ADV TOP
ADV LEFT

Třetí dítě jsme po dvou porodnicových přivedli na svět v klidu a pohodě doma s PA. Porod to byl krásný, rychlý a v podstatě jsem u něj nikoho nepotřebovala. Manžel sloužil čistě jako nosič vody a PA na chytání miminka a následné ošetření. Bohužel česká legislativa se od té doby změnila a sehnat PA pro domácí porod čtvrtého se zdálo jako naprostá utopie. Když se mě kdokoli ptal, kde budeme rodit, jestli zase doma, říkala jsem, že bych ráda doma, ale nemám PA. Což byla pravda. Stav v zemích českých kolem domácích porodů mě natolik otrávil, že se mi ani nechtělo zaobírat se touto myšlenkou, po několika odmítnutích nebo hůře ignoraci mých emailů jsem rezignovala a nechtělo se mi nikoho shánět. Stejně, třetí porod byl tak rychlý a pohodový... zkušenosti nějaké už mám, zdravotnické vzdělání k tomu, když tak to zvládneme sami doma. Chystala jsem se proto jak pro neasistovaný DP tak i tašku do porodnice s tím, že nebudu nic plánovat předem, ono to nějak dopadne. Odevzdávala jsem vše osudu. A náhoda tomu chtěla, že asi měsíc před termínem jsem narazila na dulu, která neviděla absolutně žádný problém přijet k DP. Byla z velké dálky, ale nakonec se nám podařilo potkat se ještě před porodem a myslím, že jsme si všichni padli do oka. Navzdory tomu, že šlo jen o dulu, měla spoustu zkušeností a vyřazovalo z ní přesně to, co jsem potřebovala. Člověk na správném místě. Obvykle jezdí k porodům ve dvou, protože má zkušenost, že se občas hodí druhé ruce, tak jestli nevadí, že si vezme ještě jednu asistentku. Sice jsem si neuměla představit, co tu chtějí dělat ve dvou, ale budiž, pokud je tak zvyklá pracovat, respektuji to a není problém. S radostí jsem prožívala poslední týdny. Benjamínek byl vzorný a dal mi možnost užít si mateřskou dovolenou v pravém slova smyslu. Všechny děti nastoupily 3.září do kolektivních zařízení a já měla tak každé dopoledne 2 hodiny jen pro sebe, plus cesta autem, kdy na mě nikdo nemluvil, nezpíval, neptal se mě na nic. Užívala jsem si to. Třeba jen nákup v supermarketu, kdy jsem s klidem stála 5 minut u lahví vína a vybírala nejlepší pro tátu k narozeninám. Takové drobnosti, a jak člověka potěší. Minul termín a nic se nedělo, občasné poslíčky, ale jinak nic. Cítila jsme se líp než ve 30.tt. Nic mě nebolelo, energie jsem měla spoustu. Ve čtvrtek - 4 dny po termínu mi začala odcházet zátka. Bylo to před prodlouženým víkendem, jak krásné načasování pro porod! Babičky budou doma, hlídání zajištěno. Paráda. Raději jsem o tom informovala dulu, ať je ve střehu. Ale další dny se nic nedělo. Zátka si dál odcházela, ale k porodu se tělo nemělo. Díky krásnému babímu létu jsem se pustila ještě do - přes léto zanedbávané - zahrádky, očesali jsme jablka, založili nový květinový záhon, vyplela jsem jahody. Minula sobota a stále nic. V pondělí jsem měla jít do rizikové poradny a to se mi opravdu nechtělo. Tak třeba ještě neděle. Ale celý den klid. Ticho po pěšině. Až najednou v půl sedmé večer když jsem chystala večeři, to přišlo. První tichá kontrakce. A po chvilce další. Kouknu na hodiny a za 8 minut tu byla další a pak zase. Byly tak jiné od poslíků, že jsem věřila, že to musí být ono. Jen teď odhadnout, kdy volat dule. Měla to k nám přes 2h cesty. Nikomu jsme zatím nic neříkala, nachystala na ráno dětem hromádky s oblečením, Mikymu cvičení do angličtiny, protože mi bylo jasné, že v pondělí na to nebude čas. Uložila jsem je a ony se naposledy rozloučily s bříškem. To byly vždy tak krásné okamžiky, jak se tiskly k Beníkovi v bříšku a spřádaly plány, kdy se narodí. Vrátila jsem se do obyváku, zapnula Contractionmaster a měřila pravidelnost. Interval 8-10 minut tam byl pořád. Intenzita pomaloučku zesilovala, odběhla jsem si na wc, tělo se čistilo. Paráda. Dnes by měl narozeniny děda, bude mít pravnoučka stejně narozeného. Naivně jsem si myslela, že do půlnoci bude hotovo. U Lízinky to tak bylo, jen mě přestaly rušit děti, do hodiny bylo hotovo. Nečekala jsem nic jiného. Před 22. jsem vše řekla muži s tím, že nevím, jestli už volat dule nebo ne. Radostně začal propadat panice, že konečně UŽ. Raději jsem jí tedy zavolala, domluvily jsme se, že do vany půjdu až přijede, protože ta to může tak urychlit, že by nemusely stihnout přijet. S mužem jsme vše nachystali k porodu, uvařila jsem si čaj se skořicí a s knížkou v ruce vítala každou další kontrakci. Krásně jsme cítila, jak míří dolů a vše se tam napíná. Kolem půlnoci jsem si přece jen šla napustit vanu, dula by mohla přijet za půl hodinky, to tak hezky vyjde. Přijely před 1 hodinou. Přivítala jsem je s úsměvem na rtu ve vaně, kde jsem při svíčkách relaxovala. Změna v kontrakcích víceméně žádná. Tak jsem vylezla z vody ven, dali jsme si noční čaj a sušenky a domluvily se, že to může být ještě na dlouho, tak ony ať jdou klidně spát, že je kdyby se něco změnilo, vzbudím. Já jít spát nechtěla, chtěla jsem rodit, ne spát. Navíc u kontrakcí nerada ležím. Vrátila jsem se do vany, kde jsem krásně relaxovala, ale k porodu se tělo nemělo. Občas jsem odběhla na záchod, intenzita kontrakcí malilinko sílila, ale pořád to nenabíralo ten správný spád. Tak jsem se rozhodla raději chodit. To bylo lepší a opravdu přicházely silnější kontrakce. Minula 4. i 5. hodina. Před šestou jsme opět kontrolovaly ozvy miminka a dula mě nekompromisně poslala spát, jinak budu vyčerpaná. Může se to takto táhnout až do večera a pokud se má porod rozjet, tak tomu spánek nezabrání. Nechtělo se mi, chtěla jsme porodit dřív, než se vzbudí děti. Bylo by to tak krásné přivítání, ale to už mi bylo jasné, že to nestihneme. Vstávají do školy a školky v 7. Tak jsme si šla lehnout a usínala s tím, že stejně neusnu, protože kontrakce už byly docela silné. O hodinu později mě silná kontrakce probudila. Ležet nebylo vůbec příjemné. Muž šel rychle vzbudit děti s tím, že musí co nejrychleji odjet z domu, abych měla svobodu projevu. Bál se, že propásne během té hodiny porod. Jiná možnost ale nebyla. V půl deváté se vrátil s čerstvým pečivem k snídani a já byla stále daleko k porodu. Kontrakce už byly silné, ale pořád dávaly dost času odpočinout si mezi nimi. Polehávala jsem v obyváku na gauči, na kontrakci si vždy sedla a krásně ji prodýchala v širokém sedu. Sílily a já si při nich musela začít zpívat ááááááááááááááá. Zbytek porodního týmu byl vedle v kuchyni a já slyšela, jak si povídají o všem možném, porodech, domácí škole, zvířectvu, dětech... občas jsem se zapojila. Vyhovovalo mi být sama, ale současně blízko nich. V 10 jsem poprosila o vyšetření, byla jsem jen na 3-4 cm. Hm, to u Lízinky znamenalo hodinu. Uf, ještě tolik?! Kontrakce chodily s velkou intenzitou do kříže, pánevních kostí a bříška. Tiskla jsem si na ta místa ruce jako protitlak, ale už to přestávalo stačit. Naštěstí v ten okamžik přišel na pomoc muž a svými dlaněmi nahradil mé ruce. Tak strašně to bolelo. Mezi kontrakcemi jsem navrhovala, že by mi mohli ty kosti vyoperovat a bylo by po bolesti. Nechtěli ;-) bylo mi horko, pot ze mě tekl v potůčcích. Za chvíli o mě pečovaly krom mužových rukou další, které mě otíraly chladnou mokrou plenou. Nevím po jaké době jsem byla na 7. Zůstával ještě lem. Tělo začínalo lehce tlačit. Samo. Tu trochu jsem mu dovolila, ale nic víc. Přesunula jsem se ze širokého sedu na gauči na všechny 4. Hlavu jsem zabořila do polštářů a snažila se přečkat další přicházející stahy. Pečovalo  o mě 6 rukou a za všechny jsem byla ráda. Tlak sílil a pak už mu nešlo odolat. Tělo si vlastně tlačilo samo. Kontrakce  a praskla voda. Další a cítím, jak se hlavička sune níž a níž, jak se prořezává, to tak známé pálení a je venku. Stop. Hlavička je venku, to už by měla být pohoda, ramínka se rodí přece samy. Ale nerodí, musím jim při další kontrakci pomoci a už cítím, jak ze mě vyklouzlo celé tělíčko, ten úlevný pocit. Přetáčím se a beru si Benjaminka do náručí. Okamžitě přivítal svět svým křikem, je tak nádherný, voňavý, malinký, náš. Nastupuje euforie, že jsme to zvládli, je nás 6. Jsme komplet. Přesně v pravé poledne 1.10.2012. Za třičtvrtě hodinky vyšla placenta a muž rozesílá SMSky. Já se jdu poté umýt, žádné poranění nemám, prohlížíme a balíme Benjamínka a uléháme spolu do pelíšku. Před třetí děda přivezl holčičky, pak přišel Miky a všichni se radostně vítají se svým novým bráškou! Já vyčerpáním usínám a nechávám čtyřnásobnému otci na krku běžné povinnosti  úkoly, večeři, nádobí,  koupání. Další všední den je za námi, jen my jsme o človíčka bohatší.

Nikdy bych nevěřila, že čtvrtý porod může být náročnější než ty předchozí, myslela jsem si, že to půjde opět po másle jako potřetí, ale jak vidno, máme se stále, co od našich dětí učit.

Miky mě ukázal, jaké to je být mámou, Andělka zase jak je smutné, když miminko nepřichází dle plánu ;-), Lízinka nás všechny potrénovala v tom, že vydržíme víc, než si myslíme a Benjamínek nás zatím naučil, že každý porod je jiný a přesto krásný. Jsem moc ráda, že jsme na to nakonec nebyli sami.

Kruh se uzavírá, máme 4 krásné zdravé děti, 2 kluky, 2 holky, kapacita byla naplněna až po vrch, rezervy vyčerpány. Na začátku těhotenství jsem měla jasno, že je to naposledy a teď je mi při té myšlence strašně těžko u srdce a nemůžu se s ní smířit, že už nikdy neucítím, jak mě v břiše šimrá něčí patička, neucítím tu vůni čerstvě porozeného miminka, že už to vážně bylo naposled...

Chtěla bych moc poděkovat svému muži, za jeho objetí a ruce, A. a K. za to, že tady byly a podpořily mě, když síly docházely a Všem na BC za virtuální podporu při porodu a gratulace! Díky!!!





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy