ADV TOP
ADV LEFT

Jsem žena. Troufám si tvrdit, že jsem žena průměrné vizáže. Do práce chodím namalovaná, s nalakovanými nehty, umytými vlasy a v čistém oblečení. V civilu si ráda povídám s lidmi a jsem taková celá extrovertní. 


Mám kamarádku ze střední školy, která dlouhou dobu po mateřské nemohla najít práci a tak šla dělat uklízečku. Vždy se smíchem tvrdila, že uklízečky jsou jako sůl. Ač je uklízeček potřeba úplně všude, nikdo si jich neváží, a nevěnuje jim pozornost, dokud jsou k dispozici. Podvědomě jsem toužila udělat si zkušenost na vlastní kůži, stejně jako ve všem jiném. 

Jako každá matka jsem si dlouhá léta přála, najít elixír neviditelnosti. Kupodivu jsem si nemusela kupovat žádné drahé ingredience ani na Arabele vydyndat plášť mizení. Stačilo mi vzít si do rukou MOP a stát se uklízečkou. Kdo nezažil, nikdy neuvěří, jak zázračně tato uklízecí pomůcka působí na lidi. I ti, kteří vás na ulici běžně znají a zdraví, vás najednou nevidí, přehlíží, a když je pozdravíte jako první, nejdřív vás sjedou pohledem vyhladovělého vrhače nožů a pak se jim teprve na tváři objeví úsměv.“Jéééé, to jste vy?! Vy uklízíte? Vždyť jste studovaná a taková hézká, proč děláte u k l í z e č k u?!“


Zkouším vás, lidé. Opravdu musí být uklízečka nějaká škaredá smradlavá blbka, která sotva zvládnula dokončit základku? Děkuji vám za možnost znova si pokládat otázky, na které jsem už jako dítě chtěla znát odpovědi. Jsem z generace, kdy nás rodiče vychovávali stylem:
„Nedívej se na tu paní na vozíku! To je neslušné!“ „Nedívej se tak na tu paní uklízečku, to se nedělá!“

„Proč se to nedělá, proč je to neslušné?“ Ty otázky mi vyvstávají v myšlenkách pořád. Teď si na ně hledám odpovědi. Proč jsou pro vás/nás uklízečky tak neviditelné?

Přemýšleli jste někdy, jak by nám bez nich bylo ouvej? Napadlo vás někdy, že ke každému papírku odhozenému mimo odpadkový koš, se musí někdo jiný ohnout? Proč se vyhýbáte očnímu kontaktu s člověkem, který drží v ruce koště, mop nebo vysavač? Zkuste se nám někdy podívat do očí, jsme to my, které potkáváte běžně na ulici a zdravíte nás, chodíme mezi vámi a občas se na sebe na ulici vzájemně usmějeme ... a pak mne potkáte v mé práci… proč nezvednete oči a neusmějete se na mne? Naprosto jistě víte, jaké mám boty a krásně oholená lýtka. A pak mne znáte, jak vypadám zezadu, vím, že se za mnou ohlížíte, když se mineme. Zkuste se nám někdy podívat do očí a proslunit tak den. Třeba zjistíte, že tu paní, která pro vás zútulňuje hotelový pokoj, fitko nebo restauraci, znáte i z ulice nebo ji denně potkáváte v obchodě a běžně se s ní zdravíte. A my si opravíme domněnku o tom, že mop či vysavač jsou prostředky k dosažení neviditelnosti.

 





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy