Matulienka (8768 čtenářů, 36 komentářů) | 5. 5. 2014 17:30 | téma: Příběhy pro vrbu
Láska a nestačí?
Mám na mysli tu mateřskou, tu která přijde, už když jsi v bříšku, tu, která tě pak provází po celý tvůj život.
Ta, kterou v sobě máma najednou objeví, která odpouští a taky se zlobí, ta, kterou občas zbožňuješ a občas ji k smrti nenávidíš.
Ta, která ti jednou dává pocit jistoty a podruhé ti ubírá tvou dětskou svobodu.
Ta, která se to maminkovství učí i dělá chyby, ta, která tě večer objímá a ráno probouzí.
Ta, která právě proto, že tě tolik miluje, musí někdy udělat rozhodnutí, jenž bolí, tebe, ji....
Číst dál: Když láska nestačí...
Missorka (4944 čtenářů, 4 komentářů) | 8. 12. 2013 20:25 | téma: Příběhy pro vrbu
... čím jsem starší, tím je mám radši...
Dneska hoří v mnoha domácnostech už dvě svíčky na adventním věnci... Já nemám doma děti, tak si adventní mihotavou krásu schovám na někdy, až tu budou...
Zapálila jsem jenom jednu a úplně jinou. Pro děti, které se už domů nevrátí. Ale to neznamená, že na ně nemyslíme, že nejsou v našich srdcích, myšlenkách... Jsou. A napořád budou.
Dnes je Světový den památky zesnulých dětí.
Číst dál: Vždycky jsem měla ráda svíčky...
Ivca79 (7278 čtenářů, 39 komentářů) | 24. 11. 2013 16:44 | téma: Příběhy pro vrbu
Už dlouho dumám, jestli napsat.
Na začátku srpna jsem byla pevně rozhodnutá, že napíšu, ale postupně ze mě ten pocit prchal. Před pár dny jsem si uvědomila, že je třeba věci dovést na pravou míru.
Před pár lety, když umřel ze dne na den můj táta, jsem tu napsala článek Možná ti zejtra umře táta. Více méně to bylo poprvé, kdy jsem citelně pocítila nepravdivost "Tohle mě se stát nemůže". Od té doby mě nic až tak nezaskočilo.
Když sem zjistila, že má babička rakovinu, vzala jsem to jako fakt, když umřela, tak vlastně taky, protože tyhle věci se dějí a já nejsem žádná výjimka.
Když sem neplánovaně potřetí otěhotněla, taky sem nebyla nijak zaskočená, protože tohle se stává no a prostě to budu muset nějak zvládnout...
Tangerine (7897 čtenářů, 74 komentářů) | 24. 5. 2013 11:15 | téma: Příběhy pro vrbu
... Tuto větu, vztahující se k mým dětem, nenávidím skoro stejně jako věty typu: "Dělám to pro tvé dobro.." a "Nechci ti do toho mluvit, ale.."
Ssoniks (9680 čtenářů, 18 komentářů) | 16. 4. 2013 9:00 | téma: Příběhy pro vrbu
Ahoj Baby-café,
předem mého článku bych chtěla všem zde přítomným moc poděkovat za pomoc, kterou jste mi poskytli v obtížné životní situaci.
Jak už psychickou, tak materiální i tu finanční.
Na B-C jsem již delší dobu, dostala jsem se sem po předčasném narození mého syna Honzíka (33. týden, 2150 g, 2009), když jsem hledala jakékoliv informace o předčasně narozených dětech a holky z diskuze předčasně narozené miminko mi moc moc pomohly a psychicky podržely. Holky, díky, nesmírně si toho cením.
Číst dál: Jeden příběh a poděkování...
Missorka (18266 čtenářů, 31 komentářů) | 3. 4. 2013 20:50 | téma: Příběhy pro vrbu
Došel mi mail. Chodí mi spousta mailů, tenhle byl jiný, zoufalý, smutný, beznadějný... Psala mi máma, co přišla o svou skorodospělou dceru...
Jmenovala se Hanka a studovala v Brně druhým rokem medicínu. 15. 11. 2012 ji na křižovatce Údolní - Obilní trh srazilo auto. Řidič ji neviděl, nebo nedával pozor, nebo jel rychle? Má být rekonstrukce nehody. Slíbila jsem, že napíšu aspoň krátký článek. Třeba někdo něco viděl a mohl by pomoct... Hance to život nevrátí, ale třeba její máma může mít pocit, že spravedlnost ještě existuje...
Číst dál: Hledám svědky dopravní nehody z Brna...
Martamatra (15029 čtenářů, 92 komentářů) | 12. 3. 2013 23:25 | téma: Příběhy pro vrbu
Ráda bych se zeptala, jak byste se rozhodli mít třetí (páté) dítě. Je mi 42 let, jsem čerstvě po rozvodu, mám už 2 děti (9 a 11 let) ve své péči a nového milujícího partnera. On má také 2 skoro stejně staré dětí, které má v péči bývalá manželka.
Partner má své děti u sebe asi 1x za 14 dní na víkend. Tak potom se mi doma sejdou 4 děti.
Číst dál: Třetí dítě ve 42 letech?
Jana3181 (9275 čtenářů, 60 komentářů) | 5. 3. 2013 15:30 | téma: Příběhy pro vrbu
Je podzim a už strašně dlouho mě bolí noha. Nemůžu spát, chodit, běhat. Proč jen? Z rotopedu? Z něčeho jiného? Nevím. Ale už mě to fakt nebaví.
Listopad mám za s sebou magnetickou rezonanci prý podezření na zhoubný nádor!!! Co to je za blbost? Vždyť mě to bolí z rotopedu. Nebo ne? Co teď? Chce se mi brečet. Údajně mě čekají 2 operace tohle přece nezvládnu. Ale nic jiného mi nezbývá. Já to nechci. Říkám doktorovi, jestli by nebylo lepší tu nohu uříznout to byl vtip! ale kdybych jen tušila!!!
Dagi76 (7153 čtenářů, 21 komentářů) | 3. 3. 2013 16:20 | téma: Příběhy pro vrbu
Dobrý den,
s manželem se známe už skoro 16 let, z toho jsme 12 let manželé, máte dva kluky - 10 a 6 let. S manželem si rozumíme více jako kamarádi, jiskra našeho vztahu už dávno vyhasla, společných témat nemáme moc - jediné, co mě u něj drží, jsou ty děti.
Kluci ho mají rádi, ale v domácnosti mi moc nepomáhá, všechny práce a rozhodnutí musím dělat já. Už jsem mu několikrát řekla, co se mi nelíbí - na chvíli se to zlepšilo a tak se to vrátilo do starých kolejí.
Před pěti měsíci mě zavolal současný kolega a nabídl mi práci v jedné agentuře - dozvěděl se o mně a sehnal si moje číslo. Hned při přijímacím pohovoru jsme si padli do oko a společně vtipkovali. On je o pět let starší než já, svobodný, ale má přítelkyni. Vždy, když se potkáme, tak se na mě usmívá, od samého začátku se mi dívá při rozhovoru dlouze do očí bez jediného mrknutí. Jsme naladěni na stejnou vlnu, máme hodně společného a rádi se spolu povídáme a smějeme. O našich partnerech vůbec nemluvíme.
Malaletajicimyska (9033 čtenářů, 34 komentářů) | 22. 12. 2012 20:45 | téma: Příběhy pro vrbu
Číst dál: Me dite mne nenavidi, proc nemam pocit, ze to tak nemysli?
Caro (7514 čtenářů, 21 komentářů) | 7. 8. 2012 22:30 | téma: Příběhy pro vrbu
Zdravím všechny zde na BC!
Jsem tu úplně nová, pročítám se články a diskuzemi a dělá to na mě u vás dobrý dojem, je tady fajn atmosféra :) . Proto jsem se rozhodla, že požádám o vaše názory na problém, se kterým se potýkám.
Ačkoli je mi pár let přes 40 a lecos už mám ve svém životě za sebou (a doufám, že ještě hodně před sebou :)), nemůžu v posledních asi pěti letech vyjít rozumně se svými rodiči... Pokusím se vše v krátkosti a snad srozumitelně popsat:
Dětství i mládí u rodičů jsem měla téměř idylické. Krátce po narození mého prvního dítěte (kdy jsem byla už vdaná a měla vlastní domácnost) začali rodiče podnikat a přizvali k rozjezdu podniku i mne. Po více jak deseti letech společné činnosti otec rozhodl, že podnik přenechá mně a mému bratrovi. Ovšem s tím, že i nadále bude pobírat jakousi rentu a radit, pokud bude třeba.
Bambulička (7337 čtenářů, 15 komentářů) | 9. 7. 2012 11:25 | téma: Příběhy pro vrbu
Jsem sama, děti spí, manžel na noční a já tu sedim u STV1 a dívám se na Poštu pro tebe. No dívám, po dnešním dni, kdy nevím, co bude dál spíš koukám skrz telku a přemýšlím o životě. Hlavně i z toho důvodu, že tam jsou lidi, kteří si pozvali maminku, aby jí poděkovali.
Prožila jsem něco podobnýho :(
Číst dál: Vypovídání se ... :(
Bambulička (8009 čtenářů, 7 komentářů) | 4. 7. 2012 8:50 | téma: Příběhy pro vrbu
Ahoj,
zdraví Vás Bambulička :)
... ne ne... nebojte, a prosím čtěte dále :)
Dlužím Vám všem velkou omluvu. Omluvu za to, že jsem kdysi psala, co jsem psala. Mockrát jsem si pročítala mé reakce tady na BC a popravdě musím říct, že to nebylo vůbec hezké a vůbec to nebylo fér :(
Omlouvám se hlavně Missorce, Zrnkům apod.
Kaciatko (9391 čtenářů, 25 komentářů) | 26. 6. 2012 9:45 | téma: Příběhy pro vrbu
Tento článek je volným pokračováním O mé rodině a jiné zvířeně - bod zvratu.
Takže současný stav:
podle nejnovějších zpráv manžel je už od 1.5.2012 bez práce, simuluje docházku, a proto nechává Kubíka zbytečně samotného doma i do 21.00 hodin, je bez peněz, bez úspor, bydlí v podnájmu.
Dohodla jsem s ním, že mi svěří Kubíka na celé prázdniny, protože prostě nemá jak ho živit, v brzké době nebude mít ani kde bydlet.
Alimenty na Lukáška a Lucinku za něj v pátek zaplatii jeho rodiče.
Splácení půjčky spadlo celé na mě, je to 4.700,- měsíčně.
Co chci docílit:
Číst dál: Pomozte, prosím, vymyslet správný postup
Iveta32 (7429 čtenářů, 15 komentářů) | 20. 2. 2012 10:45 | téma: Příběhy pro vrbu
Vlastně ani nevím jak začít. Možná tím, že se jmenuji Iveta, bude mi 39 a mám tři děti. No myslím, že ty starší by se teď urazili, protože je jim 15 a 14. Nejmladší dceři je 9. Často si tady čtu vaše příběhy a už dlouho jsem uvažovala napsat tady svou životní cestu.
Inkognito (7360 čtenářů, 18 komentářů) | 14. 10. 2011 10:00 | téma: Příběhy pro vrbu
Dlouho jsem zvažovala, zda tento svůj příběh napsat. Je to jen pár hodin, jsem toho plná a spoustu věcí vidím jinak, a i ta známá, která nebyla žádnou velkou kamarádkou, se jí stala, přítelkyní pro život i pro smrt.
Že má kamarádka nemocnou maminku jsem věděla, před půl rokem mi to sdělila. Dlouhé dva měsíce se léčila, ale léčba nevedla nikam. Před 4 měsíci kamarádce sdělili, že maminka do dvou měsíců zemře, maminka to netušila a s tím, že se zotaví, žila další 3 měsíce, pak ji to kamarádka řekla a už to nebylo jen kamarádčino čekání na smrt její maminky, ale čekání jich obou.
Diny (11309 čtenářů, 21 komentářů) | 1. 9. 2011 22:40 | téma: Příběhy pro vrbu
Nemůžu se zbavit myšlenek na jednu z nás ... na ženu, na mámu, na holku s širokým úsměvem, jak jsem jí viděla naposledy na začátku léta při srazu pár mamin z 345 dětné diskuze v Plzni ... Je mi strašně líto, že tahle skvělá ženská prožívá největší bol, který se může mámě stát ...
Kaciatko (8934 čtenářů, 42 komentářů) | 18. 8. 2011 12:10 | téma: Příběhy pro vrbu
Ještě krok. Malý krůček. A jsem tam.Číst dál: O mé rodině a jiné zvířeně - do kouta!
Satelitek (8237 čtenářů, 26 komentářů) | 14. 7. 2011 9:25 | téma: Příběhy pro vrbu
... pořád to nepřešlo. Přesně před rokem jsi odešla a tím vznikla v našich srdcích velká díra, která se stále nazahojila. Strašně moc všem chybíš!!!
Pro tebe Tami
Kaciatko (9889 čtenářů, 55 komentářů) | 24. 5. 2011 20:50 | téma: Příběhy pro vrbu
Násilí. Domácí násilí. Spousta vyřčených slov, mnoho pomoci, mnoho utrpení.
Poslední dobou se hodně často zamýšlím nad tím, kde je ta hranice, za kterou bych nikdy nešla, co by musel manžel udělat, abych řekla dost takovým způsobem, aby se už nic dalšího nestalo. Já vlastně ani nevím, jestli si můžu dovolit říci, že patříme do skupiny rodin, kde dochází k domácímu násilí. Nemáme modřiny.
Na první pohled, i na ten druhý, vypadáme jako rodina se šťastnými dětmi, která řeší spoustu problémů, ostatně jako každá rodina, kde jsou bio i nebio děti. (vsuvka: nelíbí se mi označení vlastní nevlastní, je v tom cítit jakési přijetí x odmítnutí, které nevystihuje podstatu vztahu)
O naší rodině jsem tady toho naplkala uč MOC, pravidelné čtenářky (čtenáři) BC o nás ví už ledacos. Po včerejším ránu mám ale potřebu otevřít téma bolavé, nepříjemné, potřebuji si ujasnit, co a jak.
Číst dál: O mé rodině a jiné zvířeně - Kde je ta hranice