ADV TOP
ADV LEFT

Ahojky, rozhodla jsem se napsat si deníček o svém třetím snažení o miminko. Snažit jsme začali v roce 2008, ale pořád se nedařilo, nakonec jsem otěhotněla a čekala dvojčátka, bohužel o dvojčátka jsem přišla, 6týdnů po čištění jsem otěhotněla znovu, ale ani tohle těhotenství neproběhlo bez problémů a já začala rodit ve 25 týdnu, nakonec jsme to spolu zvládli do 33tího týdne a mně se předčasně narodil nádherný chlapeček Honzík a začala dlouhá piplačka. Teď Honzíkovi bude první rok stěhujeme se do většího bytečku a začínáme se snažit o další miminko,  snad tentokárt to bude bez potíží. Tak prosím držte palečky.

Ahojky chtěla bych se s váma podělit o jeden svůj zážitek, s přítelem se pokoušíme o miminko a při jednom takovém pokusu jsem najednou viděla modrostříbrnou energii, malou energetickou tečku, letěla tak rychle, že za sebou nechávala pruh energie, tuto energii jsem vdechla nosem a ta pomaličku klesala asi tak 20 minut a pak se rozplynula v mém bříšku do nádherbného tepla,v té chvíli jsem věděla, že jsem otěhotněla -
no a teď jsem v 5tém týdnu těhotenství. 

 

 

 

Ani nevím čím bych začala, jelikož tento článek jsem už zveřejnila, nemá cenu ho stahovat zpátky.

Cítila jsem tu dušičku stále při sobě, bylo to nádherné, když jsem v práci četla dětem pohádku  uvědomovala jsem si, že ji nečtu jen 3dětem ,ale čtyřem, že ji čtu i tomu maličkému nenarozenému a zase mě zaplavila nádherná vlna štěstí a tepla, bylo to tak nádherné.

Po 4týdnech nádherného těhotenství se však ale něco stalo a já najednou přestala vnímat dušičku, uklidňovala jsem se, že jenom spí, že potřebuje hodně spánku, aby mohla dobře růst, v noci se mi ale zdal sen a ten zrovna nebyl příjemný, hned ráno jsem vstala a vyložila si karty, byla tam princezna pohárů, 5pohárů a eso pohárů, v té chvíli mě polil studený pot,  nechtěla jsem tomu věřit a rychle dovyložila ještě 2 karty na eso pohárů, byl tam poustevník, a eso holí, rychle jsem karty zabalila a chtěla ten výklad vymazat z hlavy, ale nešlo to měla jsem strach a věděla že je zle. Dušička mého miminka se mnou nebyla a já se cítila tak prázdná, šla jsem na net a prosila kamaráda,  aby se na mě podíval, že dušičku miminka už dva dny necítím, řekl mi že nevidí nic neobvyklého, ale já za 2hodiny na to začla krvácet, vzburcovala jsem přítele a do 5ti minut jsme byli v nemocnici, bylo mi špatně spíš psychicky než fyzicky, sestřička se mě snažila uklidnit, a to se ji povedlo, přijali mě na gynekologii a nasadili léky na zpevnění cév a měla nařízený klid na lůžku, na druhý den se dělal ultrazvuk, už z něho bylo jasné, že mimi není v pořádku, bylo mnohem menší než mělo být a nebylo dokulata, spíš takovéj protáhlej piškot, odebírali mi krev na HCG-hormon produkovaný placentou v 5tém týdnu by hladina měla být několik tisíc a já měla jen 25 což znamenalo, že dušička odešla a já v sobě nosila jen prázdnou schránku.

Nebudu lhát, byl to pro mě šok, najednou jsem nevěděla, co mám dělat, vzala jsem kartu a šla nemocniční chodbou najednou v ní bylo spousta duchů, bylo jich tam fakt hodně, ani nevím jak jsem se dostala na pokoj, jen vím že mě viděla sestra, té jsem třískla deskama o stůl neřekla ani slovo a zmizela na pokoji.  Tam jsem se rozbrečela a nejednou u mé postele stál on, prostě tam byl duch a já přestala plakat, uklidňoval mě a zalil nádhernou energií lásky-zlatavým světlem a já byla najednou tak klidná a smířerná, poděkovala jsem mu.

Po chvilce na pokoj přišla sestřička, už ve dveřích měla kolem hlavy a ramen tmavě modrou záři když promluvila, tato záře se přesunula směrem ke mě, měla velikou starost jak jsem na tom, ptala se mě, jestli něco nepotřebuji, usmála jsem se na ni a řekla jsem, že ne, že všechno je v pořádku. Za chvilku přišel primář a ptal se mě, jestli mi doktor z ultrazvuku něco říkal, také jsem se na něj usmála a řekla mu, že mi řekl všechno, pak mi řekl, že od půlnoci nebudu nic jíst ani pít a hned ráno jdu na zákrok.                                                                                                                                                                         

19,03 se kamarádce narodila dceruška - já nevěděla,  jestli mám brečet nebo se smát.

 25. března jsem nastoupila zpátky do práce, bylo to pro mě takové rozptýlení i když moc smutné, v ten den jsem také dostala své 1ní měsíčky po zákroku 28.března - na můj svátek jsme odjeli do Prahy - byl tam Lama Ole - učitel Buddhismu diamntové cesty -  když nám miminko zemřelo psala jsem mu dopis s prosbou o phowu pro miminko-phowa-odvedení dušičky do světla, aby nebloudila.

V ten den jsem ještě dostala požehnání, abych mohla mít brzy druhé mimi a všechno bylo v pořádku.

23.04 jsem si  dělala těhotenský test, vyšel slabě positivně - take jsem hned naklusala ke gynekologovi - ale on mě odpálkoval se slovy ať příjdu za 4 týdny, že je moc brzo -vydupala jsem si u něj odběr krve na HCG bylo tam něco přes 400-takže jsem těhulka.

24.04 jsem se rozloučila s holkama v práci - bylo to slavnostní, protože jsem měla narozeniny a oznámila jsem jim, že jsem těhotná a od 27.04 nastupuji na rizikové těhotenství.

Na další kontrole jsem se svěřila gynekologovi, že mám strach a on z čeho a já že předčasně porodím -naznačila jsem mu, že prostě vím určité věci dopředu, ale on se jen smál a chtěl vědě,t co mu řeknu o něm - tak jsem mlčela a už se o tom nezminovala.

Těhoteství mě hodně vyčerpávalo - byla jsem stále unavená s nízkým krevním tlakem a ospalá, navíc jsem začla hodně zvracet a skončila v nemocnici, připadala jsem si totálně neschopná, pořád mi bylo špatně.

Pak se to trošičku ustálilo, v srpnu jsem byla v Těnovicích - měli jsme tam buddhistickou svatbu, odával nás Lama Ole - řekla jsem mu o druhém miminku, usmál se a řekl, že se jedná o dušičku, která se ke mě vrátila,  bylo to moc nádherné.

30.září se mi ale náhle udělalo velice špatně, takže mě přítel nakonec musel odvést do porodnice, kde ted ležím, začala jsem jakoby předčasně rodit -  na konci 25 týdnu. Naštěstí jsme se dostali do porodnice včas a díky skvělým lékařům - ale i andělům - kteří byli kolem mě, se to povedlo zastavit pomocí infuzí a injekcí - na kterých jsem byla týden - snažili se mě odpojit od infuze a převést na prášky, ale neúspěšně. Po 2 dnech to zkusili znovu a nasadili mi 2násobnou dávku léků - zabralo to, takže jsem se zbavila infuzí, postupně mě snížili dávku léků a nakonec převedli jen na velmi slabý lék - pořád musím ležet s nohama nahoru.

S miminkem si pořád povídám - bříško si hladit nesmím, ale i tak mi tam občas sjede ruka, zpívám mu dětské písničky, uklidnuji ostatní pacientky, ale bohužel se hodně načítám - gynekologické oddělení bylo pro mě hodně energeticky vyčerpávající - a já si na sebe natahala hodně strachu.

Naštěstí se tam 10tého října začlo malovat a tak mě přesunuli na porodnici, kde ležím ještě dnes - porodnické oddělení je úžasné, prosvícené andělským světlem, je tam moc příjemně. Vnímám, kdy přichází na svět další mimi pláču - ale né smutkem, ale štěstím - nejradši bych chtěla mít Honzíka už u sebe a štastným maminkám závidím - ale musíme počkat je příliš brzy a  Honzíkovi je v bříšku mnohem lépe - ted kdyby se narodil, sice by přežil,  ale mocinky moc by se trápil a já bych nemohla být sním, byl by zavřený v inkubátoru a tam by mu bylo moc smutno.

Ve svém vývoji děláme skoky, čím rychlejší vývoj, tím těžší zkoušky a tohle je jedna z těch složitěších - má mě naučit trpělivosti - jsem zbrklouň obecný a všechno chci hned a něco prostě nelze uspěchat.

Bolí to, ale já vím, že vše dopadne dobře, jsem klidná, vím, že mám u sebe své ochránce a nejsem tam sama, takže bojuji dál.

Ssoniks





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy