ADV TOP
ADV LEFT

Nejdříve vám všem chci poděkovat za velmi přívětivé a milé ohlasy na můj první "tatínkovský" článek. Zdaleka jsem nečekal tolik reakcí.

Druhý díl začínám oslavou Alexandřiných prvních narozenin a vánoc. Inspirováni dovolenou v Anglii jsme koupili dort s pohádkovým motivem, který však nevyvolal patřičnou odezvu. Po opakovaném přemlouvání si k němu Alexandra konečně stoupla a dovolila nám udělat jednu fotografii, píchla do dortu prstem a to byl konec oslavy. Vzhledem k tomu, že se Alexandra narodila pár dní před vánoci bylo to i s jejich oslavou velmi podobné. Utěšoval nás pouze fakt, že byla ještě malá a že si to snad užijeme další rok.

Jediný opravdu krásný dárek byl pro nás, když přesně na Štědrý den začala Alexandra chodit. Bylo zajímavé sledovat jak se den ode dne výrazně zlepšuje a jak musíme měnit zaběhlý režim domácnosti. Během měsíce si došla prakticky kamkoliv a já jí musel být stále v patách. Bylo to intenzivnější o to víc, že venku napadl sníh a já zjistil, že má Alexandra další mou vlastnost - odpor ke sněhu a zimě jako takové ;o).

Během dalších dvou týdnů pro ni nebyli překážkou ani schody do patra a strávili jsme na nich nejednu hodinu. Co se týče schodů rozhodli jsme se nevytvářet umělé překážky a nepoužili jsme žádnou zábranu, ale absolutně nechápu, proč děti mají tu vlastnost, že si vyberou ke hraní tu nejchladnější část domu ;o))). Ale s odstupem času to vidím jako ideální řešení - Alexandra si na schody rychle zvykla a já mohl přestat trénovat rychlé starty za ní.

Jarní prázdniny jsme prožili s přáteli na Šumavě. Ani zde se Alexandře názor na zimu nezměnil a navíc všem zpestřovala pobyt brekem a my jsme si říkali, že máme to nejméně sociálně přizpůsobivé dítě na světě. Až doma jsme zjistili, že jí vyrostly všechny stoličky, ale kdo to mohl tušit, když ta holka nic neřekla ;o).

Po návratu domů se zdálo, že je zima na ústupu a my můžeme konečně začít chodit ven, teda když pominu moje dvě "spací" túry denně. Přes den Alexandra zásadně odmítala spát v postýlce. Ono chodit ven je hodně silný výraz. Stačilo vyjít před dům a tím jsme skončili. Různé kamínky, klacíky, občas bohužel i vajgly a podobná veteš se stali předmětem jejího zájmu na velmi dlouhou dobu. Znáte všechny tu závratnou rychlost jeden metr za půl hodiny??? Mě to, ale vůbec nevadilo a bavilo mě tu zvědavku sledovat. Najednou se mi zdálo, že čas plyne mnohem rychleji.





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy