ADV TOP
ADV LEFT

Je to jako včera, když jsem tu psala o tom, že se budeme stěhovat, že mám novou práci a že dopisuji bakalářku. Od té doby se stalo strašně moc věcí, za které z velké části vděčím i BC, takže nejdřív ze všeho poděkování: za poskytnutí bydlení za dobrou cenu, za revizi první části bakalářky (nakoplo mě to a ve finále mám obhájeno za 1, a jak konzultant, tak oponent se v posudcích rozplývali nadšením. Kdo chce, pošlu mu to.), za nabídky bydlení, za informace o školách, lékařích atd. - prostě lidem z BC za to, že tu jsou a že BC je… nebýt to tak, asi bych dnes měla mnohem více starostí i vrásek.

 

Státnice jsem složila ze všeho za jedna, kromě jedné dvojky. Škoda jí, ale nešlo to… takové okno jsem za celou dobu studia nezažila. Jsou prázdniny, děti jsou právě teď na týden u babičky. Božské :). V práci mohu být, do kdy chci, nemusím ráno vstávat a krásné je, že se mi ozval kamarád z před mnoha let, a dnes už to je víc než kamarád. To si tedy užívám opravdu moc, protože po skoro třech letech od rozvodu už jsem si říkala, že si kousek toho štěstíčka jenom pro sebe také potřebuji dopřát ;-) No a chtěným bonusem je, že samým štěstím i hubnu…

Práce je také naprosto neuvěřitelná. Tolik mě baví, že se mi leckdy ani nechce domů. Navíc jsem dostala do vínku osvíceného vedoucího, který nemusí mít vždy pravdu, chce slyšet můj názor na věc, dokonce ho vyžaduje. Pracovní kolektiv je nadstandardně přátelský, což nepovažuji za samozřejmost, ale za obrovské štěstí…

Kubík už není Kubíkem, je to puberťák se vším všudy. Ach mé nervy. Nezbývá, než si ze všeho dělat legraci a s humorem proplout tímto nevděčným obdobím. Co se týká psychiatrie, zkusila jsem Motol, ale tam je tak neuvěřitelná doktorka na ambulanci, že jsem se po první schůzce s ní sesypala, a hledám kam jinam s Jakubem chodit. Problém je, že má zdravotní pojišťovnu MV a ani jeden z jeho rodičů nedal souhlas ke změně, takže se péče špatně shání. Nakonec jsem se rozhodla, že zkusím rodinnou terapii v Motole, se kterou mám dobré zkušenosti, a v rámci této terapie by možná mohla fungovat i péče o Jakuba. Ale to ještě nevím, zjistím až v září na první schůzce…

Lukáš je maminčin. Naštěstí. Představa, že mi začnou rebelovat hned dvě ze tří, je děsivá… Nicméně Lukášek cítí potřebu schvalovat mi mého přítele. Chtěl by rozhodovat, kdy se s ním uvidím, dokonce i kdy s ním budu moci spát (jako společně v posteli). To všechno proto, že do osmnácti je přece maminka jenom jeho, a co kdyby se tím, že se maminka bude mazlit s přítelem, už nedostalo dostatek mazlení pro Lukáška. Tak to řeším, povídám si s ním a věnuji se mu… Někdy je to legrace, někdy nestačím zírat, k čemu všemu podle názoru jedenáctiletého kloučka mají být maminky potřebné a nenahraditelné…

Lucinka půjde od září do první třídy. Nemůžu říct, že bych se na to těšila potom, co jsem zkusila s oběma kluky, ale konejším se myšlenkou na to, že holčičky to mají jinak. Jinak je to ale naše sluníčko. Dokáže svým přístupem rozzářit i ten nejhorší den plný pubertálních šklebů, pohazování hlavou a vět zásadně začínajících „Ale mami…“ svého bratra.

Říkala jsem si, že si dám po skončení školy rok odpočinku. Po dvou dnech jsem se TAK nudila, až jsem začala prohlížet nabídky bytů v Praze. A zítra nesu do banky poslední podklady (odhady nemovitostí) pro schválení hypotéky. Je možné, že jsem se zbláznila, ale když všechno klapne tak jak má, budeme od března 2016 bydlet na Černém mostě. Štěstí se musí jít naproti. Doporučuji všem, co ještě na této cestě nejsou, ať vyrazí co nejdřív ;-)

 

Kačí , Kubík, Lukášek a Lucinka





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy