ADV TOP
ADV LEFT

Milé Jasmínky, chopila jsem se deníčku, protože se chci s vámi podělit o to, co se v poslední době u nás stalo.

Psala jsem i vám, že moje touha po čtvrťáku nemizí. V dubnu jsem to moc řešila, stále přemýšlela, probírala pro a proti a děsila se, co na to rodina. V květnu to rozhodl můj muž za mě, řekl mi, že o tom pořád mluvím, tak si ho pořídíme a je to. A poprvé nepřišlo miminko hned.  To mě překvapilo. Pak mi došlo, že asi neumím kojit a být těhotná dohromady, a konečně jsem v půlce června odstavila Toníka.  V dalším cyklu v půlce července jsem otěhotněla. Trošku jsem se radovala, k doktorovi nespěchala a čekala, až bude miminko větší.

Minulou neděli jsem začala špinit, jako na potvoru na návštěvě u svojí mámy. Během pěti dnů přešlo špinění do krvácení, byla jsem na dovolené u kamarádky a můj doktor měl dovolenou. Ve středu najednou ze mě tekla krev proudem, sebrala jsem se a jela do nemocnice. Tam mě vyšetřili, konstatovali, že těhotná nejsem, netuší, zda jsem byla a ráno mám jít ke svému doktorovi na odběr krve. Čekala mě návštěva naší nemocnice, kterou opravdu nemusím, další vyšetření a odběr krve. Odpoledne znova pro výsledky, hladina hormonů vysoká, těhotná jsem tedy byla, ale už nejsem. Čištění dělohy jsem odmítla, zatím chci dát tělu čas, aby si s tím poradilo samo.  V pondělí jdu znova na kontrolu a uvidíme, jak to celé pokračuje, tak mi držte palce. Byla jsem poprvé v životě na ultrazvuku a hned dvakrát, tak překvapené doktory a sestry jsem ještě neviděla, když jsem jim řekla, že nevím, kam si mám lehnout :-). A musím pochválit mladého doktora, který respektoval moje rozhodnutí, nijak mi nevyhrožoval, ani mě nezastrašoval, jen mě prosil, abych na sebe dala pozor a pokud budu moc krvácet nebo budu mít horečku, abych přijela ihned do nemocnice. To jsem mu ráda slíbila. A náš rozhovor nakonec, který mě rozesmál.

Rozumíte všemu, co jsem Vám vysvětloval? Ano, rozumím. A rozumíte mému strachu? Pane doktore, tomu rozumím asi nejvíc.

Byla to zajímavá zkušenost, když jsem se ptala, odpovídali mi a vysvětlovali a čekali, jak se rozhodnu.

Snad ani smutná nejsem, jsem trochu překvapená, ale beru to tak, jak to je. Už mám tři děti. Možná už další mít nebudu nebo budu, zatím nevím. (Ale znáte mě, za chvíli to na mě zase skočí :-). A kdyby přeci jen už žádné nepřišlo, pořád je tu plán být pěstounkou, až se budu cítit na rození dětí stará.

Abia+3





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy