ADV TOP
ADV LEFT

Ještě v dobách, kdy jsem studovala, zamýšlela jsem se často nad naším systémem ústavní péče o novorozené a velmi malé děti. Nad tím, jak velmi málo porozumění  zákonitostem psychického a psychosomatického vývoje dítěte v nejranějším věku se v této péči odráží.  Klinická psychologie je mladý obor, je v něm mnoho různých myšlenkových proudů, škol, teorií, které nezřídka jedna druhé protiřečí, nebo jsou alespoň značně nesouměřitelné z hlediska šíře, hloubky, propracovanosti a praktického ověření svých  teoretických systémů. Mému srdci nejbližší byl a je psychoanalytický způsob nahlížení světa a uvažování o něm. Psychoanalytické vývojové teorie jsou, podle mého názoru, mezi ostatními výjimečné nejen šíří a hloubkou svého záběru, ale právě i nebývalou měrou porozumění těm nejranějším fázím vývoje člověka a jejich klíčové roli při utváření kognitivních, emočních a sociálních schopností člověka a vývoji jeho psychiky směrem ke zdravému dospělému fungování nebo naopak k psychickým poruchám a nemocem.

A tak jsem se vydala na praxi do kojeneckého ústavu. Nějakou dobu po návratu (to jsme již začala vážněji rozmýšlet o vlastní rodině, dětech) jsem se přistihla při představě, jak se někdy v budoucnu jdu nabídnout do kojeneckého ústavu jako přechodná náhradní matka pro novorozence, který čeká na své umístění v rodině bez možnosti kontaktu s jednou stálou a plně se mu věnující mateřskou osobou. Byla jsem a jsem dosud přesvědčena, že i těch pouhých pár dní nebo týdnů bez mateřské péče může (ne-li dokonce musí) zanechat na psychickém vývoji malého dítěte nevratné změny, které podstatnou měrou negativně ovlivní jeho šanci na zdravé a sociálně uspokojivé fungování v budoucnu. Představovala jsem si (ano, tenkrát trochu naivně), že bezprostředně po odstavení svého dítěte budu schopna a ochotna přijmout do naší rodiny novorozeně a pokračovat v jeho kojení. Ovšem, současně mi bylo jasné , že pravděpodobně narazím na hradbu nepochopení, neochoty a systémových nemožností, pro které moje představa nebude nikdy realizována. U toho zůstalo. Našla jsem si svoje pracovní místo, pak měla jedno dítě, dvě, tři, čtyři... a pak jsem narazila na manžele Hláskovi.

Manželé Hláskovi si, kupodivu, mysleli o ústavní péči o novorozené děti totéž, co já. Zejména  proto, že mají s dětmi s různou formou ústavní výchovy bohaté profesní i osobní zkušenosti.  Na rozdíl ode mne se však nejen rozhodli, že náš systém ústavní péče změní, ale také se jim to daří. Na úrovni celostátního systému sociální péče postupně, na úrovni jejich osobní rodinné angažovanosti již zcela a opakovaně. V současné době Hláskovi (zejména tedy paní Hlásková, ale svoji důležitou roli hraje i přechodný otec, sourozenci, prarodiče...) pečují již o šesté miminko formou přechodné rané pěstounské péče a chystají se přijmout miminka další. Funguje to! Je to již několik měsíců, co aktivitu manželů Hláskových z povzdálí sleduji, přesto stále nevycházím z úžasu. A opravdu mě naplňuje velkým optimismem do budoucna, a to i v oblasti mé vlastní budoucí práce, že se daří uvést tak převratnou myšlenku do života.

Chtěla bych se s vámi podělit. Zúčastnila jsem se jednoho ze seminářů, který manželé Hláskovi na téma rané pěstounské péče uspořádali. A dozvěděla jsem se tam mnoho zajímavého.

Pěstounská péče na přechodnou dobu je u nás právně možnou, i když dosud ne příliš využívanou formou placené služby náhradních rodin potřebným dětem. Raná pěstounská péče, tj. péče o novorozence a malé kojence do doby, než jsou právně volní pro osvojení, návrat do původní biologické rodiny nebo přechod do trvalejší formy pěstounské péče, je také právně možná a řada odpovědných sociálních pracovnic s ní má již své zkušenosti (manželé Hláskovi odvádějí opravdu obdivuhodnou práci). Nároky na rodiny, které uvažují o rané pěstounské péči  jsou obdobné jako u jiné formy pěstounství. Mají však i svá specifika.  Nehraje zde například tak velkou roli věk pěstounů (náhradní matky), respektive jeho horní hranice. Vždyť se předpokládá, že miminko bude v rodině pěstounů pobývat několik týdnů, maximálně měsíců.  Poměrně striktní jsou však např. požadavky na věk nejmladšího dítěte v rodině (nejméně 10 let, ve výjimečných případech lze uvažovat i o dítěti mladším, v žádném případě však ne předškolním). Tento požadavek odráží celý komplex podmínek, které by měli potenciální pěstouni splnit ve vztahu ke své vlastní biologické rodině dříve, než se pro ranou pěstounskou péči rozhodnou. Nejvíce zvažování a opatrnosti je samozřejmě třeba věnovat dětem, kterým novorozeného sourozence do rodiny přivádíme a po poměrně krátké době opět odvádíme. Je třeba myslet na to, že děti v budoucí pěstounské rodině musí být (samozřejmě s pomocí dospělých) schopny zpracovat nejen své vědomé postoje, pocity a nově vzniklé vztahy v rodině, ale i své nevědomé pocity, fantazie, potřeby a konflikty, které se kolem přechodného mimika vynořují.

Jak se může náhradní matka miminka potom vzdát? A jak to nesou další děti v rodině? Dvě ústřední otázky (námitky), se kterými se setkávám, když si s přáteli a známými o rané pěstounské péči povídám. Manželé Hláskovi na semináři vyprávěli, mají s obojím značné zkušenosti. A není vlastně ani moc překvapivé (dáme-li si tu práci a nad podstatou RPP se poctivě zamyslíme), že zkušenosti jsou více než dobré. Stručně a zjednodušeně řečeno, dítě, které nemám potřebu a ambice vlastnit, nemám větší potíže předat do jeho nové rodiny ve chvíli, kdy moje úloha (služba) skončí. A děti s tím, opět asi ne příliš překvapivě, mají obtíží ještě méně.

Manželé Hláskovi  mají pěkně zpracované webové stránky (www.rpp.cz). Máte-li chuť se dozvědět více, neváhejte je navštivit. Víte-li o někom, kdo by byl pro tuto formu pěstounské péče vhodný, neváhejte mu dát vědět. Je vždy na světě o něco lépe, když se potkají dva, kteří si mohou vzájemně posloužit a prospět.




Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy