ADV TOP
ADV LEFT

Přijde vám název článku nesmyslný, ale víte co tím chtěl autor asi říci? Ano, s podobným označením se jakožto muž na rodičovské setkávám docela často. S oblibou odpovídám na takové označení, že nikoliv - bohužel mám neprůchodné porodní cesty Velmi šťastný. Než jsem začal článek psát, zjišťoval jsem kolik nás, tatínků na rodičovské, vůbec je. Nevěřili byste kolik existuje erudovaných, doslova vědeckých, prací na dané téma. Mělo by nás být okolo 4500, což činí něco přes jedno procento ze všech co pobírají rodičovský příspěvek. Čtyřikrát míň než jedna jiná menšina, to jsme teda pěkní exoti ...

Když tohle jedno procento ještě oprostím od těch chlapů, co se na rodičovské ocitli spíše z donucení, dotlačeni okolnostmi, už nevím, co si o sobě myslet - na rodičovskou jsem šel zcela dobrovolně. Asi je to úděl nás krásných (vnitřně i zevně), inteligentních a empatických lidí být v menšině, protože však jsme sebekritičtí a skromní tak tento tlak hravě ustojíme Velmi šťastný. Už se pak ani nedivím, že jsem se (prostřednictvím manželky) dostal na tento komunitní server a obrovsky příjemně na mě dýchla jeho atmosféra. Upřímně uznám, že většina diskuzí a témat mě již svým názvem neoslovuje k tomu abych na ně kliknul, ale najdou se takové. Příjemné je číst povětšinou smysluplné diskuze pod články, které jsou vedeny obvykle v láskyplné atmosféře a věcným směrem narozdíl od útočných, inteligenčně velmi pochybných diskuzí mnohde jinde.

Chtěl bych zde napsat pár postřehů ze života naší rodiny, příběhů a zkušeností z praxe rodin s tatínkem doma totiž až tak moc není. Takový mužský pohled třeba pomůže některým mužům v důležitém životním rozhodnutí (dobrovolná verze), mužům kteří do toho spadnou chtě nechtě, ale třeba i ženám jak to tomu svému chlapovi doma usnadnit.

Hodilo by se také ještě uvést nějaké vtipné a oduševnělé motto a tak koukám na wikipedii jak přesně bylo vysloveno, humanisticky zaměřenému vzdělání jsem se obloukem vyhýbal. No a s překvapením koukám kolik toho ten Nietzsche dokázal krásně a trefně zformulovat. Pouze velmi stručný výtah jeho citátů, nějak se vztahující k tomuto článku:

Co konáme, není nikdy chápáno, nýbrž vždy jen chváleno nebo haněno.

Každý má právě tolik ješitnosti, kolik mu chybí rozumu.

Když si člověk postaví dům, vždycky zpozoruje, že se při tom naučil něčemu, co měl rozhodně znát, než začal stavět.

Rozhodnutí jít na rodičovskou byla dlouhodobá záležitost. Že bych chtěl zůstat doma na úkor kariérního růstu jsem věděl docela brzo po narození našeho prvního kluka. Věnovat se dětem v oněch pár unikátních létech jejich ranného mládí mi přišlo o moc užitečnější než kariérní výsledky.  Létech jednak výjimečných, ale především v čase nevratitelných. Logicky jsme řešili finanční stránku takového "úletu" a především samotný fakt fungování rodiny v tomto režimu.

Finance jsme rozhodli docela rychle. Sice bylo jasné, že rodinný příjem se o něco propadne, ale ne zase až o tolik. Má šikovná "žena - Božena" se rozhodla při dvojí mateřské a rodičovské se duševně obohatit a přidala si tak pár písmenek za příjmení, což dávalo předpoklad k vylepšení její pozice na trhu práce (nakonec se potvrdilo). Při propočtech propadu jsme doslova i konkrétně počítali a porovnávali s jinými výdaji podobného objemu, dva roky mojí dovolené = 24x předpokládaný propad, propad jsme se rozhodli minimalizovat také tím že jsme přestali spořit. Proč ukládat někam peníze když je potřebujeme aktuálně ... Výsledné částky nám nepřišly jako přemrštěná daň za náš úlet, stavebko sem, stavebko tam ...

Nákupy - v jedné diskuzi mě jednou obrovsky pobavil příspěvek kde se jedna pracující žena, s mužem na rodičovské, chlubila svým chotěm, kterého "naučila dokonce i nakupovat"! Úspěch který lze předpokládám zařadit někam mezi křečka který se naučil panáčkovat a pejska který se naučil aportovat J.

Když se zodpovědnost za nakupování definitivně přesunula na mou osobu tak to začalo být paradoxně jednodušší než za podpory manželky. Našel jsem si svůj stereotyp a systematiku při nakupování a není problém. Nejčernější představa je nakupování spolu s manželkou - nesystematické "plutí" obchodem a nahodilé vyhledávání vhodných položek ke koupi namísto cíleného výběru zboží dle připraveného seznamu mě nenechává chladným.

Úklid je pro mě asi nejhorší kapitolou, to mě ze srdce neba, ale i zde jsme nalezli kompromis. Sám uznávám, že nechávat běžné domácí aktivity na někoho kdo má přes den jiné zaměstnání by bylo nefér takže prostě musím bojovat, asi bych si jinak připadal jako příživník. Druhou stranou je potřeba si vymezit reálné cíle. Stanovil jsem si svůj standard úklidu domácnosti, který se snažím pokud možno pravidelně plnit. Určitě úklid není ideální, ale není to zase až tak hrozné aby žena po práci musela začít kmitat. Jsem mnohem radši když zabaví ty dva naše vysavače energie J.

Když ještě byly naše role v rodině nastaveny obvyklým způsobem, smála se mi žena že uklizení domácnosti poznám jen podle otočených pantoflí vzhůru nohama v botníku u vchodu. Měla pravdu, prostě mě nic jiného do očí nebouchlo. A jak se změnila situace po mém vytírání a manželčině příchodu z práce? Taky otírám spodek pantoflí a dávám je pak do botníku obráceně aby uschly. Chtěl jsem si jednou vyzkoušet dokonalost ženského pokolení a již suché pantofle v den vytírání jsem zákeřně otočil spodkem dolů. Výsledek? Nulové "zásluhy" ten den, ale můžu se jí od té doby posmívat úplně stejně ... J.

Praní mělo svůj vývoj. Opravdu není problém prádlo naházet do pračky a posléze pověsit na sušák, i pro chlapa. Alespoň pro mě bylo ale problémem třídění na jednotlivé skupiny prádla - vyvářka, jeansy, barevné pouštící, barevné nepouštící, málo barevné, bílé ... To na mě prostě bylo moc, a s přihlédnutím k fyziologicky menší barevné citlivosti zraku mužů oproti ženám se není čemu divit. Velkou pomocí bylo manželčino rozdělování prádla, ráno při ranní hygieně udělala v koupelně taky hromádku (J) prádla které jsem následně prohnal pracím procesem. Zásadní změna proběhla v okamžiku pořízení sušičky (v podání našich kluků - sůvičky). Jelikož jsem neviděl žádný zásadní důvod k jejímu nákladnému pořízení a znamenalo to pro mně přeorganizování poloviny koupelny, prohlásil jsem že jestli sušička a moje práce v koupelně, tak konec mého praní. A tak se také stalo ...

Nádobí je díky myčce tím nejmenším problémem. Myčka je až takový kamarád, že ačkoliv je vestavná, vzali jsme si jí při stěhování před pár lety s sebou.

Vaření mě baví odmala. To byl původně hlavní předmět o čem jsem vůbec chtěl psát, ale pak mi to nedalo, nezkusit to zasadit do souvislostí. Přišlo mi škoda se nepodělit o pracně nabyté know-how. Ne že by existovalo málo receptů, návodů, rad, ale je to povětšinou napsané jazykem kterému chlap prostě nerozumí anebo ho rovnou odradí. Pokusím se předat pár receptů psaných tak jak tomu např. já rozumím. Chtěl bych je opatřit i fotkami takže nebudu recepty uvádět dle nějakého kriteria, jako je třeba abecední sled anebo náročnost, ale podle toho kdy zrovna budu danou věc vařit ...

Řídím se při vaření několika zásadami:

  • vařím věci které mi také chutnají
  • ne každý polotovar je zapuzení hodné zlo
  • minimalizuji jednorázové vaření na jeden oběd, snahou je vaření "ve velkém" jednou za čas, mrazák naplněný krabičkami hotových pokrmů
  • jsem přesvědčen o neškodlivosti mikrovlnky
  • primárním účelem při vaření není finanční úspora
  • když se mi v receptu něco nelíbí tak to prostě udělám po svém

Jakmile tedy budu něco zveřejnění hodného vařit, zkusím vždy po svém popsat, nafotit, okomentovat a zveřejnit. Třeba se to bude někdy nějakému dalšímu exotovi hodit ;-). Právě jsem dělal focacciu, takže první recept bude z těch náročnějších, ale v pohodě zvládnutelné ...

            Chybí asi zhodnocení toho jak nám to doma funguje všechno dohromady. Samozřejmě jsou okamžiky úspěšné i méně úspěšné, což je snad docela normální i u standardně nastavených rodin. Koloběh rodiny se obrací vzhůru nohama při každé nemoci jednoho či druhého synka popř. při jejich současném marodění - pak nastává mimořádný režim který nelze popsat právě proto, že je mimořádný. Ve výsledku si myslím, že rodina funguje dobře aniž by tyranizovala jakéhokoliv jejího člena. Aby ale bylo hodnocení objektivní, musel by ho napsat někdo jiný z přímých účastníků experimentu ...

Na závěr ještě jednou Friedrich Wilhelm Nietzsche v podání Moniky Načevy, kterého jsem si sám pro sebe před pár okamžiky objevil J

Co tě nezabije to tě posílí,

aspoň na chvíli, boj se nic ....





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy