ADV TOP
ADV LEFT

... aneb příbehy se šťastným koncem...

Četla jsem ve Zpovědnici příběh o Inkognitu, kterému se ztratilo dítě (šťastně nalezeno). Slíbila jsem, že napíšu, tož tak činím.

Už se mi ztratilo 100% dětí, tedy všechny 4, naštěstí nikdy ne najednou...

Poprvé


Dokončovali jsme dům... Vojta a Valča milovali nákupy v OBI. Zejména ty jejich plošinové vozíky, na kterých jsme je vozili. :-) Takže stojíme s mužem a diskutujeme o dlažbě... O spárovačce, abych byla přesná ;-). Oba byli kousek od nás a najednou nebyli...

Celkem v klidu volám, procházím uličky... Nic (byly jim 3 a 4 roky). Procházím celé OBI - nic. Už zbystří i muž. Taky hledá. On je vždycky v klidu, ale tentokrát ne... Vidím jeho strach, cítím ten svůj. Nikde nejsou a 5 minut v trapu... Nedokážu nemyslet na tříletou blonďatou holčičku, kterou si někdo vyhlídl... Ne! Násilím zaplašuju tu představu a jdu se zeptat na pokladnu. Ne, žádné děti nenašli, neviděli. 

Už skoro odcházím, když prodavačka říká: "Ale vedle v Intersparu, vyhlašujou už 15 minut chlapečka a nikdo ho nechce..." Běžím do Intersparu. Vojta sedí na Informacích, má plnou pusu Milky a spokojeně baví 3 zaměstnankyně. Doběhnu k okýnku, ženy jsou šťastné, že mi ho našli... Přerývaně se jim snažím vysvětlit, že ještě postrádám tříleťačku... Koukají na mě, jako kdybych spadla z Měsíce... Našli mi dítě a já chci ještě jedno... 

Plačící Valušku našli v uličce u ručníků. Šli si koupit lízátko, které my jsme koupit odmítli. "A Valuška už pak se mnou nechtěla jít, mami"...

Podruhé


První školní den - Valuščin. Šli jsme všichni, celá rodina. Včetně Violky v kočárku. Shromáždění na dvoře, proslovy... Violka nechce být v kočárku, muž fotí... Vašek NENÍ. Škola je u frekventované silnice (náklaďáky). Běhám, hledám, vůbec nevím, jak šla Valuška do třídy... Předávám mimino paní starostce a hledáme s mužem. Před školou je výkop, ohraničený, ale je. Uff, tam není. Silnice, není. Hřiště, není. Hledá víc lidí. Kde je, vždyť jsou mu jenom dva... Zoufalství na vás dokáže padnout jako deka, brečím... Přes slzy vidím, jak na mě mává muž... Má ho! On šel domů? Ten malej milej introvert prostě nedal ten velkej počet lidí, tak odešel domů - asi 300 metrů do kopce, tam si sedl před domem na schody a čekal až přijdeme...

Potřetí a úsměvně...

Jsme na Budči, Svatováclavská pouť. Jsem sama na 4ku. Vojta s Valu někde tvoří, Vašík sedí na dece u kamarádky - my s Violkou jdeme koupit kafe... Neseme kafe kamarádce, povídám si s ní - Violka jí koláč a chodí kolem... A najednou nechodí... Nevidím jí. Volám, hledám, je tam docela dost lidí. Ale za chvilku jí najdu, spokojeně ukusuje koláč a ťape po cestě, nadšená sama sebou... Volám na ni - otočí se, vidí mě, našpulí pusu, natahuje - "Hledala maminku!" - Směju se - "Prd jsi hledala, kočko..."

A vaše příběhy? ;-)





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy