ADV TOP
ADV LEFT

Kdyz  se me po narozeni druheho syna temer vsichni ptali, jestli bude jeste treti miminko, odkazovala jsem je neurcite at se zeptaji tak za 3 roky. 

Mozna jsem si to vyvestila a mozna naplanovala. Tobiskovi byli 4 roky, Theo mel 2 a pul a u nas doma se zacali dit divne veci. Tobi prisel s tim, ze by chtel aby u nas v domecku bydlelo miminko, nejlip holcicka. Postupne jsem mu vysvetlila, ze vyrobu deti odpovida tata, a ze se teda musime domluvit s tatinkem. A tak jsem si jednou vyslechla pri uspavani ze: "Dneska by to slo, maminko, kdyz prisel tata brzo z prace!" :-) No a tak jsme "pod natlakem" zacali o tom miminku mluvit. 

Muz se me nejdriv snazil vystrasit poznamkou, ze 3 je blbe cislo, ze 4 je lepsi! Ale ja se nedala s tim, ze nejdriv 3 a pak se uvidi… A tak jsme poprve "pracovali na miminku". Nejstarsi se totiz zadaril asi tyden pred tim, nez jsme se rozhodli, ze ho udelame. A druhe dite je dusledkem biblickeho zazraku neposkvrneneho poceti, nebo neopatrne vymeny rucniku. :-)

Netrvalo dlouho a mohli jsme Tobimu oznamit, ze dostane miminko k narozeninam. Brazilska cast rodiny novinu prijala s nadsenim, jako obvykle. Ceska cast rodiny to musela rozdychat. Mama, prohlasila, ze chci umrit. Od taty jsem dokonce dostala cokoladu s pranim at to vyjde… kdyz pry mam ty porody tak strasne. To jsem zase musela rozdychat ja, protoze nikdo z nich u meho porodu nebyl a podle me rodim za hubicku. Asi je desi poporodni komplikace, ktere jsem po kazdem porodu mela (neodlucovala se placenta a musela byt manualne vyjmuta.) Nastesti me treti tehotenstvi bylo, stejne jako 2 predchozi, bez problemu. Tehotna se az na par tydnu, kdy zvracim, citim krasna, stastna a tak nejak uzitecna.

Jelikoz me poporodni komplikace vylucuji domaci porod, dohodli jsme se s muzem, ze tentokrat porodime na plazi. Tedy v porodnici na plazi. Nastesti nam znovuotevreli porodnici temer u domu, takze riziko prekotneho porodu po ceste, v narodnim parku, zmizelo. Na doporuceni kamaradky, jsem si nasla skveleho privatniho doktora, ktery nejen, ze bez mrknuti oka stravil muj domporod, ale taky  moje vysvetleni, ze ho potrebuju az "na potom". Dopredu jsem mu nahlasila, ze ho mam pro pripad poporodnich komplikaci a ten porod, ze zvladnu sama. Byl uzasny a profesionalni a ja si pak z neho delala legraci, ze mu vlastne vyhovuje se za stejne penize jenom divat, nez prilozit ruku k dilu :-). Spolecne jsme se dohodli prave na znovuotevrene porodnici, ktera je sice statni, ale Dr tam ma smlouvu a muze si tam "odrodit" svoje pacientky.  

V ramci tehotenske pece jsem absolvovala 2 UTZ a nekolik tehotenskych prohlidek, tedy spis setkani, nez prohlidek. Jelikoz jsme nemela zadne potize, tak me Dr. pouze vzdy zmeril tlak, poslechl srdicko Dopplerem a premeril fundus a popovidali jsme si. Vnitrni prohlidku evidentne povazoval za zbytecnou a na ostro me videl az v akci. Byl pro me PA s doktorskym titulem.

Tyden pred terminem jsme natukli moznosti postupu, pri prenaseni. Ale opravdu natukli, protoze prohlasil, ze kdyz se neuvidime u porodu, tak to za 14 dni probereme. Neprobrali jsme to, nebot 2 dny pred vypocitanym TP jsme se opravdu videli v porodnici.

Na porod jsem se pripravovala dukladne.

Manzel se mi smal, ze co resim, kdyz uz to znam. Ale ja nejak vedela, ze i ty moje rychle porody by sly jeste vypilovat. Krome pecliveho vyberu doktora a porodnice, jsem zacala zase chodit k chiropraktikovi, coz se mi osvedcilo s Theem. I tentokrat mi kazda navsteva srovnala kosti natolik, ze jsem tyden chodila jako clovek a ne kachna. A jako bonus jsem se rozhodla, ze si udelam kurz hypnobirthingu.

Jednu sobotu jsem dala kluky tatovi na starost a stravila cely den nacvikem dychani, relaxaci a povidanim. V ramci kurzu jsem dostala skripta a 6 CDcek. Cely ten koncept hypnoporodu mi sedl jak hrnec na prdel. Ve skriptech fakticky rozebrany proces porodu, vcetne prace svalu, hormonu a psychiky. Prakticke rady, jak myslet pozitivne a nenechat si pohodu narusit cizim negativnim pristupem, ci zkusenosti. Jak si uvedomit vlasni strachy a naucit se je "pustit". Jednou tydne jsem poustela CD. Nejdriv jsem se citila mirne uchylne, ale pak se mi to zacalo libit. Popravde dodnes nevim, co na tech CDckach je. Spolehlive me vzdycky uspaly do 5 minut…

Byla jsem pripravena.

A tak jsem v klidu stihla v nedeli zorganizovat Tobimu narozeninovou detskou party. V pondeli zasla srovnat panev k chiropraktikovi. Mohla jsem si dovolit uzivat bezdetna, protoze uz u nas byla 2 tydny brazilska babicka. A ackoliv si hned prvni tyden prerazila pravou ruku (to je na jinou dlouhou story), tak hlidala kluky s nadsenim, ji vlastnim. Zpetne si rikam, ze se mi porod rozbihal od rana. Ale jsem asi necitliva, protoze jsem az do 10 v noci naprosto ignorovala jakekoliv naznaky, posliky, kontrakce. To ze rodim, jsem si uvedomila v tech 10 vecer. Sla jsem se osprchovat, dobalit tasku a pak jsem se sla manzela zeptat, jestli se chce na tu gangsterku dodivat, nebo jestli se mnou pojede rodit. Kriticky se na me podival, zhodnotil situaci a naznal, ze to 15 minut jeste vydrzim a on se dodiva. Ja si zatim zavolala do porodnice a musim rict, ze jsem se citila celkem trapne. Jako, ze volam, ze rodim a ono mi vlastne nic moc neni. S PA jsem se normalne bavila a ona uzasna zena mi proste sdelila: "come over and let´s have a baby". A. jsem sdelila, ze jestli chce mit jistotu, ze neporodim zase doma, tak by se mel zvednout. Tak se zvednul (film stejne prave skoncil) a sel rict babicce, ze jedeme. Odchazeli jsme jako bychom sli na veceri.

Kontrakce byly caste ale vic nez snesitelne. Zase jsem mela pochybnosti jestli nahodou nejedeme moc brzo. Dokonce jsem tentokrat do porodnice jela jako clovek na sedadle spolujezdce, ne jako pes v kufru. Dychala jsem do bricha a byla jsem taaaak klidna. Cesta do porodnice me asi trochu rozhodila, protoze pri vystupu z auta jsem mela konecne vyzivnou kontrakci. Tu jsem rozdychala a pak jsem zase byla klidna jak zelva. Zelvim tempem jsem se presunovala pres pohotovost na porodni oddeleni. Vesele bylo,ze jsme cestou narazili na kamaradku co tam pracuje a zrovna koncila sluzbu a provedla nas tim bludistem. Na porodnim jsem vyfasovala sal s bazenem (modri vedi "fuck the fucking pool") (druhy s vyhledem na more uz byl obsazeny) a PA s obrovskou cervenou kytkou za uchem. Prohledla me a oznamila "na 7". Me to potesilo a prijemne prekvapilo. A. se (uz potreti) zkusene ptal co to znamena…

PA si precetla muj "plan" a sla zavolat doktorovi. Ja jsem ze sebe strhala veci a sla jsem do sprchy. Prisel doktor, a potichu mi rekl, ze mam rict, kdyz budu chtit tlacit. V ten moment jsem si myslela, ze se asi zblaznil. Jeste stale prece cekam na fazi "stokurev". Vysla jsem ze sprchy, A. stal u postele, tak jsem mu svoji hlavu vrazila pod pazi a jen jsem dychala. PA me z moji bubliny jednou vyrusila doplerem  a ja se tam kupodivu zase rychla vratila. Doktor a PA cekali venku, ja stala oprena o A a z mobilu hrala potichu hudba. (Aspon to jsme stihli, kdyz na ty olejicky zase nedoslo.)

Popravde mi vubec nedelaly dobre dotyky, takze A. tam opravdu stal, temer s rukama v kapsach jak solny sloup a ja mu naha dychala do podpazdi. K memu prekvapeni jsem hlasila, ze tlacim. Lupla voda a A. tak tak uskocil, aby se nevykoupal. PA utrela vodu a me to zatim hodilo do kleku. Doktor me jeste pomohl vstat, aby pode me polozil zinenku a podlozku. Jak rozumne. Miminko vyletelo jak strela a doktor ho zkusene lapil. U druheho porodu jsem rvala jako lev. U tohoto porodu jsem zarvala jen jednou. Takovy ten vitezny. Skoda ze ten okamzik nikdo nefotil, protoze jsme tam byli jak 3 svati nad Jeziskem. Ja v kleku, tata zprava v kleku a doktor z druhe strany v kleku. Pred posteli jak pred oltarem. Ja jsem olibala radosti nejen trojnasobneho otce, ale ji doktora a dekovala jsem mu. On mi na to rikal, ze neni za co. Ze jsem prece vsechno udelala sama. Na to jsem mu rekla, ze prece za to, ze me nechal….

Lukas Andre se narodil 20 minut po pulnoci, hodinu a neco po prijezdu do porodnice. Postel konecne dostala svoji sanci. Hupsla jsem tam mezi nahrate deky a uzivala si jak se na nas ten maly tvor vsevedoucne diva. Placenta tentokrat navzdory statistikam vysla sama. Doktor se mi smal, ze jsem z ni mela vetsi radost nez z miminka.. Mel pravdu, v ten okamzik jsem se citila jeste lip nez po porodu :-).

Mela jsem krasny porod a krasny bonding. Na miminko krome me a stastneho otce nikdo jiny temer nesahl. Dobre 3 hodiny jsme se tulili opravdu kuzi na kuzi, protoze maly nedostal ani plinu. Pak prisla PA a maleho rychle u postele zvazila, zmerila, dala mu plinku a nahateho mi ho vratila do postele. Chodila nas kontrolovat a kdyz jsem ji k ranu hlasila, ze mam strach ze usnu a maly spadne, tak proste zvedla zabrany na luzku. Jak proste :-).

Rano nas prisel zkontrolovat muj doktor a jelikoz vedel, ze chceme jit co nejdriv domu, tak nam dal zelenou. Mame pry pockat do 8 a pak jit domu. Presunuli nas na pokoj, kde jsme cekali jak na nadrazi, protoze mi bylo blbe uspinit postel, kdyz jdem za hodku domu. No nakonec jsem ji uspinila, protoze delali ofuky, ze Lukase musi videt pediatr a pediatr zrovna resil dulezitejsi veci nez propusteni. Domu jsme nakonec dojeli pred obedem. Ja zalezla do postele a ke me vsichni ti moji kluci a zacalo szivani.

I sestinedeli jsem mela pekne zarizeno. Babicka se nam starala o jidlo a zabavila deti. Australsky system funguje tak, ze po propusteni chodi domu PA na kontrolu. Vetsinou 3x v prvnim tydnu. Neposlusne utekare jako me 5x.

Muj treti porod byl uzasny, presne podle meho prani. Dlouho mi trvalo nez jsem ho sesmolila. Nechtela jsem se "vytahovat". Ale pak jsem si rekla, ze musim dat vedet, ze je to mozne porod si uzit. Prala bych si aby kazdy porod mohl byt prave takovy – takovy jaky si ho kazda z vas preje.        





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy