ADV TOP
ADV LEFT

Dneska jsem si na tenhle článek vzpomněla, tak jsem ho zrecyklovala :-)


Cela byla šedivá... Zamřížovaným oknem viděla přesně půl mraku. Přemýšlela, jestli jí stojí za to vstát a změnit úhel pohledu - třeba by viděla větší část mraku? "Nemá to cenu", pomyslela si...

Venku se ozvaly divné zvuky. Instinktivně se schoulila do rohu.

Do cely vešel muž v bílém plášti. V ruce držel bedýnku, položil jí na stůl. Roztřásla se. Už zase. Věděla, že šance je malá, ale musela se pokusit...

"Tak začneme", pronesl a jako vždy se vůbec neusmál. Byla přesvědčená, že smát se vůbec neumí, zřejmě to zapomněl, nebo to vůbec neuměl...

Muž vytáhl první knihu. Zavřela oči, pak je otevřela a odhodlaně řekla: "Zelené kolečko!"

Neprojevil ani náznak emoce, jen pokýval hlavou a udělal si čárku do záznamového archu.

Pak lusknul prsty a vytáhl jinou knihu. Na jazyk se jí samovolně drala slova: "270x540, univerzální."

Muž přikývl a udělal si čárku.

Pořád ještě se chvěla, ale její nálada se zlepšovala, cítila, že dneska má šanci. Dneska ano.¨

Muž zalovil v bedýnce a objevil se brožovaný spisek. Byla rychlá: "201-205, EE 205".

Na tváři muže v bílém plášti se objevilo cosi jako uznání. Proběhlo jako stín přes jeho málem nehybnou tvář, ale bylo tam.

Napětí v cele by se dalo krájet.... Poslední čárka na záznamovém archu a může jít domů. "Soustřeď se, soustřeď se!", opakovala si v duchu a pevně stiskla dlaně k sobě...

Mužova ruka se ponořila do bedýnky a vytáhla sešit... Nebylo na něm nic napsáno, měl jednobarevné desky. Tuhle fintu už znala a nedala se zmást. Celé její nitro propuklo v jásot! Věděla to! "Notový sešit, 152x432!"

A bylo to.

Po dvou týdnech pobytu to dokázala. Na první pohled dokáže rozpoznat každý z 239 různých druhů rozměrů obalů, které děti v českých školách mohou potřebovat.

Cítila se šťastná.

Podepsala čestné prohlášení, že již nikdy nenapadne žádného nakladatele učebnic, muž v bílém plášti jí podal papír s razítkem a byla volná. Den, kdy po dvou hodinách nákupu v papírnictví přišla domů a zjistila, že většina obalů se rozměrově vůbec neshoduje s knihami, které její děti přinesly ze školy, byl minulostí. Už jen vzpomínkou zůstane její běh ulicemi, nesmyslné vykřikování čísel udávajících milimetry... I její následná hospitalizace na psychiatrickém oddělení bude jen hluboko uloženým dojmem jejího nitra...

Vyšla před budovu, nadechla se čerstvého vzduchu a vydala se směrem k papírnictví. Když koupila izolepu a folii, rozesmála se na celé kolo. Vyzrála na ně! Už ji nedostanou!!!





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy