ADV TOP
ADV LEFT

Je překrásné mít čtyři děti.

A je absolutně zničující snažit se být ke všem stejně spravedlivá... Nikdy nebudete. Nebo aspoň já nejsem...

A taky to tu máme na tapetě každej den...

"No jo, maláci!!! Ti si můžou zůstat ze školky doma, kdy chtěj! To MY jsme museli chodit každej den!!!" (Hmmm, krátká paměť, když jsem čekala Vaška, chodili jen na dopoledne, když se narodil, dost často jsme výletovali...)

"Proč Violka nemusí vyklízet myčku! To já jsem určitě dělala, když mi bylo 3,5!" (Negativní! Neměli jsme totiž vůbec myčku...)

Všechno mu projde!
Proč já nemůžu a on jo!
Proč já musím a ona ne?
No hlavně, aby se nepředřel!
A kdy řekneš Vojtovi, aby to taky udělal?
To není fér!


Zblázním se z toho!! Pořád se snažím, aby to bylo jakžtakž spravedlivý, ale vím, že není... Jsem jiná, než jsem byla, když byly starší děti malé a taky mám o dvě děti víc a chodím do práce... Je to jinak - vím to.

A pak si vzpomenu na sebe a ségru... Brácha je o sedm a pět let mladší než my. Honánek. Třetí kluk po dvou holkách. Skoro celé dětství jsem byla přesvědčená, že je strašně protěžovaný (a taky že byl!!!) ;-) Křivda! 

Hmmm, křivdy si s sebou prý nesete celý život... Tak to neplatí. :-) S bráchou mám já i ségra nadstandardní vztahy, milujeme se a držíme při sobě. Dává mi to určitou naději... Že za dvacet let to tak bude i mezi mými dětmi. Snad mi bude přáno to zažít... ;-)

 

A jak křivdíte vy? ;-)





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy