ADV TOP
ADV LEFT

Dlouho, předlouho byl příběh naší rodinky hlavně o dětech, a světe div se, dnes NE :-) Klube se nám doma nová ŽENA. Poslední dobou jsem tak nějak dospěla k závěru, že moje sociální inteligence coby zaměstnankyně úřadu v malém městě je na hranici těžkého mentálního postižení, ale nevzdávám se.

Několik zjištění:


1. Muži reagují na ženy-kolegyně „okouzlující a plné šarmu“ tím, že jim nábožně naslouchají. Nejsem hloupá a nejsem okouzlující a plná šarmu, protože prostě plkat o nesmyslech nedokážu. Muži taktně přecházejí skutečnost, že ženy „okouzlující a plné šarmu“ z větší části plácají nesmysly, které všechny zdržují a na ženy jako jsem já (mlčící a hovořící pouze k věci) vrhají soucitné a útrpné pohledy, které obratem změní na nábožné směrem k ženám „okouzlujícím“.

2. Cestou na služební cestu je nepřípustné, aby žena vstoupila do rozhovoru mužů o Formuli 1, která se týká řadící páky a opravila je – protože „ve formuli se řadí na volantu, ne?“ (je zcela nepodstatné, že tato žena sleduje již pátým rokem celou každou sezonu Formule 1, zná jména stájí, jezdců i pravidla, která se budou v nové sezoně měnit). Dnes jsem poté, co se rozhostilo v autě trapné ticho raději dělala, že jsem usnula ale byla jsem smutná. Mám formule moc ráda.

3. Je naprosto nevhodné, aby žena v přítomnosti kolegy nosila břemena těžší než slušivé desky s korespondencí. Pokud už nepředloženě zvedne přepravku se spisy, je třeba aby ji okamžitě zase upustila a se zbožňujícím úsměvem požádala o pomoc kolegu.
JO, dnes se mi JEDNOU podařilo ovládnout se a místo přepravky vzít desky s korespondencí. Bohužel v dalším kole přesunu jsem zvedla přepravku a nechápající pohled kolegy mluvil za vše. Přivedla jsem ho do obrovských rozpaků, protože on NESTIHL tu přepravku vzít dřív než jsem se na ní vrhla.

4. První den v nové práci je nesmysl ptát se kolegyně, jestli s ní můžete jít na oběd, protože určitě chodí s dalšími třemi ženami z patra a vaše otázka ji uvede do rozpaků, protože ony jsou přesně čtyři k jednomu stolu. Inu dnes mě od trapného vysvětlování zachránil telefonát ředitelky, takže jsem musela zůstat v kanceláři... Bože, já se tak snažím, ale tak strašně mi to nejde. Ale nic nevzdávám.

Nejspíš kariéra ženy na úřadě v malém městě totiž nestojí tak úplně na znalostech a schopnostech, ale na schopnosti „BÝT ŽENOU“. A já konečně na své kariéře pracuji. Je mi 40, mám tři děti, co rostou a život pracující ženy před sebou. Mám před sebou ještě 26 let, než možná půjdu do důchodu, rok a půl než dostuduji, první státnice za sebou, tak to by bylo, abych to za tolik let někam nedotáhla. Přišel čas plnit si své sny.

Kačí (a banda v pozadí)                





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy