Jarní miminka 2007 - ANNA

Nebudu Vám nic nalhávat, a proto na rovinu říkám, že děcka nenosí čáp. Proto musím napsat, aj jak to všecko začalo, než se mi narodilo děcko. Teda ne mně, ale mojí polovičce. Vlastně Vám napíšu i to, jak to bylo, když moja polovička byla ještě celá beze mně, a já byl celej bez ní.

Jako amatérský herec v amatérském divadelním souboru, jsem se s ansáblem rohodl, že pojedeme na divadelní přehlídku s naším úspěšným kusem, a tak trochu se blejsknem před těma děvčatama z jinej vesnice. Většina souboru totiž byla nezadaná, a ti co zadaní byli, si moc hlavu s tou nevěrou nedělaly, a hlavně by to mohla být ve finále dost dobrá pařba, protože sme se prezentovaly skoro jako profíci, takže nás tam bude každej žrat jak sviňa.

Dorazily sme tam brzo. Teda jen někteří, protože sem zapomněl na ty smolaře, kteří už neměli jen přítelkyně, kterým se dá zdrhnout, ale měly manželky aj s děckama. Takže my brzy příjedivší sme nachystaly kulisy, zapadly k výčepu, a jaly se čekat na zbytek souboru. Hodinu před představení dorazil i zbytek. Nevím proč, ale dojeli právě z domu od manželek a byli hladní jak vlci. Každej sme si teda ještě dali po klobásku a pivku, a že kdo to zaplatí. Nějakej vtipálek řek, že je řada na mně a všici se vypařili jak pára nad hrncem. Tak sem to zaplatil i s dýškem a v kešeni mi zůstalo stopadesát korun. Měl sem v plánu na festivalu vydržet až do konce, a díky financím se moje vyhlídky na super zábavu, a to jak to roztočím, ztenčily na dvě piva, tři panáky a autobus dom.

Ale odehráli sme to dobře. Všici tam tleskali a byla to nejspíš pecka, protože jak sme se odmaskovali, tak stejně po más všici pokukovali, a já si říkal, že su blb, že sem si doma zapoměl fix na podpisy do památníčku.

Soubor odjel dom, protože asi tušili, že obsah mé šrajtofle se již skoro rovná nule, a já se domluvil s jedním z hlavních pořadatelů, že bych tam přespal ve stanovým městečku, a že tam zůstanu do konca víkendu, s tím, že ubytování je grátis, protože sem učinkoval. Tak to prošlo. Batoh sem si hodil u výčepu pod stůl a sedl si tam jak paša. Tiše sem si vychutnával pohledy fanynek a fanoušků. Byli ze mně tak vycvakaní, že sem u stolu seděl sám. Naštěstí mně ze samoty zachránil onen hodný pořadatel, a přisedl si ke mně. Mně se strašně moc ulevilo, protože sem ve vzduchu tušil pozvání na pivo. A ono taky jo, žgrt jeden, zaplatil jedno. Ale ono to nevadilo. Aspoň sem u stolu neseděl sám a mohl sem s někým klábosit a v klidu nenápadně pokukovat po zdejších samičkách.

V tom si k nám ke stolu přisedla jedna taková děvčica. Culila se jak měsíček na hnoji, a prý jestli neruší, že má stravenky na večeřu pro pořadatele, a že co s tím, že kdosi šel na večeřu dom a ne do hospody. Tak to tam ti dva rozebírali, a já, když sem musel poslouchat o tom žrádle, měl sem co dělat, abych neposlintal stůl jak Pavlovův ohař. V tom mně zachránil samaritán tohoto večera, opět vstoupil na scénu můj pořadatel. Nevím jak ho to napadlo, ale asi si všiml, že mi žgrundlá v břichu jak kdybych tam měl vetřelca, a nabýdnul mi, že jestli teda nedjdu na večeřu s nima, aby stravenka nepropadla.