ADV TOP
ADV LEFT

Všechny tu moc zdravím.

Jmenuji se Denisa.

Pro lepší pochopení toho na co se chci vlastně zeptat považuji za vhodné napsat pár řádků o svém dosavadním životě.

Tak tedy, ve svých 14ti letech jsem odešla z domu kvůli mému nevlastnímu "otci". Můj biologický otec mlátil mámu i nás a máma se s ním v mých asi 6ti letech rozvedla. Po nějaké době si našla nového partnera, ale ten začal hrozně pít a bylo to ještě mnohem horší, než s mým vlastním tátou. Odstěhovala jsem se proto ke svému příteli. Byl o dost starší než já a znala jsem ho tenkrát asi týden, chtěla jsem jen rychle z domu a on mi nabídl možnost bydlení.

Brzy jsem ale zjistila, že je to notorický alkoholik, celého toho 2,5 roku co jsem s ním žila mě mlátil a týral.. Když jsem konečně ve svých 17,5 letech posbírala odvahu a utekla od něj, dozvěděla jsem se že byl dokonce 5 let trestaný a že je na něj opět vydaný zatykač, dokonce jsem jeho práve jméno slyšela poprvé až u soudu.

Našla jsem si poté pronájem, půjčila jsem si ale téměř 120tis., jelikož 65tis. jsem zaplatila v začátku za byt a potřebovala jsem aspoň nějaký nábytek a sporák. Hledala jsem nejdříve pronájem u někoho ve společném bytě, ale jelikož jsem majitelkou dvou pejsků, nikde mě nechtěli vzít. Poté jsem potkala dalšího muže... Byla jsem tenkrát rozhodnutá že to ještě jednou zkusím, i když po zkušenostech s mými "otci" a bývalým partnerem jsem se nového vztahu dost obávala.

Ze začátku bylo vše fajn, poté se mi ale začalo z více míst donášet, že mi přítel zahýbá a že začal kouřit marihuanu. Bylo mu 24 let, doufala jsem že bude dostatečně dospělý, ale spletla jsem se. Chodil "kalit", opravdu mi zahýbal (sám mi to nakonec oznámil) a začal kouřit nejen marihuanu ale i hašiš. Honem jsem od něj tedy vzala nohy na ramena a rozhodla se, že už žádného partnera nechci.

Snad tím že jsem odešla tak brzy z domu, byla jsem ve většině věcí napřed před svými vrstevníky. Od 15ti let jsem se starala o domácnost a pracovala. Měla jsem své zkušenosti a chtěla jsem rozumného dospělého muže. Avšak - nedařilo se. Snad proto, že "kluci" v mém věku byli většinou oproti mně ještě děti a starší nezadaní muži byli nezadaní z nějakého důvodu... Již od svých 17 let jsem toužila po miminku a hlavně jsem si vždy přála právě adoptovat dítě, jelikož dobře vím, co to je když rodiče nejsou to co by být měli, ale uvědomovala jsem si, že můj partner se na roli otce rozhodně nehodí. Právě tato touha byla nakonec to, co mě asi nejvíce přesvědčilo dát mužům ještě jednu šanci.

Mému novému partnerovi bylo 23let, mně tenkrát necelých 19. Vše bylo krásné, přestěhovali jsme se blíž k mé i jeho rodině a po čase naplánovali svatbu. Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Žádný alkohol, žádné drogy a přestal kvůli mně i kouřit, jelikož já jsem téměř úplná abstinentka, dám si maximálně deci vína a to už musí být velkýýý důvod a vždy jsem byla a i jsem zásadní nekuřačka. Všechno bylo prostě ideální, až na můj neustálý pocit, že je vše až příliš růžové. Jednou jsem se mu svěřila s mým velkým snem adoptovat děťátko a on opět nadšeně souhlasil.. vlastně se mnou souhlasil téměř ve všem... Já jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že on náš vztah prostě nebere tak vážně. Měla jsem dojem, že všechny ty důležité kroky chci udělat jen já a jeho pouze táhnu s sebou, jelikož jemu je to jedno jak to bude... a to je snad ještě horší, než kdyby byl v něčem proti.

Nedlouho poté, co tak nadšeně souhlasil s adopcí, přestali jsme používat i ochranu při sexu s tím, že si pořídíme i vlastní miminko. On opět nadšeně souhlasil, ovšem začal se naprosto sexu vyhýbat. Byl ochotný milovat se se mnou pouze když jsem měla menses, to jsme praktikovali i dříve, jelikož já jsem nebyla nijak výhradně proti, pokud se dodrží určitá hygienická pravidla, tudíž to mě až tak nepřekvapovalo, překvapením pro mne ale bylo že to bylo POUZE při tom. On se vymlouval na to, že nemá na sex náladu a že při menses to dělá jen proto, že ví, že mi to ulevuje od bolestí, což je pravda. Ovšem já jsem již několikrát četla, že žena může otěhotnět dokonce i při menses, jelikož z druhého vaječníku může být zralé vajíčko. Udělala jsem si proto asi za 14dní pro jistotu těhotenský test. K mému úžasu vyšel pozitivní!! Když přišel můj budoucí manžel z práce, nadšeně jsem mu padla do náruče a oznámila mu tu úžasnou novinku! Jaké bylo ale moje zklamání a bolest, když on se na mě jen podíval, řekl : To nemyslíš vážně!? Vždyť jsme to dělali jen... nebo to není moje? Stála jsem jak opařená a čekala kdy se začne konečně smát a řekne mi, že jen dělal hodně hloupou srandu, avšak nestalo se.

Můj přítel ještě ten večer zavolal svému kamarádovi, aby pro něj přijel s dodávkou, sbalil si všechny věci, postel, dokonce i nějaké jídlo z ledničky a odstěhoval se dva měsíce před naší svatbou. Měla jsem objednané šaty na zakázku za 13tis., byla domluvená hostina, jídlo, hudba, odvoz... prostě všechno... A když jsem mu za dva dny volala s pláčem, řekl mi do telefonu jen ať jdu na potrat, že jeho už to nezajímá, přestalo mě mrzet, co se stalo...

Děkuji za to že jsem včas poznala jaký je. Nechápu jak to mohlo takovou dobu vše tak fungovat, ale byla to další zkušenost která mně jen utvrdila v tom, že na to najít hodného chlapa je opravdu mizivá šance.

A moje otázka tedy zní : Dočetla jsem se že o adopci může zažádat i jednotlivec, chci se ale zeptat jestli mám vůbec nějakou šanci dítě získat... Jsem tedy sama, nyní je mi 20let, bydlím v pronajatém bytě, práci mám, dokončila jsem jen ZŠ, mám sice i SŠ kterou jsem studovala dálkově, ovšem pouze 3 roky, takže maturitu jsem nedodělala. Trestný rejstřík naprosto čistý, splácím ale stále ještě část z toho dřívějšího dluhu a mám splátky ještě myslím cca na rok a jsem majitelkou dvou krásných pejsanů. Moje otázka tedy je, mám nějakou šanci děťátko získat? Moc po tom toužím... A co by mohlo být podle Vašich názorů největší překážkou? Moc prosím o nějakou radu, velmi stojím o miminko, ale moc bych si přála miminko adoptované... Neměla jsem vždy lehký život a chtěla bych ho usnadnit právě nějakému človíčkovi který ho nemá lehký už od narození. S dětmi nějakou zkušenost mám. Mám malého brášku, je mu nyní 7 let, ale první necelé dva roky jsem žila i s ním u mámy takže jsem hodně pomáhala a asi před rokem jsem zase hlídala kamarádce ročního chlapečka. Vím, že mít vlastní miminko které je s vámi v podstatě 24 hodin denně 365 dní v roce, pokud třeba nehlídá pár hodin babička je úplně o něčem jiném, ale věřím, že bych to zvládla. Jen potřebuji poradit jak na to, abych mohla získat miminko z KÚ.

Všem mockrát děkuji za odpověď.

Denisa





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy