ADV TOP
ADV LEFT

Tak já se taky přidám k Jarním miminkám 2007.
Mám tady soupis svých hříchů (ještě že už je po čertech Velmi šťastný)
Máme Lukáška. Je mu téměř 9 měsíců a je úžasný!

Člověku se jen těžko věří, jaký zásah do života je takové lidské mládě. To vám přehází celý život naruby... Ale je to nádherné, nic krásnějšího neexistuje.

Znáte to?
Každý večer, když usínám, si říkám - Dneska ho po každém kojení vrátím do postýlky. Nemůže přeci pořád spát s náma! Rozumějte - usínat jsme ho už naučili, (teda popravdě, myslím že na tom má velkou zásluhu můj muž, asi je odhodlanější, nebo já nevím čím to je, každopádně - večer mu přečteme pohádku, dáme pusu, řekneme dobrou noc a v 99% za chvilku spinká), ale po prvním probuzení (které se z nějakého důvodu děje přesně v době, kdy já zaberu) už putuje do naší postele a spí v ní do rána - první výchovná chyba, kterou jsem si myslela, že nikdy nebudu dělat.. Teda, občas se mi ho ještě podaří přesunout zpátky, ale po druhém probuzení už mi nefunguje ani mozek ani tělo, takže se zmůžu jen vytáhnout prso, připojit a spímeJ no ale dneska už to vážně zvládnu Velmi šťastný
Náš klouček bude jíst přesně jak se má ... nesolit, nepřislazovat, atd atd... HAHAHA ba ne, snažím se, čaj mu nesladím, baští biozeleninu, nesolím ani nic podobného, to ne, ale samozřejmě, že už ochutnal pivo (no jo táta!), když je nouze, dostane v obchodě do ruky rohlík (to se táta může zbláznit, protože je od toho celej špinavej) a od té doby, co jsem zjistila, že některé přesnídávky jsou slazené a já to už týden úspěšně přehlížím, jsem odmítla číst etikety - druhá výchovná chyba, já vím, ale jinak se fakt snažím Velmi šťastný)
Neposazovat, dokud sám nesedí, nepostavovat když sám nestojí. Jasně, to je krásné předsevzetí, ale jak to mám asi tak udělat, když pokaždé, když ho chci dát na klín, tak se mi začne šponovat na nohy a když mu to nedovolím, tak řve jak tur! Třetí výchovná chyba. Tak tady jsem rezignovala. Fakt je, že už se mi u opěradla gauče postavil sám, tak už to snad ani řešit nemusím, ne?
Dudlík. Tak to je velký problém. Původně jsem myslela, že mu ho vezmu v půl roce. Chyba lávky. Tohle je už myslím číslo čtyři. Devět měsíců - a stále dudlá. Dokonce se mi zdá, že jakmile jsem začala mluvit o tom, že mu ho vezmu, dudlá víc a víc Podlý. No ale teď už jsem definitivně rozhodnutá! Po vánocích mu ho na den seberu určitě a v roce i na noc! Vážně věřte mi to, já to zvládnuJ Teda ale bude to boj kdo z koho!

Myslím, že už by to stačilo... Dostanu rozhřešení?! Velmi šťastný
Ba ne, myslím, že nějaké ty chyby asi děláme sem tam každá, každá máme jiná přesvědčení a předsevzetí a realita je nakonec jiná. Stejně se nakonec všechno přizpůsobí jim - těm našim Aničkám, Pepíčkům , Lukáškům a Emičkám...

Když se ráno probudím a vidím ty růžové tvářičky vedle mě, třeba v mé "velké" posteli, jak sladce spinká, jak lehce oddechuje...
Když slyším to jeho mňam mňam, když ožužlává rohlík a malinkejma prstíkama ho rozpatlává všude kolem sebe...
Když slyším jeho smích, když péruje na svých vratkých nožičkách
A když vidím, s jakým zaujetím se snaží nacpat si dudlíka tou správnou stranou zpátky do pusinky, tu radost a smích, jakým se zalyká, když si hrajeme, že mu ho "jako beru" (naše oblíbená hra Mrkající)...
Říkám si - proč dodržovat pravidla?! Kdo je určuje? No přece my. Určuje je sám život a je jen na nás, jak si to přebereme! Pro mě je nejdůležitější, aby byl Lukášek šťastný, abych stále viděla jiskřičky v jeho očích a když to bude s nějakou tou výchovnou chybou, tak ať! Stojí to za to!

Přejeme Vám všem krásné vánoce, úspěšný nový rok, ať se vám naplní vše co si přejete...
Ať naleznete to svoje štěstí! My už ho máme

Ježci





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy