Ještě se domluvily, že s dětmi zítra zajdou na pískoviště a rozloučily se. Cestou do bytu jí napadlo, že by ráda poznala i jiné ženy s dětmi (se sousedkou to poslední dobou bylo pořád na jedno brdo), ale nevěděla jak...

SOUČASNOST

Byla nervózní. Už asi dvě hodiny jim doma nefungoval proud, dítě spalo (jako na potvoru - jindy si o tom mohla nechat jenom zdát) a ona se tolik chtěla podívat na Emimino. Potřebovala zjistit, jak to bude s Obrsrazíkem a kdo všechno pojede. Tolik se těšila. Nemohla skoro uvěřit, že uvidí všechny ty maminy, které z ná jenom z večerního povídání na chatu a z deníčkových komentářů. Hurá. Konečně pustili proud. Ovšem dítě se probudilo. Ale nevadí, základní informace si stejně stihla přečíst a zbytek dočte večer až zlatíčko usne.

Byla neděle. A cítila se trochu nervózně. Jenže rychle to z ní spadlo. A nastala úplná paráda. Oblepila se cedulkou, aby bylo jasné kdo je kdo a vrhla se do víru konverzace. Bylo tak povznášející dozvědět se, že jiné děti taky špatně spí a šeredí s jídlem. Rozhlédla se po místnosti. Něco jako ráj. Takhle by měl vypadat svět, blesklo jí hlavou. Delfínek-Kryštůfek se sápal na Matýska, protože se mu strašně líbil fialový hroch, se kterým si hrál. Julinka, Radimek a Lukášek pásli hříbátka a Anetka jim v tom šéfovala. Adámek zaujatě rozbíjel plastovým kladívkem plastový stoleček. Davča si hověl v kočárku. Ondrášek se držel mamky za šosy. Veronika-nevěsta byla pohřbená v barevných kuličkách (děsně jí štavlo, že když byla malá, tak žádné takové vymoženosti jako barevné kuličky, ve kterých můžete plavat, neexistovaly.) Bára Barbánek rozdávala příchozím pexeso. Bára od mámy Mismisky se pokoušela zdolat velikého plyšového slona. Verunka Zrzečka skákala na hopsadle. Viki s Davídkem řešili majetnické spory ohledně míčků. Jiřina s Jírou zkoušeli tu báječnou klouzačku. Zuzka od Diny čekala až se brácha vzbudí (okolostojícím neuniklo, jaká se z ní klube kráska)... A Skřítek to skoro všechno prospal (aby ne, byl tam nejmladší, nepočítáme-li bříško od Bootgirl).
Víc už nestíhala sledovat, ale atmosféra té herny jí v duši vydržela hodně dlouho.

Protože život by měl být přesně o tomhle - o šťastných dětech.

Byla vděčná, že žije v době, kdy není problém najít takové maminy, které mají na svět podobný názor jako ona.

BUDOUCNOST

Zmáčkla tlačítko a i s kočárkem se teleportovala do virtuálního parku. Byl tam klid. Nastavila si příjemné počasí a rozhlédla se kolem, jestli neuvidí nějaké známé tváře. Popojela kočárkem a všimla si, že dítě krásně usnulo. Paráda. Od okolo jedoucího robota si z tácu vzala Cappuccino. Chutnalo skvěle. Přemýšlela co bude k večeři. Dojela i s kočárkem k nejbližšímu počítačovému terminálu a objednala jídlo a nějaké další drobnosti. Ozvalo se pípnutí. Mrkla se do komunikačního náramku, který měla na ruce a uviděla tvář svého muže v kanceláři. Netrvalo to dlouho a přemluvila ho, aby se teleportoval za nimi. Parádička. Jezdili po parku, hrála příjemná hudba. Povídali si. Měli na sebe spoustu času. Uběhly dvě hodinky. Muž se musel vrátit, dítě se probudilo. Nakrmila ho. Usmáli se na sebe. Podívala se na hodinky a zjistila, že Program Celkového Úklidu, který doma nastavila než odešli, akorát skončil. Zmáčkla tlačítko a teleportovala sebe i kočárek zpátky. Byt voněl čistotou a na sporáku voněla večeře. Cítila se šťastně. Chvilku přemýšlela co bude dělat a pak si prostě zalezla s dítětem do herny a hráli si...


Uf, uf. Omlouvám se za délku nějak jsem se rozepsala...
Tak co vy? Chtěli byste žít v nějaké jiné době než v té dnešní? Napište mi, budu moc ráda.

Krásný týden všem přeje
Peta a Skřítek (dítě nové doby - v úterý 16 týdnů)

!!!VZKAZ od MISMISKY!!!

ahoj missorko,

jelikoz jsem si precetla, ze budes psat denicek o obrsraziku, mam k tobe velkou prosbu a to jestli muzes dat do denicku ztraty a nalezy :D
- chybi klic od skrinek cislo 4 a 7
- prebyva deka kostkovana, plena bavlnena a doza ctvercova - vse je u me

ja to sice psala do komentaru do denicku, ale zatim se nikdo neozval a protoze vim, ze tvy denicky ctou vsichni, tak to resim takhle. klidne tam dej email na me Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo at se ozvou do denicku, pohlidam si to

diky a mej se fajn a pohlazeni vojtiskovi

mismiska

P.S.: Nemusíte pátrat jestli vám nechybí deka, ta byla totiž naše :-) Ale zajímalo by mě, jestli moje deníčky čtou fakt všichni... :-)



Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy