ADV TOP
ADV LEFT

Mno, jen doklepu nadpis a už tu zoufale okusuju tužku. Bakelitová myš ani klávesnice mě k ohryzu nelákají, to už bych pak mohla klidně ožužlávat vietnamské vánoční ozdoby nebo olizovat ty pitomé svíčičky, co mi tu přitrouble blikají v okně. Když si ale vzpomenu, jak jsem se lízla loni na Silvestra, přitroublá jsem byla taky dost, ještě teď se tu chechtám. To byla jízda... no, ehm, to jsem trochu odbočila... zpátky k tématu... takže...

Spíše bych to celé měla nazvat "každoroční seznam zoufalých pokusů o životní nápravu", přeci jen toto slovní spojení lépe odráží situaci. Jsou jisté evergreeny, které se mezi mými novoročními předsevzetími objevují se železnou pravidelností a s ještě větší vervou jsou pak porušovány ve chvílích zcela nezávislých na mé vůli a zákeřně zinscenovaných mými nejbližšími.

Třeba tato situace: jste zrovna na dietě a zároveň na návštěvě u kamarádky a ta před vás položí talíř s cukrovím. Hrdě jí nejprve oznámíte: "Jéje, díky, jsi hodná, ale já teď sladké nejím. Však víš, dieta a tak. Hubnu do šatů." A ona, místo aby vás podpořila ve vašem bohulibém úsilí, potvora jedna, ten odporný talíř narvaný bílým jedem ještě popostrčí blíž k vám a s jízlivým úsměvem prohlásí: "Prosím tě, ty přece hubnout nepotřebuješ. Kdyby sis to rozmyslela, klidně si ber, nechám to tady." A pro vás začíná závod s časem, totiž jak dlouho vám potrvá, než podlehnete. Pracně vybudovaná vůle se s každou uplynulou minutou rozpouští jako máslo na plotně. Začnete lehce blouznit o těch ořechových košíčcích, co na vás tak laškovně mrkají... Jsou to muka. A pak najednou... Váš moment přichází ve chvíli, kdy se kamarádka zvedá a odchází do kuchyně postavit vodu na další rundu černého čaje. Rychle popadnete ten nejlákavější kousek cukroví a kosmickou rychlostí ho lupnete do pusy, se žvýkáním se moc nezatěžujete, to zdržuje. Šup tam s druhým a třetím exemplářem. Čvrtý i pátý chutnají famózně. Dovolíte si ještě jeden, pohledem skenujete talířek, vybíráte, už už saháte po vanilkovém rohlíčku... a najednou vám to dojde. Půlka talířku je sežraná. Panika. Co teď? Kdybyste si alespoň na začátku odpustila ta silácká slova o dietě. Kamarádka stále rachotí s konvicí v kuchyni, odhadujete to tak na půl minuty, než se vrátí. Třeštíte oči, horečně vymýšlíte, jak své selhání zamaskovat. Najednou vám blikne, že jediná šance je vytvořit ze zbylého cukroví něco jako vysokou pyramidu s co nejmenší základnou, čímž se vám s trochou štěstí podaří vykouzlit objem. Bez dalších okolků se pouštíte do akce a pěkně naaranžované laskominy vršíte na nevzhlednou cukrovou hromadu. S vábností toto aranžmá nemá nic společného, ale hurá, přinejmenším se vám podařilo zamaskovat, že pěkných pár kousků ubylo. Uklidňujete se tím, že s chutí toho cukroví se přeci nemohlo nic stát. Z fyzikálního hlediska to byl pouhý přesun z bodu A do bodu B (aplikovaná rychlost přesunu nemohla na chuťové kvalitě přesouvaného objektu nic změnit. Snad!). Kamarádka se vrací a její zrak jako první neomylně padá na váš "výtvor", neřekne ani slovo, jenom po vás hodí vědoucím pohledem a vy máte sto chutí ji uškrtit. A později při cestě domů si pak náhle uvědomíte, že už se příště při četbě románů nevalné kvality nebude smát blábolům o tom, jak hrdinka pohlédla svému milému do očí a on si v nich přečetl celý její život. Pokud je ona hrdinka kuchařka nebo zanícená konzumentka sladkostí (což si nejdříve ověříte), nemůžete to po dnešním zážitku už nikdy více považovat za nemožné či dokonce přitažené za vlasy.

Takže předsevzetí číslo jedna: odolat čemukoliv, co je poživatelné. Bojovat statečně a jakýmikoliv prostředky, v případě krize uděleno i povolení zabíjet (kamarádky a jim podobná stvoření).

Předsevzetí číslo dvě: nepřehrávat sakra pořád dokola tuhle písničku.

Předsevzetí číslo tři: neblouznit o panu Darcym, panu Rochesterovi, Heathcliffovi, Matthewovi Crawleym, jsou to jen pitomé fiktivní postavy (bohužel).

Předsevzetí číslo čtyři: ach, ten Matthew. Doprčic, tak znova...

Předsevzetí číslo čtyři: ve volném čase se věnovat taky něčemu jinému, než sledování Downton Abbey, přemýšlení o Downton Abbey, googlení Downton Abbey, vzdychání nad Downton Abbey, diskutování o Downton Abbey... nejlepší by bylo úplně zakázat písmena D a A. Vyřadit je z abecedy.

Předsevzetí číslo pět: nemyslet si pořád, že Colin Firth je nejlepší chlap na světě, protože to pak jasně znamená, že všichni ostatní jsou horší než Colin Firth. A kdo by asi tak chtěl chodit s druhým nejlepším chlapem... nebo nedej bože s desátým, stým, tisícím padesátým třetím? Otřesná představa. Pozn.: podle jakých kritérií toto pořadí určovat? Zajímavá úvaha.

Předsevzetí číslo šest: najít si chlapa. Souvisí s bodem číslo 1, 2, 3, 4 i 5. Základem je poučit se z předchozích chyb, tudíž zdokonalit se ve schopnosti na první pohled rozeznat citové závisláky, mužské hysterky, sobečky, opilce a mamánky. Jo, a taky se vyhýbat ženáčům a otcům (hm, tohle nepůjde tak lehce, jsou jich všude kolem mraky, je to jako nějaká morová epidemie, nebo co).

Předsevzetí číslo sedm: trávit méně času na Skypu a více času věnovat odpovídání na e-maily. Uznávám, že v tomto směru je stále co zlepšovat, ovšem nelze nezmínit vedlejší efekt tohoto nedostatku, a to propracovaný systém neotřesitelných omluv, např. promiň, že jsem se neozvala dřív, ale právě jsem tvůj mail objevila ve spamu, ach ta technika).

Předsevzetí číslo osm: čistit si zuby u umyvadla a nesedět se zubním kartáčkem v puse deset minut u počítače, působí to neesteticky a není to hodné statutu dámy, který si hodlám v novém roce vybudovat. Sofistikovaná a nad věcí! To platí i pro pleťové masky, nepromenádovat se s nimi po domě a nepřivádět jednotlivým členům rodiny na potkání infarkt.

Předsevzetí číslo devět: nacvičit přifukování pneumatik u auta. Je nespravedlivé, že chlapi se s touto dovedností rodí, zatímco ženské se k ní musejí s velkým úsilím propracovat. Nepřejte si zažít, co je to hledat v dešti u benzínové pumpy zatoulaný ventilek od pneumatiky. Krátce a jednoduše: je to hnus.

Předsevzetí číslo deset: a jéje, jak jsem mohla zapomenout na svůj oblíbený bod (každoročně v seznamu řazen na přední pozice). Cvičit, cvičit a cvičit. Ale nepřehánět to, to tedy rozhodně ne, kdyby mi narostly svaly jako nějaké kulturistce (pokud by ovšem kulturistka nebyla žena znalá kultury, takový nárůst svalové hmoty bych pak ještě zvážila), asi bych to nepřežila (no, tedy nejspíš přežila, ale vůbec nevím, jak bych se těch svalů pak zbavila... musím to zkusit vygooglit, člověk nikdy neví, kdy se mu taková znalost bude hodit).

Předsevzetí číslo jedenáct: VŠEM HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ DO NOVÉHO ROKU! A KOUKEJTE SE POŘÁDNĚ SNAŽIT BÝT ZDRAVÉ A ŠŤASTNÉ, AŤ SE MI ALESPOŇ JEDNO PŘEDSEVZETÍ Z TOHOTO SEZNAMU V ROCE 2012 SPLNÍ! :)

Vaše Bridget





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy