ADV TOP
ADV LEFT

Celý svůj život jsem věděla, že chci, že budu mít děti. A mám je. A jsou to nejúžasnější bytosti, co jsem za svůj dosavadní život potkala. Děkuji svým dětem, že si ke mně našly cestu a že mě nechávají je na té jejich cestě doprovázet.  


 


První dítě, které mi přišlo do života byl malý kluk. Bylo mu 15 měsíců a měl tátu, ke kterému ho maminka dávala každých 14 dní na víkend. Když tátu uviděl, natahoval k němu ruce, chtěl od něj uspávat, táta rozuměl jeho žvatlání. Já jsem byla jako u zjevení. Jednoho dne jsem prostě dostala do náruče tohle mimino a bez přípravy jsem se o něj starala, když šel táta na fotbal. Dítko mělo v mojí péči k první večeři míchaná vajíčka a s přebalováním si muselo myslet že jsem absolutně neschopná.

A tak šel čas, dítko rostlo a já už uměla přebalovat, rozuměla jsem žvatlání, uměla dát k večeři malinovou kaši a pak běhat po hřišti a uspávat a tulit se a smát se spolu. Stala jsem se velkou kamarádkou, tetou. První dítě mého života. První dítě narozené v mém srdci. Jakub.  

Jakub dostal brášku, táta dostal mě, já dostala tátu, byli jsme rodina. Já dostala první dítě narozené v mém těle. Moje prvorozené miminko, vybojované přes spoustu komplikací. Díky e-miminu a po přestěhování díky BC se zachováním mého duševního zdraví. Díky VÁM neznámým virtuálním přítelkyním jsem si mimo jiné dokázala vybrat alternativní porodnici, zjistit co chci a ustát to. Moje druhé první dítě. Moje dítě s poutem, které nejde popsat, s poutem co mi dává pocit že spojení mezi námi se ještě nikdy nepřerušilo. Stala jsem se matkou. Nikdy jsem neměla problém s tím, že bych si nevěděla rady s tím co a jak potřebuje, jak se chovat, jak mu porozumět. Lukáš.  

Pak jsem jednoho dne dostala podruhé první dítě. Stát mě začal nazývat manželkou otce. Lékaři nevlastní matkou. Dítě časem mámou. Strašná doba. Naše společnost vůbec pro nevlastní matky nemá pochopení. Myslí si, že když je v domácnosti jeden vlastní rodič, že takováto rodina je bez potřeby pomoci. Bože ani nedokáži vyjádřit, jak se ti lidé co nazývají nevlastní matky manželkami otce hluboce mýlí. Tolik bolesti při hledání té správné cesty, tolik nárazů a karambolů. Tolik jsme potřebovali pomoci a dostalo se nám jí vždy tady na BC.  

Nějak zcela nepozorovaně, mimochodem a nečekaně k nám přišlo mé třetí dítě. Světlo mého života. Světlo v těch nejtemnějších chvílích posledních čtyř let co je s námi. Druhé dítě z mého těla. Bez pouta co nejde vysvětlit, s mnoha komplikacemi, s bolestí, s odmítnutím. V devíti měsících jsem nedokázala kojit. Myslela jsem, že se zblázním. Přesto to se mnou moje jediná dcera nevzdala a ani nevím kdy, ale přišla do mého srdce. Moc jí za to děkuji. Lucie.  

A pak mi svět jedno dítě nadělil ještě potřetí. Stala jsem se pěstounkou. Oficiálně náhradním rodičem, náhradní maminkou. Stát mě má velice rád, poskytuje mi servis nevídaný, vzdělávání, bezplatnou pomoc, finance, ochranu. Chvála pěstounské péči.  

Některé děti stačí do života nadělit jednou a je to člověku jasné, některé je třeba nadělit dvakrát, porodit a ještě dostat do srdce a některé je třeba nadělit třikrát, než se vše utřepe tak, aby to fungovalo. Přesto, že doprovázím tři děti, nemám pocit, že je to konečný počet. Nevím proč ten pocit mám, ale prostě to tak je. Uvidíme kdo přijde.  

Moc bych si přála, aby se všem ženám co měli v soboti 
svátek, maminkám vlastním, nevlastním i náhradním dostalo vždy pomoci když ji budou potřebovat. Aby někdo někde pochopil, že být nevlastním rodičem je neuvěřitelně těžká životní role, kterou si leckdy prostě nevybíráme a aby pomoc, která je poskytována pěstounům byla přístupná i maceškám.





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy