ADV TOP
ADV LEFT

Mám nějakou psavou náladu (píšu samozřejmě po chvilkách, mezi kojením, přebalováním a tisíci požadavky holčiček, a to je s námi ještě doma muž..) a tak to bude dlouhé, ale nebojte, nakonec se i k tomu porodu dostanu :-D

Nejdřív vysvětlím ten štrůdl  (Matýsci vědí ;-) ) - u obou předchozích porodů jsem už s kontrakcemi pekla štrůdl (u Bianky to bylo tak, že jsem ho po 7mé večerní vytahovala z trouby, za hodinu jsme frčeli do porodnice, no a v 9 už byla B. na světě :) . U Joriky jsem ho upekla o něco málo dřív ;-))

Tak jsem si říkala, že by bylo hezké dodržet tradici a v rámci toho jsem si 10 dní před termínem (protože tak se narodila Jorika) vytáhla listové těsto z mrazáku do ledničky (protože co kdyby nestihlo rozmrznout... nemohla jsem odhadnout jak dlouhý třetí porod může být).

Nicméně prcek si tentokrát dával načas, minula všechna pěkná data, co jsem si vymyslela, minul celý týden, kdy byly holky u našich na prázdninách. Několikrát v noci mě vzbudily poslíkové kontrakce - pro mě novinka, protože to z předchozích těhotenství neznám, jakmile byly kontrakce, tak to byl už rovnou porod. Ale zas to přešlo, bříško tvrdlo míň, než v tom 31. týdnu, kdy mě to vyděsilo (a pak se to upravilo do snesitelné formy - zásluhu na tom má patrně i speciální olej dle receptury PA Stadelmann).
Celý byt jsem uklidila, okna umyla, pustila se do dlouho odkládaných věcí. Pak už jsem se tu pomalu nudila - bez dětí...

A mrně furt v břiše. Nechtěla jsem ho vyhánět nijak intenzivně, přece jen pořád měl do termínu oficiálně čas. Takže jsem se omezila jen na procházky, ten úklid a hojné sypání skořice do jídla :-D

Pak se vrátily holčičky, trochu se divily, že mimi je pořád v břiše. Ale nakonec to tak bylo dobře, přece jen jsem se jim mohla ještě trochu věnovat. To už se blížily mé narozeniny, tak jsme si říkala, že se mi snad mimís hodlá darovat k nim. No ani to nevyšlo, i když pravda jen o pár hodin :-)

Takže v den narozenin mě v noci zas vzbudily kontrakce, a zase z nich nic nebylo. Ráno jsem jako po celé těhotenství zkontrolovala čípek  - stav nezměněn, dle doktora CS nula. Jenže ono to vlastně nic neznamená, vím, že se otvírám pak rychle. Když pak během dopoledne odešla hlenová zátka, tak jsem se zaradovala, že snad do zítra to už bude. Pak jsem celý den číhala na každou kontrakci, jestli teda už. No sem tam se nějaká objevila, ale tak 1-2 do hodiny, nebo taky několik hodin nic. Takže jsem v pohodě stačila upéct chleba i ten štrůdl (jsem ho pekla s nadějí, že to třeba popoženu :-) ach ta pověrčivost, ale asi to zafungovalo :-) ). Nicméně jsme se v pohodě naobědvali, po obědě jsem si šla zdřímnout, Radim si hrál s dětmi venku. A jelikož se nadále nic nedělo, tak jsme vyrazili ještě do města na zmrzlinu, abychom tedy aspoň trochu oslavili ty mé narozeniny.

Tak uběhlo odpoledne, byl večer a mě už bylo jasné, že dnes to už nestihnem, leda by to musel být extra fofr. Dokonce jsem i přemýšlela, jestli prcek hodlá ve čtvrtek absolvovat monitor v porodnici (a že by to by náš první a to prosím za všechna tři těhotenství, když nepočítám monitor při porodu Joriky), protože po tom týdnu poslíků už by mě to zas tak nepřekvapilo.

Šla jsem uspat holky, lehla jsem si vedle Joriky na matraci, co na ní teď spává Radim (nu ano máme děti rozmazlené a pokud s nimi nespí R. v pokoji, tak minimálně Jorika putuje do naší postele, a já už jsem to koncem těhu špatně snášela). Tak jsem si vleže prodýchala jednu docela slušnou kontrakci, bylo čtvrt na 10. Vrátila jsme se do obyváku za Radimem  a brblala jsem, že bych už potřebovala, aby ty kontrakce měly nějakou pravidelnost a ne tak dvě za hodinu. Že jestli to tak bude další noc, tak mě trefí. Všichni už víte, že netrefilo :-D
Za čtvrt hodiny totiž přišla další kontrakce a za dalších 10minut další. Zastříhala jsem ušima ;) a šla radši napsat svojí PA, že se asi něco děje a že se zase ozvu za dvacet minut.

A tady odbočím a vysvětlím to, jak došlo k tomu, že jsme se nakonec rozhodli rodit doma.
Rodit doma bylo mým tajným snem už po porodu Joriky, kdy jsem si bohužel neobhájila ani ambulantní porod (takže jediným rozdílem oproti porodu Bianky bylo to, že jsem uhájila neodnášení dítka a neočkování TBC). A bylo mi jasné, že pokud bude někdy třetí dítko, tak některé věci už rozhodně nechci.
Ale myslela jsem si , že to snem i zůstane, jednak byl nejdřív Radim proti, a jednak jsem zjistila, že  ve Zlínském a Olomouckém kraji je podle všeho nemožné sehnat PA k porodu doma. Takže jsme se připravovali na ambulantní porod, tentokrát lépe a pečlivěji, a taky jsem si mnohem lépe ujasnila,co u porodu chci a co ne...
Jenže mám skvělé BC :-) takže se mi tu díky jedné mamince (díky Ennis!!) podařilo sehnat porodní asistentku Zuzku z Ostravy. Vzdálenost k nám něco přes 70km, takže hodina, hodina půl, což jsem zhodnotila, že ujde. To už jsem si i zpracovala muže k tomu, že byl s myšlenkou domácího porodu srozuměn , samozřejmě chtěl znát všechny rizika apod... a to já ostatně taky. Za tím účelem jsem trávila dost času hledáním na netu veškerých informací o domácích porodech... a taky vyzvídáním od těch, co domporod zažily.

Poprvé jsme se s PA kontaktovaly v květnu, ale vzhledem k vzdálenosti nebylo úplně jednoduché osobní setkání, takže jsme komunikovaly přes mail, a až v půli července jsme si s Radimem zajeli do Ostravy. Setkání bylo moc fajn a já věděla, že této ženě můžu důvěřovat, prostě přeskočila ta správná jiskra... Takže jsme podle jejích pokynů akorát dochystali věci nutné k domporodu. A pak už jen čekali :-) viz výše ;-) Zuzku jsem pravidelně informovala o tom, jak to s námi vypadá.
O tom, že jste to mnozí netušili - no já se snažila to moc nahlas neříkat, jednak abych to nezakřikla a jednak, aby se to nedozvěděl někdo z rodiny (netový svět je malý, že..), protože by nám to asi předem zakázali ;-) Ale i tak to tu vědělo dost lidí - hlavně ti co měli domporod za sebou nebo se o tuto možnost zajímají

Takže je 10.8. před desátou večerní  a já si zapla contractionmaster.com, abych věděla jak to s těmi kontrakcemi vypadá. Začly chodit po 7-8minutách a já se rozhodla, že teda je to už porod a zvedla telefon, abych zavolala PA - bylo právě 22.22 :-) Řekla, že se jde nachystat, a že ještě zavolá své spolupracovnici dule Alici, ať taky vyrazí.
A já si tu nadále měřila kontrakce, konverzovala s mužem, uvařila si do termosky bylinkový čaj, nachystala hudbu... Zatím pohoda, kontrakce se držely na 5-8minutách, takže nebylo třeba obav, že by to sem PA s dulou nestihly.
Přesně o půlnoci jsem se připíchla na BC nástěnku a o pár minut později dorazila PA Zuzka.

Poslechla si miminko, vyšetřila mě - otevřená na 5-6, takže dobrý. Pak jsme povídali, já si sem tam prodýchala kontrakci, na radu Zuzky se zpíváním áááá, zpívala se mnou..
Pak dorazila Alice, tak jsme si podaly ruce - zvláštní situace na seznamování ;-) A zase jsme povídali, o porodech jak jinak - ony o těch, ke kterým chodí, já o těch, které znám tu z BC. Občas došlo i na smích - jsem zjistila, že kontrakce bolí míň, když se u nich směje :-D
Připravili jsme porodní terén  - u rozloženého gauče a křesla v obyváku na zem igelit, prostěradlo a nepromokavé podložky.
Kontrakce jsem si chodila prodýchávat k protější zdi (kde stál mimochodem lavor připravený na placentu, jsem si dělala srandu, že kdyby mi rupla voda, tak pěkně do něj ;-)) nebo jsem si klekala ke gauči, kde jsem měla pod koleny ručníky.

Pak už jsem ztratila pojem o čase, kontrakce se zkrátily a začly bolet víc. Do smíchu ani konverzace mi už nebylo... Teď už jsme zpívaly uuuž... Jak člověk zapomene, jak porod bolí, tak si hodně rychle vzpomene. Ale přece jen mám pocit, že takhle moc to při porodech s holkama nebolelo. Už jsem si musela občas i zařvat či zakňučet (přišlo mi to úplně přirozené a jak já byla ráda, že mě nikdo nenapomíná, naopak mě všichni podporují).
Někdy tou dobou jsem si sundávala košili jaké mi bylo horko... Taky bylo moc příjemné když mi Zuzka stříkla do obličeje růžovou květovou vodu.

Došlo i na podporu Radima, který se tu do té doby nějak pohyboval a já ho moc nepotřebovala. Takže chudák měl mých 73kilo v kontrakci za krkem a na ramenou (kdo ho znáte, tak víte, že je jen o malinko vyšší než já a vždycky váží míň než já, teď činil rozdíl 15kg ;-)) Takže jsem visela na něm s nohou na konferenčním stolku, aby mimčo dorotovalo. No chvilku mu to trvalo, asi jak byl velký...

Bolest už byla hnusná, jak si pamatuju těsně před tlačením s holkama,  a poprvé v životě jsem pocítila potřebu  přitláčet, při minulých porodech mi to prostě nařídili, aniž bych to já tak cítila... Hlavička už byla dole, snažila jsem se tlačit.
Zuzka mě vyšetřila - a že se tam klene vak blan, že už snad každou chvíli praskne. No trvalo ještě pár kontrakcí, než rupl, ale to byla sprcha, že byli všichni mokří, jak mi pak říkal Radim.
Tak jsem si říkala, že teď už jen párkrát zatlačím a bude to, ale nějak to nebylo ;-)
Asi mi nějak  úplně nešlo vypnout hlavu, která se bála další bolavé kontrakce. Takže jsem to možná i trochu nevědomky blokovala.

Zuzka kontrolovala, jak se daří mimču - ozvy byly v pořádku.
Pak jak jsem byla nahá mi začla být zima - resp. byla jsem studená, jak říkali ostatní, ale sama jsem to nevnímala, a kontrakce slábly - nebo spíš nebyly dost dlouhé na to, aby tlačení k něčemu bylo. Zuzka mi navrhla přesun do vany, že teplá voda podpoří dělohu, aby líp pracovala.
Když jsem do vany vlezla, tak jsem si teprv uvědomila, že mi vlastně ta zima je a vděčně se sprchovala horkou vodou, vanu jsme zašpuntovali a kontrakce se začaly v teplé vodě vracet. No nedokázala jsem si představit, že z té vany zase polezu ven, takže mi bleskla hlavou myšlenka na porod do vody... Pak se mě Zuzka zeptala jestli chci rodit do vody, tak jsem kývla. Tak začali rychle vodu chladit, aby zas nebyla pro mimčo moc horká.
A pak už to šlo, na pár zatlačení byl venku - no ale pořádných zatlačení, fákt jsem se snažila, cítila jsem jak se mimís postupně posouvá, hlavička přes hráz, ještě jedno, možná dvě zatlačení a žbluňk. Čas narození víme přesně jen proto, že to Radim fotil, jinak se na hodiny nikdo nepodíval... Podali mi ho s komentářem - ten je veliký! Chvilku mu trvalo, než na nás otevřel očička - no i tak jsem mu do nich moc neviděla, páč se to celé odehrávalo při svitu jedné svíčky. Ještě než došlo na přiložení k prsu, tak se začala hlásit placenta (a to prosím i bez píchnutých uterotonik ;-)) To zas holky řekly, že je lepši ji porodit už na suchu, tak vypustily vanu, Radim si přestřihl pupečník a dostal mrně v červeném heboučkém ručníku do náručí.

Já porodila během chvilky placentu a pak mi pomohli se přesunout do křesla v obyváku, kde jsme prvně nakojili a kde se náš chlapeček poprvé krásně a hodně pokakal, chudák ručník :-D
Seděla jsem s Adriankem v náručí a teprve mi docvakávalo, že jsme to skutečně zvládli, JÁ JSEM PORODILA DOMA!

Zuzka s Alicí zůstaly ještě dvě hodiny, kdy jsme povídali a probírali porod. Radim vytáhl sušenky a zbytek štrůdlu (děti ho přes den stihly až na 4 kousky zbaštit). Pak mě holky zkontrolovaly dole a s údivem  konstatovaly, že nemám sebemenší zranění, i když byl prcek tak veliký... Pak mi pomohly dojít si na záchod, obléct se, oblékly malého a přesunuly nás do postele. Když odjížděly, svítalo... Radim nám ještě ohřál polívku, měli jsme oba hlad,  a pak už jsme si lehli do postele s prckem mezi námi. Radim se mě ptal, jestli chci spát nebo má spát on - chtěli jsme mrně hlídat. No já ho ujistila, že i když se mi spát chce, tak rozhodně neusnu, neb se mi začala zavinovat děloha a sakra to bolelo. Tak jsem další dvě hodinky koukala na puclíčka jak pěkně spinká, občas se mi zavřely na minutku oči, ale bolest mě spolehlivě zase vzbudila.

V sedm se otevřely dveře pokojíku a Jorička vklouzla k Radimovi pod peřinu, malého si nevšimla ;-) Tak jí říkám - podívej co tu máme. Koukla - jé miminko a metelila do pokojíku vzbudit Bianku. Pak si obě klekly na kraj postele a okouzleně koukaly na oddychujícího Adrianka. Miminko, jé miminko..Ten pohled na ně stál za to (máme nafoceno :-))


Ták a už je to ale dlouhaté a já toho mám ještě tolik na srdci... takže pokračování příště...




Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy