ADV TOP
ADV LEFT


Ahojky všichni,

vypůjčila jsem si s dovolením pro nadpis tu nádhernou písničku co ji v originále zpívá Bob Dylan a u nás tuším Vašek Neckář. :-) Můj (náš) život se strašně změnil a je to paráda. :-) Na emimino nezbývá moc času, protože ho docela hodně zabere to reálné živé úžasné a nejkrásnější mimino co máme doma. Ale jak říká Mart od Šulánka a Veroniky, s tím jedním dítětem máte TOLIK času, že ani nevíte co s tím. Chytla jsem se proto za nos a konečně usedám, abych napsala deníček, v tom starém je už takových komentářů, že se v tom neorientuje snad vůbec nikdo. :-)

Původně jsem chtěla sepsat porod... Mám napsanej začátek, ale je to moc silný zážitek a nechci to odbýt, takže to bude chtít víc času. Tudíž porod bude v nějaké dohledné době. Zatím jsem se rozhodla pro deníček takový bodový, abych vám sepsala svoje pocity po 14 dnech s naším synem... Bude to chaotické a neuspořádané a berte to jenom jako takové postřehy...

Tedy, kde začít? Je toho spousta:

Vejdu se jen do jedněch kalhot a to ještě musím zadržet dech, když je zapínám :-(

Nejím sladký - hrůza a běs - dokonce tu ještě pořád mám dvě pistáciové Deli, ale nejím je! Vyhodit je nechci, to je mi líto, takže budu asi čekat, až jim projde záruční lhůta... Jsou do konce roku 2005. No uvidíme, jak je to s tou mojí pevnou vůlí... :-)

Spím tak na půl ucha, pořád čekám kdy se skřítek vzbudí. Naštěstí už mě v rámci pudu sebezáchovy opustil ten pocit, že nemá cenu spát, když budu muset stejně za chvilku vstávat a zjistila jsem, že kojit se dá dost dobře i v polospánku :-)

Na všechny činnosti se musím maximálně soustředit, protože mozek mi funguje fakt docela divně. Včera jsme jeli k pediatrovi a přišlo mi to jako kdybych sestavovala expedici na severní pól... Sbalit všechny věci (plíny, přebalovací věci, podložku, věci na převlečení, doklady, vodu na pití, deku pro Skřítka...), oblíknout sebe (poněkud zjednodušeno tím, že si fakt nemusím lámat hlavu s výběrem co na sebe :-), oblíknout skřítka, zjistit, že skřítek nemá žádné teplé věci, protože měl bejt letní miminko, ale kde je ksakru to léto, že jo, navrstvit lehčí věci na dítě tak, aby suplovaly ty teplejší, najít čepičku, protože venku fouká, naštvat totálně spokojené dítě tím, že mu čepičku umístím na hlavu, vyhnat kocoura z dětskýho pokoje, nastěhovat do auta kočárek (vrátit se jednou po schodech nahoru, protože když jdete dávat něco do auta, opravdu k tomu potřebujete klíče od auta!!! Připnout autosedačku, ukrosnat skřítka, seštelovat zrcátka a sedačku řidiče (před tím řídil muž), nastartovat, vypnout motor, vrátit se nahoru pro doklady od auta, no a pak už konečně můžete vyjet... Fakt paráda! :-)

Kocour je naštvanej a vždycky když někam jedeme, tak s nadějí doufá, že už tu "věc" nepřivezeme a pak je vždycky zklamanej, že se zase vrátila!!! Do toho loví chůvičku, když v ní Vojta začne vydávat nějaký zvuky a tváří se u toho děsně důležitě. :-)

Pamatovat si, z kterýho prsa jsem kojila naposled, je podle mě nadlidskej výkon a měl by se na to vynalézt nějaký zlepšovák (jako, že třeba to prso, co je na řadě by blikalo nebo tak něco podobnýho...)

Snažím se vytolerovat mojí matku, která volá asi tak 2x denně a vždycky mě dokáže vytočit, ačkoli je v podstatě milá a nedá se jí nic vytknout. Ale opravdu mi stačí říct jenom jednou, že koupání v kyblíku ona považuje za absolutní blbost a daleko lepší by byla vanička...

A propos - kyblík - skřítek je v něm úplně blažený miminko, ty chvilky si fakt užíváme, moc se mu to líbí. Sice jsem nějak extra nepochopila, jak by se to dítě v tom mělo jako umejt, to mi teda nejde, takže to tak nějak šolicháme, ale zatím je to v pohodě a Vojťulovi se to fakt parádně líbí a lebedí si u toho. Takže si to s mužem vždycky patřičně užijeme... A jsme u toho oba tak krásně intelektuální, asi jako: "Viděls ten ksichtík? Ježíš, ten je sladkej!" apod. :-)

Jo, a Pohotovost pořád sleduju - nahrávám si jí!!! :-) Teď mám sice asi dva díly skluz, co jsem neviděla, ale to doženu!!! :-)

Jinak už nevím, co napsat, nestačí mi na to slova. Mít dítě je nepopsatelnej zážitek a měl by se zažívat a ne popisovat. proto pro dnešek skončím a těším se na další setkání v deníčku.

Gratulujeme všem rozdvojeným a těm, které to ještě čeká, přejeme nezapomenutelný porod a ty nejkrásnější chvilky doma, které je třeba vychnutnat si do dna...

Peta a skřítek Vojta (15 dnů, 3,60kg)




Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy