ADV TOP
ADV LEFT

Na Simonku jsme s manželem čekali necelé 4 měsíce. Těhotenství probíhalo celkem bez problémů, až na občasné krvácení, které mě vždy řádně vystrašilo a které se opakovalo v každém těhotenství.

Čím víc se blížil porod, tím víc jsem se začínala bát, co a jak bude tentokrát probíhat a jestli to zvládnu, jestli bude malá v pořádku a hlavně také, jestli i třetí porod bude vyvolávaný. Dle mojí dr. tam pravděpodobnost byla více než vysoká.

Nejstarší Julinka se narodila 26. 12. 2005 a porod byl celkem dlouhý, vykoukla na svět 5. den vyvolávání ve 41+4 tt. Prostřední Eliška se narodila 11. 1. 2009 3. den vyvolávání ve 41+0 tt. Druhý porod byl znatelně kratší a rychlejší.

Se Simonkou to byl úplně nejlepší porod, i když také vyvolávaný. Do porodnice jsem nastoupila v pondělí ráno 16. 7. 2012v 8 h, přijali mě, moc milá PA mi natočila monitor, přijímající dr. mi aplikovala prostin a já šla ležet na pokoj a čekat kdy UŽ. Ještě došla sestřička s jakousi vyvolávací injekcí. Četla jsem si,  nic se nedělo, povídala jsem si se spoluležící. Byla moc milá a ležela tam už měsíc, aby miminko donosila, tak den pěkně ubíhal, bolesti žádné nebyly. Večer mi půjčila spoluležící telku, tak jsem zkoukla Kriminálku Anděl a začaly přicházet nějaké MS bolesti, žádnou pravidelnost to moc nemělo, ale bylo to dost nepříjemné a spát se u toho nedalo. Snažila jsem se odpočívat a nabírat sílu, kdyby to už náhodou byl porod, ale k porodu to nebylo, bolesti jsem zaspala a kolem druhé přestali úplně a do rána už se nic nedělo.

Úterý 17.7. - ráno kontrola u dr. na čípku nález stále stejný jako v poradně předtím, CS 5 a na 1 prst, hrdlo dlouhé, takže další prostin, další včelička, monitor a čekání. Byla jsem v porodnici celkem úkaz, při večerní vizitě mi v pondělí říkali místo jménem, "vy jste ta co rodí potřetí" :-) Na monitoru byla akorát 1 taková větší kontrakce, že by to jako mohlo i být, ale pak celý den zase klid, takže jsem se úspěšně válela v posteli, četla si a drbala se spoluležící. Celý den chodila PA kontrolovat ozvy malé a ptát se, jestli něco nepociťuji a kdyby ano, mám hned říct, že už rodím potřetí, tak že by to mohlo být rychlé. Ale bohužel se nic nedělo. Večer po 20 h jsem ještě byla na monitoru, tam klid úplný, takže jsem šla spát a že ráno na to zase vlítnem. Na večerní vizitě pan primář vtipkoval, že se s tím nějak crcám :-) Jiné dámy přišly se mnou a po mně a už měly porozeno a já nic. Manžel chodil poctivě každý den na návštěvu a já už taky moooc chtěla vozit vozíček a ňuchat miminko.

Takže jsem šla spát, bohužel ještě vezli vedle na pokoj paní po porodu, takže se u toho světla a rachotu usnout nedalo, ale za chvíli se zhaslo a já konečně usnula. V 0:50 koukám na mobil, kolik je hodin a pociťuji bolest v podbřišku, až mě to vzbudilo. Bolest začíná přicházet a odcházet, vždycky jsem si rozsvítila telefon a koukla kolik je. Bolest chodila po 7 minutách přibližně, někdy i míň, trvala celkem krátce. Ležela jsem si na boku a v klidu dýchala do břicha. Nějak po 2 h ranní přišla PA zkontrolovat ozvy a ptala se, jak mi je, jestli už se něco neděje, tak jí říkám, ža už asi hodinku mám určité bolesti. Tak že si mám skočit pro jistotu na monitor. Poležela jsem si na monitoru, sem tam něco prodýchla, ale pořádná kontrakce tam byla snad jen jedna. Tak mě PA vyšetřila a zjistila, že nález je stále stejný jako ráno, že se nic neděje. Dala mi dva čípky (spasmopan), že si je mám zavést, stočit se do klubíčka a odpočívat, že  to uvloní děložní hrdlo a kdyby to k porodu bylo, že to porod nezastaví. Tak jsem si šla lehnout, dala jeden čípek, po chvíli druhý čípek, ležela jsem si tak na boku, sledovala na mobilu čas. To co přicházelo a odcházelo mělo určitou pravidelnost, ale nebylo to nijak mučivé, že bych měla potřebu chodit, sprchovat a tak. Prostě jsem si jen tak ležela a mezi kontrakcemi jsem zavírala víka a klimbala. Nějak po 4 h ranní přišla PA, jak to vypadá, tak jsem jí říkala, že bolesti přichází a odchází, stále těch cca 7 minut, někdy i 4 min, jednou i 2 min. Tak že si mám skočit zase na monitor. Jak jsem vstala, tak se bolesti zintenzivněly, došla jsem na příjem na sál, lehla si, sestra jen přidělala sondu na srdíčko, tam ok, tak že mě nejdřív vyšetří. Tak jsem se hned ptala, jak to vypadá, a ona na to že moc dobře, že jsem na 4 cm. Že bychom udělaly přípravu, jestli souhlasím. Ptala se, proč jsem u předchozích porodů neměla klistýr (nenabídli mi ho ani nenutili), já nebyla proti, prý mi ho doporučuje, že se to břicho pěkně uvolní. A holení jen dole na hrázi. Ptám se, jestli už můžu volat manžela, že chce být u porodu. Volat už určitě mám. Volala jsem ve 4:52. Manžel mi pak zpětně říkal, že se vzbudila tak 2 minuty předtím, než jsem volala, že potřeboval na wc a říkal si, že to do šesti než vstane nevydrží, tak že asi bude muset vstát. Tož teda vstát musel a vyrazil za mnou. Ještě jsem si došla zpět na pokoj pro foťák a pár věcí, které jsem ani nepotřebovala (pití, ručník)

To už se mě ujala moooc moc milá PA, která mi dělala už v pondělí přijímací monitor, mladinká holčina, studující posledním rokem VŠ na PA. Poprosila jsem ji, aby to vzala po směru růst, tak ochotně vyhověla, aplikovala klistýr, žádná hrůza to nebyla, čekala jsem to horší. Prý můžu i do sprchy, ale nějak jsem vůbec neměla na sprchu chuť. Při porodu Julinky jsem sprchu hojně využívala, i míč, tentokrát vůbec. Zatímco jsem byla na wc, tak manžel dorazil, přestrojil se do slušivého zeleného oblečku a čekal na mě. Prodýchala jsem si tam pár bolestí a vyrazili jsme na sál, že se píchne voda a pak že to půjde rychle.

Přivítala jsem se s manželem, prodýchala jednu kontrakci opřená o stůl a pak jsem si vyskočila na kozu, chvilku trvalo, než jsem se jim tam správně uvelebila, protože jsem si odskočila ještě jednou dolů prodýchnout. Pak už se píchla voda a cítila jsem šíííílený stah, kdy jsem si teda zařvala. To mě starší PA krotila, že nejsme ve filmu, že to není potřeba. Mladá PA se mnou dýchala, tak jsem teda přestala řvát a funěla a už jsem cítila, že teda musím tlačit, tak jsem začala, aniž by mi někdo něco říkal. Asi 4 zatlačení, mám to trochu v mlze a Simonka byla na světě, bylo 5:35 h.

Ocenila jsem, že tentokrát mi nikdo neskákal na břicho (u Julinky bylo tlačení na břicho a nástřih, u Elišky byly pokyny leh na bok, prodýchávat, dorotovat atd. a jen drobné natržení, u Simonky jen drobné natržení bez činů a řečí okolo). Pamatuji si ještě starší PA, jak někdy kolem píchnutí vody volala p. primáře k porodu. Ten dorazil až když byla Simonka venku. Hned se mě ptali, jestli ji chci na břicho, samo jsem chtěla, u holčiček mi to nikdo nenabídl a hned je nesli vedle na ošetření, takže jsem si vyhrnula košila a už mi přistála maličká na břiše. Tak jsem si ji s manželem přivítali, asi 10 minut jsem si ji chovala, mezitím dorazil p.primář. Čekalo se ještě na placentu, zavedli mi jehlu, že mi dají oxytocin, jehlu mi starší PA píchla nějak špatně a placenta pak vyšla sama, takže ji zase vyndala a bylo.

Pak už se toho ujal p. primář a vyšil 4 stehy, Simonka si cestu na svět stížila ještě ručičkou u hlavy, kdyby tam ta ručička nebyla, mohlo to být i bez poranění. Šití snad bylo ještě horší než ten poslední šílený stah před tlačením, ale zvládlo se to, manžel mě držel za ruku a já mu ji pěkně drtila.

Simonka se tedy narodila s váhou 3730 g a mírou 53 cm. Dostala jsem ji pak na přisátí, fotilo se a ñuchali jsme si ji s tatínkem skoro celé 2 hodiny. Tatínek pak vyrazil po čtvrt na osm do práce a já do sprchy a hurá na snídani, měla jsem hlad jak vlk. Malou vzali na novorozenecké, já se nasnídala, pak jsem si šla nafasovat vložky a cestou zpět jsem se stavila mrknout na Simču, byla už vykoupaná a cucala pěstičku, tak mi ji sestřička hned dala na pokoj a od té chvíle už jsme byli pořád spolu. Cítila jsem se neuvěřitelně fit, jako bych ani nerodila. Trochu mě pobolívala hráz a šití, ale teď, týden po porodu už je to ok.

Pobyt na šestinedělí jsem nějak moc neřešila, na pokoji jsem měla 16tiletou mamču, tak to bylo kolikrát zajímavé. Děti se střídaly s pláčem, tak se toho moc nenaspalo a byla jsem ráda, když jsme šly v neděli domů.

Vzpomínky na porod mám krásné, včera jsem ještě byla v porodnici poděkovat milé mladinké PA za její práci, byla úžasná. Ona na nás jistě také nezapomene, protože jsme byli její první porod bez asistence lékaře. Říkala, že už sama rodila, ale že vždycky měla za zády doktora.

Abych to shrnula, tak třetí porod byl nejrychlejší, kdybych byla doma a ne v porodnici, tak teda nevím, jestli bych vůbec stihla dojet, protože od chvíle, kdy bylo jasné, že už je to k porodu, tak se Simonka narodila za třičtvrtě hodiny a od první bolesti vedoucí k porodu to bylo 4 a 3/4 hodiny. Manžel je moc rád, že byl u porodu a choval si čerstvou Simonku, jen ho trochu mrzelo, že si nepřestřihl pupeční šňůru. Tak třeba příště :-)

Lokynka + Julinka 6,5 roku, Eliška 3,5 roku a Simonka 7 dní





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy