ADV TOP
ADV LEFT

Už tři dny s námi žije v našem novém domově. Fredy. Robot, který odnáší zlobivé děti. Přišel k nám z počítačové hry, zcela neopatrně ukázané Lucince (mám chuť nejdřív rozčtvrtit puberťáka a hned po něm dědečka, který bez konzultace obdaroval puberťáka tabletem). Od té doby Lucka nechodí sama ani z pokoje do pokoje. O tom, že by si došla sama na záchod ani nemluvě.

 

Dnes jsme zjistili, že Fredy nemá rád blýskavé věci. Celá palanda je oblepená blýskavými samolepícími korálky. Také Fredy neumí prokouknout okno, na kterém visí záclony, takže hned zítra mě čeká jejich věšení, koupení konzole atd. Také by Fredy mohl vylézt záchodem. Naštěstí by se tím zkratoval, takže to snad už nepřichází v úvahu. Uvidíme, co ještě bude nutné ošetřit...

Ale pořád tu s námi je. Strach z neznámého. Myslela jsem si, jak jsou mé děti statečné a skvěle všechno zvládají, divila jsem se tomu, obdivovala je a pozorovala. Před týdnem, když jsem padala na hubu po dvou dnech stěhování, za mnou před spaním přišel Lukáš a říká: „Mami, to stěhován je docela zábava“ :-) Na to, jak strašně se stěhovat nechtěl, jsem jenom zírala…

Nicméně v sobotu jsem řekla, že k obědu budou špagety, a když jsem nakonec zvládla jenom polívku, Lukáš dostal hysterický záchvat a plakal strašně dlouho. Prostě pro něj nemožnost mít špagety, které miluje, byla tou poslední kapkou, po které pohár trpělivosti s maminkou a jejími výmysly (stěhováním) přetek. Naštěstí je z něj už zase usměvavý kluk. Hned po Lucce ale snáší změnu nejhůř Kubík. Pro něj je nemyslitelné, že věci jsou uspořádané na jiných místech a že nemá svůj pokoj, kde mohl mít svůj binec. V 1+1 je prostě nutné, aby všichni měli věci uklizené, aby to bylo hned a neustále, což je pro něj zatím zcela nepředstavitelné.

Nejlepší je asi škola, kde se všem dětem líbí a mně se v práci bude také líbit, až tedy nějakou pořádnou práci dostanu na stůl :-) Bakalářku mi prodloužili až na 13. 4., takže jsem mohla dokonce i s dětmi oslavit Velikonoce. Malovali jsme vajíčka, snědli beránka a já dostala pěkně našupáno, dokonce i od Lucinky… Práci mám celou napsanou a už zbývá jenom dodělat citace, čímž se hodlám zabývat hned, jak dopíšu toto :-) Mám trochu výčitky svědomí, že jsem dětem tak dala zabrat, ale doufám, že časem si na všechno zvyknou a že náš život poplyne lepšími cestami.

 

Rozhodla jsem se, že budu šťastná a že se mi bude všechno dařit. Tak!

 

Kačí a banda hrající si v pokojíčku s vláčkodráhou NA STĚHOVÁNÍ  





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy