ADV TOP
ADV LEFT

Moje milá Julinko a Honzíku,

Je skoro půlnoc, venku sněží  a vedle nás tu v Italii ve dvou postylkách ležíte vy dva česko - italští modroocí blonďatí desetiměsíční andílci, chci vám napsat, jak moc vás oba s tatínkem milujeme a jak moc důležití pro nás jste. Jste to nejkrásnější a nejlepší, co nás v životě potkalo. Doufám, že vam budeme těmi nejlepšími rodiči a dáme vám vše, co budete potrebovat a budete s nami stastni. Porád jsem hledala smysl života a ten jsem našla, kdyz jste se narodili a je mi uplne jedno, zda toto stesti s vami prozivame v Cechach, v Italii nebo na konci sveta. On muze byt clovek stastny a nestastny  kdekoliv, na miste az tak moc nezalezi. Sice bych rada videla vasi ceskou babicku casteji, ale i tak se vidime kazdych pet tydnu minimalne na pet dni az tyden, ale kdybych bydlela v Cechach daleko od domova  400km, tak ono by to bylo podobny, ale slysime se kazdy den.

S vasim tatinkem jsem se poznala zcela nahodou pracovne, ja pracovala v oblasti pracovni mobility v ramci EU a vas tatinek jako advokat, nase pracovni korespondence, ani nevim jak, prerostla v osobni a asi po trech mesicich za mnou vas tatka prijel, uz ne jiz pracovne, ale soukrome. Vzdycky jsem si rikala, ze bych nikdy cizince za partnera mit nechtela a jeste ke vsemu Itala, ti mi vzdy pripadali jako nejvesti nafoukani frajeri. Mozna je opravdu pravda porekadlo, odrikaneho chleba nejvetsi krajic. Ale jak jsem zjistila, oni jsou dobri a spatni lide vsude na svete, sice mozna trochu plati kulturni stereotypy, ale ve finale se vsude najdou dobri lide. Jak jsem zjistila vlastnimi zkusenostmi, neni nutne hledat za kazdou cenu zde v Italii Cechy, protoze on toho clovek muze mit vice spolecneho s Italem nez s Cechem, tim myslim zivotni priority, smysl zivota, zajmy a on si clovek casto lepe rozumi s Italem. A za kazdou cenu vyhledavat Cechy, jen protoze jsou take Cesi, nema opravdu smysl. Jak rekl vas strejda Maurizio pri proslovu na svatbe, ktery si mimojine zapomnel pripravit a mluvil od srdce a co ho v tu chvili napadlo: ,,Nam Italum pripada Ceska republika tak daleko na severu, ale ve finale toho nase rodiny maji spolecneho vice nez napr. dve ruzne italske rodiny". I ja musim rict, ze Italie je pro me druhym hezkym domovem.

Ja s vami mluvim vyhradne cesky, tatinek vyhradne italsky, tak se naucite jiz odmalicka vyborne oba jazyky. S tatinkem mluvime italsky a cesky, musim rict, ze to tatovi skvele jde, i kdyz na pocatku jsme spolu mluvili jen anglicky, ja umela italsky snad jen Buon giorno a tatinek umel cesky snad jen slovo Becherovka. Obcas vam tata cte pohadky i v bolonstine, to je jazyk, kterym se tu mluvi krome italstiny, ja mu jeste moc nerozumim, znam par slov, ale oni ani Italove zde tomuto jazyku nerozumi, vas tata je mimojine take profesorem tohoto jazyka. Doma varime ceska i italska jidla, oba dva si s tatou prejeme, abychom vam toho hodne cesstvi predali, kdyz vyrustate tady v Italii, ale myslim, ze v obou statech se budete citit jako doma, mame v CR domecek a casto tam jezdime, ja uz se tak take temer citim.

Clovek urcite spoustu veci v Cechach opusti, ale zase spoustu jich zde nalezne, urcite se o spousty veci zde obohati. Kdyz bydlime ted v Italii, oba dva s tatou vime, ze kdo opustil vice veci, jsem byla prave ja a myslim, ze Robero se mi to vse snazi vynahradit. Ale i pro vaseho tatu se spousta veci zmenila, asi bych to popsala tak, ze asi uz nema tolik prostoru pro sebe, nebot mezi vsechny jeho kamarady a aktivity chodim s nim i ja, nebot ja tu jeste moc vlastnich aktivit nemam, urcite je to take tim, ze mame vas dva andilky a vy nam zabirate opravdu 25 hodin denne.

Spousta lidi namitne, ze vetsina manzelstvi s cizincem vetsinou konci rozvodem, ale ono i leckdy  s Cechem konci rozvodem. Zkratka zivot nemusi vyjit z Cechem ani z Italem a rozdily ceske a italske kultury opravdu nejsou velike.

Otěhotnět byla pro mě věc teměř nemožná, pomohla nám až moderní medicína, proto když jsem na prvním ultrazvuku  uviděla dvě bijící srdíčka, nahrnuly se mi slzy do očí a já prožívala ten nejkrásnější pocit na světě,  ktery jsem kdy zažila, byla jsem tak moc štastná. V prvním těhotenstvi miminku bohužel zaniklo srdíčko. Od začátku těhotenství jsem si  píchala injekce na ředění krve kvůli trombofilní mutaci a spousty hormonálních injekcí na udržení těhotenství, ty se skvele naucil aplikovat váš tatínek. Pořád jsem vám dvoum bojovníčkům eskymačkům dodávala spoustu energie a každy den si s vámi povídala a poslouchala hudbu.

V osmem tydnu těhotenství jsem bohužel začala krvácet jako v pri prvnim tehotenstvi, v děloze se mi vytvoril hematom, musela jsem do nemocnice, měla jsem obrovsky strach, že vás ztratim, ale moc jsem věrila, že to zvládneme a my to zvládli, po dvou tydnech jsme šli z nemocnice domu. Začátek těhotenstvi jsem prožívala mezi záchodem a gaučem, ze začátku jsem zhubla 6 kg, ale od 14. tydne jsem se začala cítit skvěle, prestala si píchat hormonalní injekce, zustaly už jen ty na redení krve a zacala jsem pribírat, ted jsem si těhotenství začala báječněívat. Vsechny geneticke testy dopadly vyborně. Jake bylo prekvapení, když nám na ultrazvuku rekli, že jste holčička a chlapecek, o jmenech jsme měli hned rozhodnuto. Tatinek vám každy vecer povídal italskou pohádku a hladil mě po bríšku.

Ve 20. tydnu se vyskytla další komplikace a to těhotenská cukrovka, dietou se bohužel nedala zvládnout, tak jsem si začala píchat jestě insulin. S insulinem byla cukrovka kompensovaná, vy jste skvěle rostli, bríško taky, pomalu jsme začínali chystat věci pro vás. Ješte ke vsemu se objevily RH protilátky, protože já mám krevní skupinu RH negativni a vy jste zdedili po tatinkovi RH skupinu pozitivní, chodila jsem casteji na krevni testy a i tohle jsme zvladli na vybornou. Ríkala jsem si, co ješte se muže prihodit. Těhotenství jsem si ale užívala i pres všechny tyto komplikace, byla jsem tak pyšná nastávající  maminka. Jednou jsem sice byla v nemocnici kvuli srdeční arytmii, ale hned za dva dny mě pustili domu.

Bohužel se prihodilo něco neocekávaneho na nahodnem ultrazvuku, ktery jsem ani nemusela podstoupit,  zjistili tobe Julinko na hlavicce cystičku. Odeslali mě do krajske nemocnice na velky ultrazvuk, jela jsem tam se slzami v ocich, vse vypadalo tak skvele a ted se najednou v mziku vše změnilo a zhroutilo. V nemocnici na ultrazvuku na tve hlavicce, Julinko, nic nezjistili, vse bylo v naprostem poradku, ale na Honzikove srdíčku se objevil problem, ihned nas poslali na dětskou kardiologii, tam nám kardiolog vysvětlil, ze se jedná o celkem raritní geneticke onemocnení, ktere se vyskytuje s frekvenci 1:30 000 s nejasnou prognozou. Byla jsem zničená, hned jsem volala vašemu tatínkovi, ktery byl pracovně v Italii, ten za námi hned prijel. Po prostudovaní informaci a hledaní na internetu, kde jsou popsany ty nejtěžší pripady,  v kterych se popisuje postizeni ledvin, mozku, oci, kuze, postizeni epilepsii, autismem apod., byla jsem byla opravdu zničená, myslím, že jsem cely tyden probrečela, v te době jsem se teměr nemohla ani podívat na vybavičku pro vás. Tolik jsem se na vas tesila a ted prislo tohle jako zasah z cisteho nebe. Dostala mě z toho trochu az vase babička, vaše teta a tatínek, snažila jsem se byt optimista a stále s vámi mluvila a verila, že vše dobre dopadne, neustale jsem si cetla pribehy o lidech a jejich detech, kteri maji take toto onemocneni. Pomohly hodně i alternativní metody jako reiki apod. Byl to opravdu velky stres, myslím, že takovy stres jsem ještě v mem životě nezažila. V takovych chvílích človek pochopí, co je v životě opravdu duležite a co jsou jen malichernosti.

Čas plynul, italska prababička se pravidelně s dědečkem modlila k Prazskemu Jezulatku, časem se človek se situací trochu vyrovna a zvykne si na ni, i kdyz je to opravdu stale těžke žít s myslenkou, zda se ti po porodu, Honzíku, srdíčko rozběhne a jak se vse bude vyvíjet dál. Snazila jsem si co nejvice s vami povidat a povzbuzovat vas.  v 36. tydnu na velikonoční  pondělí do porodnice, mela jsem obrovske bolesti v zádech, byl to ale plany poplach, porod to ještě nebyl. Do nemocnice jsem se ale vrátila za dva dny, nebot bolesti se stupnovaly a ja mela zanet ledvin a vysokou horečku. Hned si me v nemocnici nechali a dostala jsem spoustu kapaček a antibiotik. Lekari postupne naplánovali cisarsky rez na dalsí tyden, tatinek musel ještě do Italie a byli jsme domluveni, že se vráti za tri dny a ješte dva dny pred porodem spolu budeme v nemocnici. Vše bylo ale jinak, když jsem si  5 dni pred planovanym porodem šla jednou umyt jablko do koupelny, ucítila jsem něco tepleho na mych nohach a byla to plodova voda. Už jsi tu chtel byt s nami, Honziku, o něco dríve, praskla totiz tvoje plodova voda. Hned jsem volala vasemu tatinkovi, že už se chcete narodit, jeho prvni reakce byla, zda ješte ale nemužete počkat na stanoveny termín, až tu bude i on, musela jsem se smát.

Byla jsem moc ráda, že jsem mohla rodit ve spinalní anestezii. Nahrnuly se mi slzy do očí, když jsem tě slyšela, Honziku, jak ses rozkričel na cele kolo, hned minutu po tobe Julinka. Byla jsem tak moc štastná a zapomněla na všechny problemy, tatínek byl v te dobe na cestě do Cech v Innsbrucku. U porodu asistovala vaše teta Marie, byla první, koho jste na svetě videli. Vas odvezli na kardiologickou JIP a me na pooperační, ale jestě tu noc jsem vás videla a tatínek hned jel ješte v noci ve 2 hodiny za vami. Když jsme se druhy den poprve videli všichni ctyri já, tatinek a vy dva, poprve jako rodina, oboum nám s tatinkem tekly slzy štesti. Nikdy na ten pocit nezapomenu. Jiz v nemocnici jsem se snazila ziskat co nejvice informaci o tomto onemocneni, jake bylo me prekvapeni, kdyz mi jedna lekarka na moje dotazy odpovedela, ze my toho o tomto onemocnen vime vice nez ona a ze si o tom bude muset precist neco na internetu.

Je spousta veci, ktere jsou lepsi tady v Italii, ale spousta veci je lepsich zase v Cechach. Lepsi je napr. zdravotni pece ohledne tve nemoci zde, v Cechach jsem musela vse shanet po internetu, lekare specialisty, informace  apod. Kdybych se neinformovala ja, v nemocnici by nas poslali domu bez jakychkoliv informaci. Horsi tu je zas napr. socialni system, materska tu trva jen 8 mesicu, a pak deticky museji do jesli nebo je nutna chuva, ktera stoji kolem 10 euro na hodinu a to nemluvim o tom, ze to nejdulezitesji a  nejkrasnejsi obdobi vaseho detstvi nejste s mamou ani s tatou. Takovych lepsich a horsich veci je spousta.

Tve srdičko, Honziku, mělo trochu šelest a obstrukci, po porodu jsme chodili kazdy tyden na kardiologii, ted nás ceka dalsi kontrola až za pul roku, protože srdičko se s vekem vylepsuje.  Mohou se vyskytnout i dalsi komplikace a dalsi symptomy tohoto genetickeho onemocněni, ktere jsem zde jiz popisovala. Kdybych jednoho dne nepodstoupila nahodny ultrazvuk a pan doktor neviděl ve skutecnosti neexistujici cystičku v tvoji hlavicce, Julinko, nikdy bychom se ani mozna nedozvědeli o tve nemoci, Honziku, nebot nemáš žadne jine symptomy a priznaky tohoto onemocneni a my si mohli ušetrit tolik stresu. Ale tahle náhoda prinesla takovy vyvoj situace a asi to tak prostě mělo byt. Naucilo mě to spoustu veci, jsem vděcná za každy den s vámi, ktery je bez problemu a opravdu si každou chvilku s vámi naplno uživam. Vim, ze komplikace se jeste mohou objevit, ale snazim si to nepripoustet a zit skvelou pritomnosti a uzivat si zivota a vas. Pokud budem cely zivot zit ve stresu, ze by jednoho dne mohly nastat komplikace a oni pak nenastanou, buddeme se zbytecne jen stresovat. A kdyby nedejboze komplikace nastaly, budem se stresovat i v dobe, kdy je vse v poradku, tedy dvojnasobne a zivot si vubec neuzijem. A kdyz uz si clovek rika, ze je na uplnem dne, pozitivni na tom je, ze se od toho dna muze odrazit a vse se zas vylepsi.

 Dva měsice po vasem porodu jsme se odstěhovali do Italie. Tady jsi Honziku podstoupil magnetickou rezonanci. Podstoupil jsi take geneticky test, na vysledky se ceka kolem pul roku, onemocněni se potvrdilo, ale bohužel se potvrdilo i u me, ale ja nikdy žadne priznaky neměla a nemám a o existenci teto nemoci jsem nikdy nemela ani tuseni, mym jedinym symptomem je male bile materske znamenko, kteremu nikdo nikdy nedaval zadny vyznam. Možná i já měla problemy se srdičkem, jen v te době ještě neexistoval ultrazvuk. Vypadás jako krasny zdravy chlapecek bez jakychkoliv priznaku, mas pouze par bilych znamenek jako ja, vyvijis se bajecně, jste s Julinkou skvělá dvojka, neustale se na sebe smějete, žvatláte si stále mezi sebou a nekdy se porádně taháte za vlasy. Ty Juli jsi pro jistotu take podstoupila geneticky test, ale vysledky zatim jeste nemame, ale dle vsech ultrazvuku a kontrol ty jsi naprosto v poradku a toto onemocneni jsi nezdedila, tato nemoc je totiz dedicna v 50%.

Tady v Italii jste jako opravdove hvezdy, tady moc dvojcátek neni a ještě, když jsou holčička a chlapeček a k tomu blondati a modrooci, když s vámi vyjedeme na prochazku, citim se jak filmova hvezda, nebot nás vždy minimalně deset lidi a to neprehanim zastavi a zahrnuji vás komplimenty.  Dokonce dali vase fotky i do mistniho kalendáre, byli jsme tu s vámi i v novinách.  Ted se chystame dokonce i do jednoho poradu v televizi. Mame neustale nabidky na foceni ruznych katalogu.  Uživame si spolecne plaváni pro kojence a vubec vše s vámi, jsme moc stastni. Mate tu uz par kamaradu, casto k nam chodi Sofia s maminkou, je jen o dva mesice starsi, bydli kousek od nas a spousta dalsich kamaradu. Vsichni k nam vzdy radi zajdou na ceskou houbovou polevku, klobasky na pive ci nejakou ceskou specialitu, ale ovocne knedliky ty tedy panum Italum moc nejedou, vsichni jsou vzdy radi, kdyz z Cech privezeme ceske pivo, becherovku a lazenske oplatky.

V Itálii se casto chodi zapalovat svičky do kostela, i když nejsem verici, casto tam chodim s tatinkem zapálit svičku a vždy děkuji za to, že vás mám, musim uznat, že velmi casto se mi zalejou oci slzami radosti. Jste to největši stesti, co nás  v zivote potkalo a je uplne jedno, kde jsme, dulezite je, ze jsme vsichni stastni.





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy