ADV TOP
ADV LEFT

-  podkapitola  " Máme to za pár ... "


  Poslední  dobou mi dochází, jak naivně jsem přistupovala k tomu, že se můj život s příchodem dalšího dítěte  příliš nezmění... Smějící
 
  Předchozí  deníček jsem vytvořila v prosinci ... kde je má představa pravidelných záznamů tohoto těhotensví?!  A jakého těhotenství, vlastně?! Občas si ani nestíhám všimnout, že jsem těhotná... Je tedy nepřehlédnutelné, ale  méně se v něm " ňuchňám", méně si ho prožívám a prociťuji ... P1 je prostě výrazně progresivnější ....Usmívající

Život se příliš nezměnil, jen se nějak pokřivilo vnímání času  a prožívání jeho jednotek... Mrkající

  

Rozepsaného  jsem toho měla spoustu ....


.... třeba  podkapitolu  " Geny lopatou neutlučeš... "

Geny lopatou neutlučeš ... !! , říká moje dobrá kamarádka a trefně  tím popisuje skutečnost, že v odrazu zrcadla našich dětí vidíme chyby své i (nebo hlavně?) chyby jejich otců... ať už partnerů našich současných či minulých - jen se na tomto stavu podepisuje aktuální míra naší tolerance vůči těmto prohřeškům !   Zároveň pak jedním dechem dodává - Když už jsme jim ale pořídili takové otce, tak je v tom  TEĎ  nemůžeme nechat!!

   Vidím na svých dětech své chyby... a vidím na svých dětech chyby jejich otců... prohřešky toho " Druhého prvorozeného "  P 1 toleruji lépe, jednak je to ještě  mrně a druhak  ještě miluji jeho otce ...  !
   " První prvorozená " mi dává docela slušný pubertální kotel... miluji ji, ale občas to dá fušku ! 

   
... a nebo podkapitolu  " A přece je to holka !! "

  " První druhorozená "  P 2  mi taky dává zabrat  ... pomalu se blížíme do třetího trimestru a já mám pocit, že si tohle těhotenství vůbec, ale vůbec, nestačím užívat !!  Jsem v 26. týdnu a lidé,  kteří mě delší čas neviděli,  váhají jestli jsem fakt znovu těhotná a nebo jenom ještě tlustá ... 
   Užívala jsem si zprávy při velkém USG, kdy mi můj Dr. s údivem  sdělil : Já jsem si FAKT minule tipnul na chlapa ?!? Nooo... tak to jsem se řádně sekl !!  Tam jsou opravdu jen lábie a nic jiného ...

    Do té doby jsem se sžívala s pocitem, že budu matkou dvou mladších synů... ale podvědomí mi to nějak nechtělo brát... ani jméno se mi moc vybírat nechtělo ... děvčátko  je přirozenější, vlastně celou dobu dobře vím, že mám v břiše ženskou a znám i její jméno ... od začátku je přece mezi námi jasně dáno, že si pozveme domů jako druhou holčičku ! 

    Od té doby jsem v opačné skorodepresi - chudinka malá, co ji asi čeká od bratra !! (A nebo jeho od ní ?!? )

     Nejsem  zastáncem a zástupcem " párečkování ", jen jsem ráda, že mě moje intuice zase nezklamala ... a jsem taky ráda, že si " Ten můj " vyzkouší rodičovství z obou stran... že nebude ochuzen ani o jeden pohled - otce na syna a otce na dceru.  Že má možnost chodit s někým na ryby, do garáže a pak na pivo .... a zároveň  okusí osten  traumatu, až mu jeho princeznu odveze nějaký   fakan na motorce a až bude tančit  rodičovské solo na maturitním plese... ! 


... a taky   podkapitolu  " Ideální tvar ve vesmíru je koule.. "


    Na některé zdejší diskuzi problikla krásná věta nebo spíše povzdech  - Starý lidi by neměli mít děti... 
    I já se občas cítím (skoro furt )  stará a  unavená... říkám si, co jsem to provedla, kam jsem dala rozum, že si klidně nezodpovědně  znovu těhotním ... a v koutku duše přitom doufám, že to třeba není naposled, i když rozum i tělo velí - stop už ... 
    Pobouřila mě reakce mého ( jinak naprosto úžasného ...) lékaře  s  kterým jsem rozebírala vzniklou situaci - tj. až teď v třetím těhotenství diagnostikovanou  trombofilní mutaci  genu pro Protrombin - a následnou možnost antikoncepce a on naprosto okamžitě reagoval slovy -  Bude vám 37, máte třetí dítě .... necháte se sterilizovat!

    Nee...!! Naprosto nepřípustné, nepředstavitelné, nikdy!! 

    Prudkost mé vnitřní reakce mě samotnou zarazila... Už nějakou dobu otevřeně říkám "Tomu mému", že TOHLE  je poslední těhotenství, že je příliš únavné, bolestivé, problematické ... že já už jsem za zenitem svých možností, že si nedovedu představit opakování s tím, že mám DVĚ malé děti a pupík.... a on stále diplomaticky opakuje " Uvidíme, paní..." Nic neuvidíme! Tohle je poslední !! ;) Ty jsi sice úžasný táta, ale tvrdě makající a doma se pozdě a málo vyskytující... A já jsem stará a unavená..

     Tak co  mě vlastně vadí?! Ta  konečnost  řešení ? To definitivum? Že už opravdu nikdy ?
Že bych - až přijde ta touha, to šimrání v bříše, ten stesk  po  kopání do jater a podžebří,  ten mámivý  závan miminkovské vůně - už neměla možnost volby ?! 


      A do toho si klidně Missorka  vyjede s deníčkem Víš to? ....A já mám najednou naprosto jasno ... hladím si bříško s P2, hladím P1 po hlavičce, usmívám se na K. vzpurně pohazující svou polodospěláckou hlavinkou a mám JASNO .. 

      Za čas přijde TA doba a pak bude sakra ouvej ... bude mi líto, že nemám "bráchu pro bráchu"  ...to rozhodování bude náročné, složité a bolestné ... rozumově si ale asi pak mohu argumentovat, jak chci, což ?!  
     No,  zase musím dát   " Tomu mému " za pravdu ... Uvidíme...! 


     Dnes je 13. 5.  -  P1 slaví 18 měsíců ... P2 se má dle TP narodit 13. 6. 

     Je mi naprosto  jasné, že  další deníček už bude jen ten porodní, tak  nám držte palce...  

                           
.... a pak, zejména půjde-li  P2  vývojově ve stopách svého bratra, už budou jenom velmi řídké občasníky  

DDPP  s.r.o.   a já ... ;-) 

     Tj.     Demoliční Duo  Peťa a Paťa  

Myslady 





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy