ADV TOP
ADV LEFT

Už je to tadýýýýýýý!!! Jsem na WC a celá rozradostněná vytahuju ze skříňky nad WC vložky. Směju se sama sobě, jakou radost mám z MS. Z té potfory, která mě za těch posledních 8 let, co se skoro nonstop snažíme o miminko, znovu a znovu navštěvuje, přestože je nevítaná, nezvaná a proklínaná. Pravda, jsem jí vděčná, že si za tu dobu snažení vzala 4x dovolenou, i když 2x jen velmi krátce, vrátila se příliš brzy... ale pak následovala 2x dlouhá dovolená a za to jí moc děkuji Velmišťastný, díky tomu mi teď v ložnici spí 2 nádherní a úžasní chlapečci.

Daneček a Tadeášek. Moji milovaní klučíci, vytoužení, vymodlení, vybojovaní. Kolik slz jsem prolila, než jsem se jich dočkala. Kolik návštěv CARu nás to stálo, kolik IUI a IVF je za námi, mě ty návštěvy CARu a další a další pokusy dokonce stály práci, kde jsem tehdy pracovala... ale přesto, stálo to za to. Úplně všechno, od začátku až do konce. Všechno zlé, čím jsme si za tu dobu prošli nás jen posílilo a nakoplo dál. Mnohdy to byla pro nás zkouška, ale ustáli jsme ji. A jsme za to odměněni, dočkali jsme se.

Daneček a Tadeášek. Každý je úplně jiný, vzhledově i povahově, ale oba jsou naši, oba moc milovaní. Daneček je výsledkem IVF, byla jsem tehdy pyšná, že jsme to zvládli, že jsme vytrvali a že se IVF podařilo. Tadeášek je naopak výsledkem mé rezignace, kdy jsem to po několika neúspěšných IUI a IVF vzdala. Hups a najednou byl v mém bříšku, naprosto přirozeně, naprosto nečekaně. Opět jsem byla pyšná, pyšná na to, že mé tělo dokázalo otěhotnět "samo", bez léků, bez zásahu lékařů.

Daneček a Tadeášek. Každý z nich má svůj příběh, jak se k nám dostali. U každého z nich jsme si museli projít jakousi cestou. Cesta za Danečkem byla náročná, 2x jsme o miminko/miminka přišli, prošli jsme si několika neúspěšnými IUI... Nebyla jsem na to připravená, chtěla jsem "jen" miminko, nenapadlo mě, že by to mohl být takový problém. Ale nevzdali jsme to. Až jsme se dostali do jakéhosi dalšího stupně snažení, šli jsme do IVF... a ono hned 1.IVF vyšlo, skoro zázrak... náš první zázrak jménem Daneček. Cesta za Tadeáškem byla taky náročná, i když jinak... prošli jsme si více IUI a IVF než před Danym, ale vůbec nic nevycházelo... a já na to opět nebyla připravená, nějak jsem počítala, že druhátko půjde snadněji... a navíc mi zemřela máma Plačícínebovelmismutný.... ale najednou šok, on přece jen přišel. Náš druhý zázrak jménem Tadeášek. Naprosto nečekaně, v době, kdy už jsem takhle nemohla dál, v době, kdy jsem to vzdala. Vážně věřím tomu, že mi ho máma z nebe poslala jako vánoční dárek. Otěhotněla jsem totiž v týdnu mezi Štědrým dnem a Silvestrem Velmišťastný

A co bude dál? Netuším, ale jedno je jisté. Jedeme v tom znovu a tentokrát na tu cestu připravená jsem. Tentokrát se už nebudeme stresovat žádnýma pokusama v CARu, necháme to být a věříme, že se ten zázrak stane znovu. Když si k nám našel cestu Tadeášek, najde si ji i další prďolka. Tadeášek mi dodal víru, že to jde... možná to bude trvat, ale on či ona přijde... věříme mu/jí. Už jenom proto, že si to miminko přejeme nejen já s manželem, ale i Daneček pořád mluví o dalších miminkách, moc by si přál těch sourozenců víc. A to i navzdory tomu, že ho ten jeho první sourozeneček už umí pěkně zlobit, bere mu hračky, tahá za vlasy... ani to Danečka neodradí, i přesto chce další miminka. A my se moc budeme snažit mu to jeho přání, které je i naším přáním, splnit.

Zítra má ten náš druhý zázrak přesně 10 měsíců. Ale dárek na ty jeho "pidinarozeniny" jsem dostala já a to už dnes... dnes konečně dorazila moje první MS od porodu, už několik měsíců vyhlížená Smějící , tak doufám, že to znamená, že mi konečně naskočil i cyklus a že to naše snažení konečně začne mít smysl... tak hurááááááá do toho Smějící!!! Dnes se tedy vydáváme na další, novou cestu, dnes se začíná psát další, nový příběh... příběh cesty za našim třeťátkem.

Perla, Daneček (4 roky) a Tadeášek (10 měsíců)

P.S. 
Ráda bych ještě touto cestou moc poděkovala všem mým B-C kamarádkám za veškerou podporu, povzbuzování, fandění... i za občasné virtuální vyfackování, abych se vzpamatovala NarozpacíchSmějící... prostě holky, moc vám za vše děkuji. Jsem introvert, neumím mluvit o tom, co mě trápí, ale umím se z toho vypsat a neuvěřitelně mi to pomáhá. Děkuji vám za to, že jsem tu možnost měla, děkuji, že jste mě vždy "vyslechly", přestože jsem vám musela mnohdy pěkně lézt na nervy, děkuji, že jste mě vždy uměly utěšit či povzbudit vždy, když bylo třeba. Děkuji že jste mi mnohdy pomohly vidět věci jinýma očima. Bez vás by pro mě bylo vše mnohem náročnější a kdo ví, jestli bych to všechno sama ustála a nezbláznila se z toho... Mám vás moc ráda.





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy