ADV TOP
ADV LEFT

Nějak ten čas utíká. Nechce se ani věřit, že za necelý měsíc tu jsou Vánoce.

A Klárka, že už tři měsíce chodí do první třídy.

Po peripetiích kolem toho, kam vůbec bude Klárka do školy chodit, po pár schůzkách v ředitelnách plzeňských škol, několika telefonátech na Krajský úřad, nakonec všechno dopadlo vlastně úplně nejlogičtěji, jak mohlo.

Protože ještě pořád jsou mezi námi lidé, kteří nedělají ze zařazení vozíčkáře problém. Protože ještě pořád je strašně milé vědět a cítit, že někam patříte vy i vaše děti. Protože základní škola v tisícihlavém Ovečkově je sice maličká, nenabízí spousty kroužků jako školy větší a je prostě taková obyčejná, středisková – ale rozhodně vstřícná a lidská a nedělá z komára velblouda.

O integraci by se dalo napsat spoustu stran.

Integrace Klárky? Já to můžu shrnout do pár vět: Klárka chodí do školy. Jako každé jiné zdravé dítě, jen má k sobě naší zlatou asistentku Aničku. To co možná chvílemi vypadalo, že by mohl být problém, se vyřešilo obvykle strašně rychle. Nájezdy, stůl vhodný pro Klárku i vozík a další. Z čeho já jsem předem šílela, ředitelství školy vyřešilo včas a v pohodě. No jsem plašan, já se opravdu bála. Všeho.

Ukázalo se, že nemusím :) Víc než kdy jindy se ukázalo, že absolutně platí: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

A co Klárka? :) Je neuvěřitelná. Prostě je. Atrofie postupuje, kdo jí viděl před rokem a vidí ji dnes, praští to do očí. Prstíčky má nateklé, je hodně zavodněná, skolioza postoupila. Nebudu tu líčit všechno, jak si spinálka vybírá svou daň. Já jsem nikdy nebyla příznivcem fňukání. Raději chci vidět to dobré. Protože toho zlého je i bez křičení do světa dost. Klárka je strašně moc šikovná, i přes nemotorné a zatížené prstíčky, přes to, že už nedokáže zvednou ručičku z klína na stůl, odpoledne jí únavou padá hlavička – píše a myslím, že to můžu říct, jako ti nejlepší ze třídy. Je tak pečlivá, trpělivá … ano, je pomalejší, protože každý pohyb ji stojí spousty sil, ale ona nemá zatím žádné úlevy, všechno dopíše jako ostatní spolužáci a má spoustu jedniček. :)

Nesmím zapomenout na Aničku. Na její asistentku, na kterou nám přispívají Zrnka ve svém nejnovějším projektu. Bohužel je to tak, že plat pedagogického asistenta je směšný. Nebo aspoň Aničky plat takový je. Není tu místo na probírání, proč to tak je, ale Anička se o Klárku stará nejen v hodinách, kdy je placená školou, ale i o přestávkách a pak po vyučování, kdy jdou spolu holky na oběd a pak domů.

Anička je ve škole částečně pedagogická a částečně i osobní asistentka. Klárka si nepodá vůbec nic z tašky, nedokáže rozepnout ani zip na penálu. Ručičku posune po stole jen kousek. Potřebuje neustálý dohled a pomoc. Při jídle, oblékání, mytí, prostě při všem. Asistence pokračuje i na obědě a poté do půl třetí doma. To holky spolu dělají úkoly, přípravu do školy a případně dodělávají, co se ve škole nestihlo.

Musím říct, že prvních 14 dní Klárka po odchodu Aničky lehla a spala. Klidně do pěti a pak už si jen chvíli hrála a zase spala. Totálně unavená. Nejde se divit. Teď už zvládne víc, ale odpočívat hodně potřebuje.

Anička je poklad, máme jí moc rádi a ona Klárku miluje, nepřeháním. Strašně si vážím toho, že kvůli nám šla z jisté práce do nejistoty, že netušila co jí čeká, doplňuje si vzdělání, je prostě „naše“, je „Klárčina“ :)

Spolužáci … ti jsou bomboví :) Když zazvoní, půlka třídy se seběhne ke Klárce. Dobře ví, že ona se k nim nedostane, hrajou si blízko ní a jak jen to jde, do her ji zapojují. Malují si navzájem obrázky, Klárka nestíhá kreslit na oplátku. Strašně rádi jí vozí po chodbě, je to něco jako výsada. :)) Jejich rodiče jsou také hodně fajn a ohleduplní, děti většinou nechodí do školy nastydlé, prosila jsem o to na začátku roku a Klárka zatím chyběla necelých 14 dní – což je teda skoro zázrak:) Teď je tedy právě nemocná, ale do konce týdne to snad bude už dobré. Kašel má v tomhle počasí snad každý.

Paní třídní učitelka – k té nemám slov. Umí to s dětmi neskutečně, je hodně srdečná a přitom přísná, co se týká učení, ví co od dětí chtít a dokáže je parádně motivovat. Má je prostě ráda. A děti ji. Myslím, že netřeba dalších slov :)

Tak jsem se pokusila ve zkratce napsat, jak se Klárce daří. A děkuju všem, kdo na ní myslíte a přejete jí to „obyčejné“ chození do školy, že tam může být s dalšími dětmi a dostává známky a zlobí při hudebce a … a vůbec všechno, co prostě k dětem a škole patří.

Ona je jedna z nich, cítí se tak a je to tak. A to je moc fajn :)





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy