ADV TOP
ADV LEFT

Můj porod a pobyt v porodnici Hořovicích v létě 2012 Letos v létě jsem porodila zdravé a krásné miminko v porodnici Hořovicích a moc ráda bych své zážitky zveřejnila, protože i já jsem v době plánování kde budu rodit hltala zkušenosti s porodnicemi od jiných maminek. 

Tak tedy, můj porod byl plánovaným císařským řezem. Naplánovali jsme tedy v poradně datum porodu na den kdy jsem byla přesně 39 týdnů těhotná. Do porodnice jsem nastoupila den předem ráno a to na oddělení gynekologie. Nabrali mi krev, vyšetřili (paní doktorka byla pěkně hrubá, tak bolavé vyšetření jsem ještě nezažila a od té doby jsem se každého vyšetření bála, ale už se to takhle naštěstí nezopakovalo), udělali monitor, domluvila jsem se s anesteziologem na spinální anestezii a pak jsem si šla lehnout na pokoj. Na pokoji jsem byla s dalšími třemi těhotnými maminkami. Skoro mi přišlo zbytečné tam ten den ležet, byla jsem jak na trní, spát jsem nemohla jak jsem se těšila na miminko a zároveň bála. Nikdy předtím jsem v žádné nemocnici nebyla.

Brzy ráno pro mě přišla sestřička, udělali mi klystýr, znovu vyšetření, ultravzuk, vycévkovat (opravdu to není nijak hrozné, jen jsem pak měla pořád pocit, že se mi chce na wc, ale jen do anestezie, pak už ani po operaci jsem to necítila). A odvezli mě na sál, ještě mi přinesli ukázat papír o jménu miminka jestli to opravdu platí. První věc se kterou jsem nebyla spokojená byla ta, že tatínek musel čekat venku na chodbě, ale to jsme věděli předem. Anestezioložka mi píchla injekci do zad a za chvilinku jsem nic necítila. Paní doktorky co mě operovaly byly moc milé a zpětně mohu říci, že i šikovné, císařský řez udělaly dobře, jizvu pěknou. Asi po půl hodince povídá anestezioložka-dívejte se na pravo, za chvíli tam ponesou miminko. Dívám se tedy na pravo. Pak paní doktorka volá: "A už vidíme, že je to chlapeček!" a za chvilinku vidím jak ho nesou na ošetřující lůžko, je namodralý, vidím jen nožičky a zadeček. Pláču a anestezioložka mi utírá slzy. Zabalí ho a přinesou ho ke mě. Bohužel ho na mě nepoloží, nepřiloží k prsu, máme jen snad minutu pro sebe kdy mi ho drží u hlavy. Pořád pláču a povídám mu jak ho vítám na tomto světě, jak je nádherný a jak moc jsme se na něj s tatínkem a celou širokou rodinou těšili. Po krátké chviličce mi řeknou, však oni vám ho pak přinesou a odnášejí ho pryč. V tu chvíli je mi moc líto, že už ho nesou pryč, ale zároven mě naplní tak strašná radost. Mám krásné, zdravé dítě! Krev mé krve, jsem maminkou, nádherný pocit, nejkrásnější v životě. Proč jen u mě nemůže být miminko a tatínek????? Pak mi začne být špatně, asestezioložka mi píchne něco na přispání.

Za půl hodiny jsem zašitá a vezou mě na interm.oddělení. Jedeme přes chodbu a tak se ke mě tatínek přidá a jde se mnou. Ještě nejsem úplně probraná a tak mlčím. Na pokoji se pak ptám: "'Víděl jsi ho? Je překrásnej, viď! Tatínek kývá. Viděl ho na chodbě kde ho nesla sestra zabaleného na novorozenecké, řekla mu, že se pak ještě může jít podívat tam.Tak šel tatínek na novorozenecké a skrz inkubátor udělal první fotečky. Proč mu ho nedali pochovat? Vždyt miminko bylo zdravé. Je mi to líto. Pak přichází sestřička a říká, že už by měl jít ať můžu odpočívat. Odchází, ale já spát nemohu, pořád si promítám tu krásnou chvíli, snažím se vybavit jak mé dítě vypadalo. Jenže přes slzy jsem ho moc neviděla, vybavuji si ho matně, moc se mi po něm stýská. Pak usínám. Asi za dvě hodiny vezou ke mě další maminku a brzy ještě další. Sestřička říká, že takových porodů jako tyto dva dny neměli snad nikdy, když se ptám na mého malého a že nestíhají, ale že určitě po obědě nám je přivezou. Je mi to líto, stýská se mi. V poledne se konečně dočkám a vidím svého malého, pláče, prohlížím si ho, hladím a pak konečně zkoušíme kojení. Maličký se neumí přisát, usíná. Sestřička ho chce odnést, přemlouvám ji ať mi ho nechá ještě chvilku. Nechává ještě pět minut. Ten den ho přinesou ještě dvakrát na kratičkou chvilku, malý pořád pláče. Novorozenecké oddělení je hned vedle intermediárního a já už poznávám pláč mého chlapečka, slyším jak tam často pláče, což mi i sestřičky potvrzují. Je mi tak líto, že nemůžeme být s mým malým spolu, u prsa u maminky nepláče. V noci miminka nenosejí, přinesou je druhý den po páté ráno, na chvilinku.

V sedm pak poprvé vstávám. Točí se mi hlava a bolí to, ale nakonec se mi podaří dojít na pokoj šestinedělek. Malého přivezou v deset a pak v půl druhé a to prosím sestřičky at už mi ho tam nechají, ale bohužel nenechají. Domluvíme se alespon, že po dobu návštěvy ho tam smíme mít. Užíváme si to spolu, mazlíme se, je to nádherné. Chlubím se návštěvám, fotíme se. Třetí den mi malého konečně nechají na pokoji. Je plačtivé miminko, připisuji to tomu, že dva dny nebyl u své maminky. Opět návštěvy a společné užívání si. Pozdě večer přijde sestřička a kouká na mého malého a cosi se jí na něm nezdá (nebudu rozepisovat, jen napíšu, že to nic nebylo). Vezme mi ho a veze ho na novorozenecké ukázat paní doktorce. Nechávají si ho tam v inkubátoru, napojí mu infuzi a mám ho tam chodit po 3 hodinách kojit. To už se ale nedám a sedím u malého u inkubátoru na novorozeneckém skoro pořád. Jen v noci nedovolují a ani kojit se tam nechodí. Pozorují ho dva dny, neustále ho píchají, má zavedené kanyly-hrozný pohled, ale chápu-báli se, i když se nic nepotvrdilo a dnes je to zdravé miminko). Bohužel též usoudili, že by už ten třetí den měl přibývat a začali mu dávat z lahvičky umělé mléko. Začali s tím v noci bez mého vědomí. Bohužel z nervů, jistě i z důvodu toho, že mu dávají v noci v mé nepřítomnosti-jak se později dozvím dudlíka, a ten dokrm lahví, mám méně mléka a malý nepřibývá. Nutí mě po každém pokusu o kojení dokrmovat. Malý je spavý, má trochu žloutenku, je líný sát a to umělé mléko do něj sestřičky lijí pod tlakem (když to nevypije se mnou), malý to nechce, uhýbá, pláče, ale sestry trvají na tom, aby vypil předepsanou dávku. A když to potom vyzvrací, musí dostat příští dávku vyšší. Je to něco hrozného na tohle koukat. Mě nabízejí kloboučky, když nezvládám kojit normálně. (nevím na co, mám normální bradavky, jen mám spavé dítě).

Po dvou dnech mi ho dají na pokoj, konečně je vše skoro jak má být až na zvyšující se dávky dokrmu a zvyšující se odpor mého dítěte k flaštičce. Jsem zoufalá. Volám laktační poradkyni, která mi radí okamžitě podepsat revers a jít domů jinak už se nerozkojím. Poslechnu jí a odcházíme domů. V Hořovicíh se musí kojit po třech hodinách, krmení častěji považují za špatné, protože by údajně miminko rozkousalo bradavky. Před kojením a po kojení se váží a zapisuje kolik dítě vypilo. Bohužel já poctivec a taky trošku hlupák, že jsem si více o kojení nenastudovala předem, to dodržuji. Jaká chyba! Laktační poradkyně radí přikládat co nejčastěji ve dne v noci a hle, za dva nebo tři dny doma mám takového mléka !! Z porodnice volali ještě naší dětské lékařce, at si nás častěji převažuje, že malý nepřibývá a že ho hodláme trápit hladem. Dávali jsme malému dokrm jen dva dny a to jen tehdy, pokud chtěl, čili skoro vůbec a pořád jsem ho měla u prsu a maličký hned začal přibývat a dodnes přibírá jen z kojení nádherně. Vím, že Hořovice mají úžasnou pověst, ale já úžasné vzpomínky prostě nemám. Určitě tyto problémy jsou vcelku malicherné, jsou milionkrát horší problémy, ale přesto dnes cítím lítost, když si na svůj pobyt v porodnici vzpomenu. Dost věcí přeci mohlo být lepších za trošku snahy.... na mém místě by kdejaká maminka kojení vzdala jen kvůli přístupu sester. Třeba někomu můj článek pomůže, kdo se chystá rodit císařem v Hořovicích, ale i jinak. Doporučuju všem budoucím maminkám nastudovat toho co nejvíc o kojení, protože já jsem to dosti podcenila. Nemám sice srovnání, ale na plánovaného císaře bych už do Hořovich asi nešla, hledala bych porodnici kde může být u císaře tatínek a kde je možnost nadstandartního pokoje s péčí tatínka o miminko...jenže...našla bych takovou porodnici? Snad se mi poštěstí napodruhé rodit přirozeně a určitě už budu o něco moudřejší :-)





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy