ADV TOP
ADV LEFT

Je to asi sto let, co jsem začala příběh naší rodinky. Po celou dobu se pod mými deníčky a články objevují vesměs komentáře k tomu jak jsem silná a co všechno zvládám. Jenže. Poslední dobou tak nějak začínám tušit, že žena nejspíš nemá být primárně SILNÁ. K tomu, aby silná byla ji tak nějak donutí okolnosti, doba, lidé v jejím okolí, děti, rodina, zaměstnavatel, společnost...

Nebo to tak chce sama, ale to není můj případ. Takže otázka za milion zní: Jak se to dělá nebýt silná??

Samo to není jen tak, že jsem dospěla do tohoto stavu mysli. A jak jinak, může za to CHLAP.



Vzhled žádná sláva, na kontě také nemá milion (nepodstatné :-), ale má pro mne nepopsatelné kouzlo osobnosti. Nechce totiž abych byla silná. A tak jsem to zkusila. Za to člověk nic nedá a v životě se má zkusit všechno. A pro mne naprosto překvapivě být slabou ženou se mi líbilo. Strašně moc.

V nepozorované chvíli chlap převzal vedení, vzal na sebe všechnu tíhu světa a já byla najednou jako prázdnota, která je naplněná jeho láskou. Pocit absolutní svobody a klidu. Možnost odpočinout si. Nemít všechno pod kontrolou.

JEŽIŠI! Nemít všechno pod kontrolou??? V hlavě mi zní na poplach. A to nejen ledajaký. To je pocit absolutního ohrožení. Jenže čeho? Vždyť jsem v bezpečí. Chlap mi nikdy neublíží. On kontrolu má. A co když se stane něco špatného? Ale nemít kontrolu je to tak osvobozující!

Moje mysl jede posledních několik týdnů na dvou kolejích. Cítím, že se mi to krapet vymyká z rukou. Výsledkem je několik zánětů močových cest, po trojích atb. pro změnu jeden opar za druhým, takže antibiotika střídají antivirotika, gyn problémy v závěsu. Doufám, že se lékařky mezi námi neurazí, ale žádného doktora nezajímá, co mi je. Popíši příznaky, dají léky nebo mastičku. Nejlepší radu mi snad dala naposledy gyn mudra. Řekla, ať si problému který mám nevšímám, že neví co to je, takže mi nic nedá, že to přejde. Nepřešlo.

Vím, že nejsem v pořádku, ale také nějak cítím, že mi na to atb nezaberou. Jenže si myslím, že nikdo na světě nedokáže vyřešit, jak se mám hodit do klidu a té kontroly se umět v pravou chvíli, na chvíli, vzdát. A pak ji zase na chvíli, chvíli mít. Podvědomě cítím, že tenhle chlap je pro mě tím nejlepším, co mě potkalo, co mě posouvá, co mě ochraňuje přede mnou samotnou. Hodně se bojím, že se mě lekne a uteče, že nepochopí co se se mnou teď děje a že to nevydrží, než si to já sama ujasním.

Chtěla bych mu říci, že ho miluju...

Holky, jak to děláte, nebýt silná? A měla jste některá někdy podobně dvoukolejnou mysl?

Ale abych nekončila tak bezmocně – název mých deníčků zůstává příhodný i po změně chlapa v rodině – má totiž přezdívku Tukan.
Až se dám nějak dokupy já, na pořadu dne bude "Jak skloubit moje tři a jeho dvě děti, a mého kocoura a jeho psa".
Musím říci, že je to mazec, ale že se na to docela těším :-)

Kačí a banda                                               





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy