ADV TOP
ADV LEFT

Chci vám napsat náš příběh, jak jsme ke skoro dceři přišli. Skoro dcera je dnes už 20letá velká slečna, kterou mám už 7 let v pěstounské péči, ale pěkně po pořádku.

Za všechno může moje matka, v době kdy jsme ja i můj starší bratr vylétli z hnízda, se moje mamka rozhodla, že chce vychovat ještě jedno dítko a tak si vzala do pěstounské péče 11 letou holčinu. No a tím to začalo i pro mě, jen jsem to tenkrát ještě netušila. Ivana, tak se jmenuje, je z velmi velké a velmi nefunkční rodiny. Má dalších 7 sourozenců, no a jedna z jejích sester strašně moc chtěla za Ivkou a tak jí to napsala, jenže moje mamka by už dvě nezvládla, a dostala nápad, že jako já jestli bych nechtěla a já chtěla.

Já jako vcelku pohodář a docela slušný flegmatik jsem si řekla, proč ne, vždyť nemůže být velký rozdíl mít 2 nebo 3 děti. Ó já nevědomá. Bylo mi sladkých 26, mé dceři bylo 6 a synovi 4 a přijít k nám měla 13 letá holčina. Vůbec mě nedocházely souvislosti, případné problémy jsem si ani neokázala představit. Manželovi jsem toto své rozhodnutí oznámila a za vydatné pomoci sociální pracovnice, která měla na starosti Ivanu. Tak a začal kolotoč různých vyšetření u psychologa v manželské poradně, sociální pracovnice, teď už jiná, nás strašně ráda navštěvovala, až jsem měla pocit, že si u nás chce zařídit přechodný pobyt a pak se to stalo.

U našich dveří zazvonila Kristýna, prostě ji přestalo bavit čekat, až úřady rozhodnou, že může, a tak si zbalila svých 5 švestek a přijela. Nejdřív jsem musela vyřešit úřady a s pomocí soc. pracovnice jsem podala žádost o předběžné opatření na svěření do péče. Musím ještě vysvětlit - Kristýna k nám přišla z rodiny, sociálně slabé a nefunkční. Kristýnu rodiče 6 dní nehledali, že od nich odešla, zjistili ve chvíli, kdy jim přinesla sociální pracovnice rozhonutí soudu!

No a teď začal teprve ten spravnej mazec. Začali jsme se sžívat a začalo peklo. Tak nejdřív jsme museli vyřešit oblečení, i když si sebou přivezla všechno oblečení, které měla, tak neměla vlastně nic. Kiki byla ze začátku hrozně vykulená a nechápala spoustu věcí a spoustu věcí pro ní bylo poprvé. Tak třeba poprvé v životě měla vlastní postel, jenom pro sebe, a nedovolila dětem ani aby na ní sedli. Nakoupili jsme základní oblečení  a taky to bylo poprvé, co měla oblečení jenom pro sebe a nemusela se o něj s nikým dělit.

A šlo se do školy. Měla velké štěstí, že přišla do školy, kam už skoro rok chodila Ivana a moc jí pomohla s prvotní aklimatizací. Zase jsme museli jít nakupovat, tentokrát vše do školy. Musím podotknout že i když jsme na tom finančně nebyli špatně, stejně už to začalo být znát. Nakoupit oblečení, boty, věci do školy a nábytek a během dvou třech dnech jsme utratili zhruba 20000,. A neměli jsme nic jistého, v tu chvíli ještě nebylo vydáno ani předběžné opatření, ale nemohli jsme čekat, až se někdo probudí.

Byla jsem neskutečně unavená, po týdnu, musela jsem zařizovat spousty věcí, udržet chod domáctnosti a chodit do práce . Začalo to konečně vypadat zase jako moje rodina, jen o človíčka navíc, ale věděla jsem, že to není konec. Kristýna měla hrozné zvyky, tak třeba cokoliv se objevilo v ledničce, okamžitě snědla. Vyšlo najevo, že doma dostávali najíst pouze jednou denně a to jenom když byli dost rychlí. Půl roku mi většinou stihla sníst celý obsah ledničky, než pochopila, že v ní bude stále jídlo a přestala s tím. Bylo to trochu otravné jen proto, že jsem neměla z čeho vařit, ale šlo to vydržet. A pak tu byl ještě jeden problém, její mluva, tolik sprostých slov jsem snad ani nikdy neslyšela.

Je vlastně potřeba abych vysvětlila, odkud pochází. Ani mi jsme nevěděli vše, dozvídali jsme se to postupně, nikdy jsme se na nic neptali, ona nám to řekla sama. Kristýna pochází z romské rodiny, kde bylo 8 sourozenců, 7 holek a 1 kluk. Bydleli v nějakém pavlačovém domě v bytě 2+1 s babičkou  tetou a tetinými dětmi. Dohromady jich tam bydlelo 13. V bytě, v kterém nebyla voda ani záchod. Na postelích spali po 2, nikdy nechodili do školní jídelny, nikdy nebyli na školním výletě. Nikdo si nezaslouží žít v takových podmínkách a děti obzvlášť. Rodiče děti občas zapoměli posílat do školy a proto Kikina opakovala 2 ročníky .

Jako velmi mladý pěstoun jsem si zažívala vtipné okamžiky, kdy se mě na rodičovské schůzce snažil jeden učitel vyhodit, že jsou rodičáky a já tam nemám co dělat, když v novém zaměstnání nemohli pochopit, jak jse mohla tak mladá mít dítě. Jak nadšená byla Kristyna ve svých 16 letech poprvé u moře, kdy ochutnávala vodu, jestli je opravdu slaná. Jak šťastná byla po návrat z prvního školního výletu, jak nadšená byla ze svého prvního mobilu (a mi zoufalí z neustálého prozvoňování), jak pyšná jsem byla já, když se mě přišla v 18 zeptat, jestli si myslím, že je to ten pravej a jestli už by jako mohla tó, no viš co:-). Úplně naposledy byla nejšťastnější, když ke svým 20 narozeninám dostala vlastní auto .

Já i můj manžel doufáme, že jsme udělali jednoho člověka šťastným, že jsme jí umožnili vzdělání a alespoň částečně vynahradili to ne zrovna nejlepší dětství. A co je pro nás nejdůležitější, že z naší Kiki vyroste slušný a vychovaný člověk, který jednou, až to budeme potřebovat,  pomůže nám. 





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy