ADV TOP
ADV LEFT

"Co to děláš?" ozve za mnou hlas Trojnásobné babičky právě v ten okamžik, kdy jsem už i já zjistila, že se tak zhruba půlminuty marně pokouším obout do bot Prvorozeného.

Stojím v přítmí předsíně na špičkách obou nohou mám navlečené zimní dětské boty velikosti 27...

"Maminko, to jsou moje botičky, vždyť mi je zničíš!" zoufale se ohrazuje Prvorozený.

Prvorozený i Trojnásobná babička na mě opatrně koukají. Zřejmě hodnotí tíži mého postižení.

Já rudnu a nějak mi to ani nepřijde k smíchu.

Takové věci se mi totiž teď stávají. Oslovuji členy naší domácnosti nepřiléhavými jmény. Cestou do sklepa zapomenu proč tam jsem a pak stojím mezi regály a očima marně hledám odpověď. Domluvené schůzky zubaře, pediatra, kadeřnici do hlavy snad už vůbec nepokouším ukládat a rovnou zapisuji do mobilu a dávám dvojitý budík (jeden nestačí, to mám odzkoušeno než nastane daná situace, tak už dávno nevím že zvonil).

Emaily, telefony určené mně zůstávají bez odpovědí, pokud se mi je nepodaří zvednout nebo vyzvednout hned.

Snad nejhorší jsou ale přesuny věcí a osob, zvláště pak dětí.

Jednou si zase tak jedu autem a přemýšlím, jestli ten kočárek zůstal stát uprostřed parkoviště nebo jestli jsem ho nějakým omylem přeci jen neuklidila do kufru auta. Nakonec to vzdávám a odhodlám se k zastavení u krajnice. Pustím blikačky a jdu se podívat do kufru.

Je tam...

Otrávenost ze zbytečného manévru je přebita skutečností, že se nemusím vracet a podnikat manévr ještě otravnější.

Zkouším se na to dívat z té lepší stránky - za posledních pár měsíců jsem měla možnost poznat, že lidé vlastně nejsou špatní. Několikrát mi byl vrácen ztracený mobil, peníze zapomenuté na pultíku v obchodě, byla jsem upozorněna, že odcházím od auta, které má dveře dokořán a na sedadle kabelku...

Celkově jsem ale jednoho dne musela konstatovat, že můj stav je nepříjemný, nepříjemnosti vyvolávající a že vyžaduje nějaké řešení.

Jistým řešením by jistě bylo setrvávat v bezpečí domova a eliminovat tak alespoň ty nejhorší situace. Ale v rámci zachování zbytků svého zdravého rozumu a také zachování podmínek správného vývoje Druhorozeného jsem došla k závěru, že lépe bude vymyslet řešení jiné.

A tak jsem zavedla složitý způsob používání několika plánovacích kalendářů a rozpisů. Tedy nemyslete si, že jsem už dávno neměla několik kalendářů a záznamníků, ale teď jsem se rozhodla tyto kalendáře a záznamníky uvést do jednotného a velmi promyšleného systému, který bylo třeba důkladně propracovat.

K základnímu nástěnnému plánovacímu kalendáři a kalendáři v mobilním telefonu přibyl ještě speciální kartičkovo-čtvrtkový plánovač. Vypadá to nějak tak, že si jednotlivé dny rozvrhuji přesně na hodiny, jednotlivé činnost píšu různými barvami (více viz těhotenské díly Podruhé), dole na stránce mám úkoly dne, pod nimi úkoly celého měsíce, popřípadě i roku. Co splním to si škrtám. Důležité akce dne spolu s telefonními čísly pak ještě zaznamenávám na speciální kartičky, které nosím s sebou v peněžence.

Chviličku jsem si libovala, že to krásně funguje. Odpadla většina těch nechtěných a protivných telefonátů a emailů typu "čekáme již týden na vámi slíbenou věc" nebo "splatnost faktury vypršela již před měsícem". Také odpadly opakované telefonáty z neznámých čísel (neznámých to protože jsem si je zapomněla uložit), které jsem nezvedala neb jsem obvykle nebyla připravená čelit nečekaným situacím.

Co to ale nevyřešilo, byly ty kočárky zapomenuté na silnici, autosedačka i s dítětem před domem - já již na nejbližší křižovatce.

Po nějakém čase rozvah, co s tím, jsem vymyslela speciální "nástěnkový" program.

Ráno vstanu po nezbytnostech jako hygiena moje a dětí, což zatím jakž takž zvládnu i bez nápovědy, shromáždím všechny své kalendáře a plánovače ze všech svých plánovacích systémů, pustím počítač a na čtvrtky formátu A4 vypracuji přesný popis větších akcích konaných toho dne. Větší akcí rozuměj veškeré aktivity vyžadující opuštění relativního bezpečí domova a je jedno zda s dětmi či bez dětí (tuto poslední poznámku nutno ovšem na daném archu pečlivě evidovat).

Vypadá to nějak takhle:

AKCE: Cesta do školky

ÚČEL: Vyzvednutí Prvorozeného ze školky.

CÍL AKCE: Odjet z domova s jedním dítětem a návrat se dvěma dětmi.

ZPŮSOB REALIZACE: Cesta autem od našeho domu do garáže OC, poté přesun pěšky s kočárkem směr školka a zpět k autu, nástup do auta, cesta autem zpět k domovu.

NUTNÁ ZÁKLADNÍ VÝBAVA: Auto, dvě autosedačky, kočárek, kabelka, klíče od domu, klíče od auta.

SPECIÁLNÍ NUTNÁ VÝBAVA: Přebalovací taška, náhradní oblečení pro všechny účastníky akce, desinfekční mokré ubrousky, při cestě zpět flétna.

KRITICKÉ BODY: Nástup a výstup do auta, odchod z domu, ze školky, kruhový objezd, vjezd a výjezd z garáže.

ŘEŠENÍ SITUACÍ V PŘEDCHOZÍM ODSTAVCI:

Nástup a výstup do auta - před nastartování motoru kontrola počtu dětí přítomných v autě (cesta tam jeden kus, cesta zpět dva kusy), kontrola jejich připoutanosti v autosedačkách

Kruhový objezd - před každým výjezdem si znovu opakuj cíl akce.

Vjezd a výjezd z garáže - při cestě DO garáže nutno vyzvednout lístek, při cestě VEN předtím vyzvednutý lístek zasunout do příslušného otvoru. POZOR opačný postup není možný.

Zvláštní upozornění: Prostory vjezdu a výjezdu, jakož i prostory celé garáže jsou omezené a poměrně frekventované!

Odchod z domu, ze školky - zejména zkontrolovat přiměřenost oděvu situaci a roční době. Není vhodné vyrazit v létě v péřové bundě zrovna tak jako v zimě bez ní, zima je toto pak ještě všech členů výpravy komplikované nutností přítomnosti drobných součástí oděvu jako jsou rukavice (jako párový doplněk hodně náchylné ke ztrátě), čepice, šály apod.

Dále nutné zajistit, aby všechny součásti oděvu byly na svém místě a v přiměřeném stavu (odchod z domu s rozepnutou košilí až do pasu, zvláště pak v kombinaci s taktéž rozepnutou kojící podprsenkou není při pobytu na veřejnosti zrivna žádoucí).

Poznámka: Drobná nedopatření nevadí, jsou důležitější věci na světě.

MOŽNÉ VÝZNAMNÉ KOMPLIKACE A ZÁDRHELE: Objížďka, uzávěra na silnici.

ŘEŠENÍ SITUACÍ V PŘEDCHOZÍM ODSTAVCI:

Objížďka - před objížďkou nutno zastavit a dobře zvážit všechny další kroky. V průběhu objížďky stále kontrolovat směr a porovnávat směr s cílem akce.

Uzávěra silnice - okamžitě na místě k tomu vhodném zastavit a promyslet další trasu. Dále dle nové trasy.

MOŽNÉ MÉNĚ VÝZNAMNÉ KOMPLIKACE: Časová prodleva, znečištění Druhorozeného během akce, řev, změna klimatických podmínek v průběhu akce.

ŘEŠENÍ SITUACÍ V PŘEDCHOZÍM ODSTAVCI:

Časová prodleva - nepodléhat panice, každému se to stává (jenomže ne pokaždé), nutnost býti vybaven dostatečným množstvím baterie v mobilu a telefonních čísel.

Znečištění Druhorozeného během akce - drobná znečištění (ublinknutí, slintání...) neřešit, větší znečištění řešit jen nejnutnější a nejnaléhavější případy hrozící v případě nereakce dalšími škodami (např. prosrání plínky do dalších vrstev oděvu - řešit jako prevenci znečištění špatně snímatelného a pratelného potahu autosedačky).

Řev - za jízdy řešit pouze otočením knoflíku Volume u autorádia doprava. Jinak zastavit a pokusit se zjistit příčinu.

Změna klimatických podmínek během jízdy - Řešit jen dramatické změny, však nejsme z cukru ne? A otužování je dobrá prevence nemocí.

CAVE!

Při jakékoliv nečekané situaci přerušit veškerou činnost a pokusit se přemýšlet!

Neustále si opakuj cíl akce!

Takto připravený na čtvrtce vyvedený plán nejdřív pověsím na k tomu účelu zhotovenou nástěnku. A pak dle potřeby vložím do kabelky a v autě uložím na sedadlo vedle řidiče, aby byl po celou dobu dostupný.

Několik dní tento postup fungoval velmi dobře. Nemusela jsem už za jízdy autem tak často zastavovat a marně vzpomínat odkud kam to vlastně mířím. A minimálně větší a důležitější věci nezůstávaly opuštěné stát na chodníku.

Pomalu jsem získávala pocit, že jsem na to vyzrála a jsem neporazitelná. Našla jsem řešení a algoritmus každé situace! Hurá!

Až jednou...

Plácačka, brzda...

"Dobrý den, silniční kontrola."

"Aha, nečekaná komplikace tzn. přerušit činnost a pokusit se přemýšlet!" bleskne mně hlavou.

Ale nic dalšího mě v tu chvíli už nenapadá. Nakonec se trochu vzpamatuji a v rychlém sledu spíše pro sebe nicméně bohužel nahlas začnu jmenovat možné důvody zastavení: "Nesvítím? Mám zapnuté dálkovky? Jela jsme moc rychle? Jela jsem jednosměrkou v protisměru?"

Policista nechápavě zírá. Mám pocit, že celou situaci musím nějak vysvětlit, abych nevypadala jako blázen.

Začnu tedy pomalu a zřetelně: "Víte, tohle je úplně nečekaná komplikace, tu vůbec nemám v seznamu!"

"V seznamu?" opakuje poslední slova mladý bezradný policista.

"Ano, v seznamu." Snažím se roztomile a přátelsky usmívat já.

Policistovi ale evidentně roztomilá moc nepřipadám, zamlkle si prohlíží Medvídka Pů na zářivě žluté cedulce "Baby on board" přicucnuté k zadnímu sklu.

"Děkuji," řekne nakonec ne zcela logicky.

"Nashledanou...nebo spíš raději ne." Dodá ještě zamyšleně.

Já si pak jen dle rozpisu zopakuji "Cíl akce" a pokračuji v další jízdě.

Cestou ale znovu zapřemýšlím o svém systému. Zřejmě také nebude ideální.

"Budu muset vymyslet něco jiného," uzavřu to nakonec pro sebe a řítím se dál autem neznámo kam.

Vaše Jana a Ludvíček 5 měsíců





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy