Missorka (7055 čtenářů, 22 komentářů) | 3. 1. 2008 15:00 | téma: Deníčky o miminkách
AHOJ, OMLOUVÁM SE, DNEŠNÍ DENÍČEK JE KRADENÝ ZE STRÁNEK MÉHO MANŽELA, ALE PROSTĚ JSEM NEODOLALA
Tak snad se na mě nebudete zlobit, minulý deníček se mi nepovedl. Tak snad tenhle Vás pobaví.
A taky bude prý na pokračování. Tak mě prosím nepráskněte
Dorazily sme tam brzo. Teda
jen někteří, protože sem zapomněl na ty smolaře, kteří už neměli jen
přítelkyně, kterým se dá zdrhnout, ale měly manželky aj s děckama.
Takže my brzy příjedivší sme nachystaly kulisy, zapadly k výčepu, a
jaly se čekat na zbytek souboru. Hodinu před představení dorazil i
zbytek. Nevím proč, ale dojeli právě z domu od manželek a byli hladní
jak vlci. Každej sme si teda ještě dali po klobásku a pivku, a že kdo
to zaplatí. Nějakej vtipálek řek, že je řada na mně a všici se vypařili
jak pára nad hrncem. Tak sem to zaplatil i s dýškem a v kešeni mi
zůstalo stopadesát korun. Měl sem v plánu na festivalu vydržet až do
konce, a díky financím se moje vyhlídky na super zábavu, a to jak to
roztočím, ztenčily na dvě piva, tři panáky a autobus dom.
Ale
odehráli sme to dobře. Všici tam tleskali a byla to nejspíš pecka,
protože jak sme se odmaskovali, tak stejně po más všici pokukovali, a
já si říkal, že su blb, že sem si doma zapoměl fix na podpisy do
památníčku.
Soubor odjel dom, protože asi tušili, že obsah mé
šrajtofle se již skoro rovná nule, a já se domluvil s jedním z
hlavních pořadatelů, že bych tam přespal ve stanovým městečku, a že tam
zůstanu do konca víkendu, s tím, že ubytování je grátis, protože sem
učinkoval. Tak to prošlo. Batoh sem si hodil u výčepu pod stůl a sedl
si tam jak paša. Tiše sem si vychutnával pohledy fanynek a fanoušků.
Byli ze mně tak vycvakaní, že sem u stolu seděl sám. Naštěstí mně ze
samoty zachránil onen hodný pořadatel, a přisedl si ke mně. Mně se
strašně moc ulevilo, protože sem ve vzduchu tušil pozvání na pivo. A
ono taky jo, žgrt jeden, zaplatil jedno. Ale ono to nevadilo. Aspoň sem
u stolu neseděl sám a mohl sem s někým klábosit a v klidu nenápadně
pokukovat po zdejších samičkách.
V tom si k nám ke stolu
přisedla jedna taková děvčica. Culila se jak měsíček na hnoji, a prý
jestli neruší, že má stravenky na večeřu pro pořadatele, a že co s tím,
že kdosi šel na večeřu dom a ne do hospody. Tak to tam ti dva
rozebírali, a já, když sem musel poslouchat o tom žrádle, měl sem co
dělat, abych neposlintal stůl jak Pavlovův ohař. V tom mně zachránil
samaritán tohoto večera, opět vstoupil na scénu můj pořadatel. Nevím
jak ho to napadlo, ale asi si všiml, že mi žgrundlá v břichu jak
kdybych tam měl vetřelca, a nabýdnul mi, že jestli teda nedjdu na
večeřu s nima, aby stravenka nepropadla.