Missorka (5618 čtenářů, 4 komentářů) | 8. 12. 2013 20:25 | téma: Příběhy pro vrbu

... čím jsem starší, tím je mám radši...

Dneska hoří v mnoha domácnostech už dvě svíčky na adventním věnci... Já nemám doma děti, tak si adventní mihotavou krásu schovám na někdy, až tu budou...

Zapálila jsem jenom jednu a úplně jinou. Pro děti, které se už domů nevrátí. Ale to neznamená, že na ně nemyslíme, že nejsou v našich srdcích, myšlenkách... Jsou. A napořád budou.

Dnes je Světový den památky zesnulých dětí.

Číst dál: Vždycky jsem měla ráda svíčky...

Ivca79 (8159 čtenářů, 39 komentářů) | 24. 11. 2013 16:44 | téma: Příběhy pro vrbu

Už dlouho dumám, jestli napsat.

Na začátku srpna jsem byla pevně rozhodnutá, že napíšu, ale postupně ze mě ten pocit prchal. Před pár dny jsem si uvědomila, že je třeba věci dovést na pravou míru.

Před pár lety, když umřel ze dne na den můj táta, jsem tu napsala článek Možná ti zejtra umře táta. Více méně to bylo poprvé, kdy jsem citelně pocítila nepravdivost "Tohle mě se stát nemůže". Od té doby mě nic až tak nezaskočilo.

Když sem zjistila, že má babička rakovinu, vzala jsem to jako fakt, když umřela, tak vlastně taky, protože tyhle věci se dějí a já nejsem žádná výjimka.

Když sem neplánovaně potřetí otěhotněla, taky sem nebyla nijak zaskočená, protože tohle se stává no a prostě to budu muset nějak zvládnout...

Číst dál: Možná ti zejtra...

Tangerine (8535 čtenářů, 74 komentářů) | 24. 5. 2013 11:15 | téma: Příběhy pro vrbu

... Tuto větu, vztahující se k mým dětem, nenávidím skoro stejně jako věty typu: "Dělám to pro tvé dobro.." a "Nechci ti do toho mluvit, ale.."

Číst dál: Máš, cos chtěla!

Ssoniks (10307 čtenářů, 18 komentářů) | 16. 4. 2013 9:00 | téma: Příběhy pro vrbu

Ahoj Baby-café,

předem mého článku bych chtěla všem zde přítomným moc poděkovat za pomoc, kterou jste mi poskytli v obtížné životní situaci.

Jak už psychickou, tak materiální i tu finanční.

Na B-C jsem již delší dobu, dostala jsem se sem po předčasném narození mého syna Honzíka (33. týden, 2150 g,  2009), když jsem hledala jakékoliv informace o předčasně narozených dětech a holky z diskuze předčasně narozené miminko mi moc moc pomohly a psychicky podržely. Holky, díky, nesmírně si toho cením.

Číst dál: Jeden příběh a poděkování...

Missorka (19020 čtenářů, 31 komentářů) | 3. 4. 2013 20:50 | téma: Příběhy pro vrbu

Došel mi mail. Chodí mi spousta mailů, tenhle byl jiný, zoufalý, smutný, beznadějný... Psala mi máma, co přišla o svou skorodospělou dceru...

Jmenovala se Hanka a studovala v Brně druhým rokem medicínu. 15. 11. 2012 ji na křižovatce Údolní - Obilní trh srazilo auto. Řidič ji neviděl, nebo nedával pozor, nebo jel rychle? Má být rekonstrukce nehody. Slíbila jsem, že napíšu aspoň krátký článek. Třeba někdo něco viděl a mohl by pomoct... Hance to život nevrátí, ale třeba její máma může mít pocit, že spravedlnost ještě existuje...

Číst dál: Hledám svědky dopravní nehody z Brna...

Martamatra (16287 čtenářů, 92 komentářů) | 12. 3. 2013 23:25 | téma: Příběhy pro vrbu

Ráda bych se zeptala, jak byste se rozhodli mít třetí (páté) dítě. Je mi 42 let, jsem čerstvě po rozvodu, mám už 2 děti (9 a 11 let) ve své péči a nového milujícího partnera. On má také 2 skoro stejně staré dětí, které má v péči bývalá manželka.

Partner má své děti u sebe asi 1x za 14 dní na víkend. Tak potom se mi doma sejdou 4 děti.

Číst dál: Třetí dítě ve 42 letech?

Jana3181 (10178 čtenářů, 60 komentářů) | 5. 3. 2013 15:30 | téma: Příběhy pro vrbu

Je podzim a už strašně dlouho mě bolí noha. Nemůžu spát, chodit, běhat. Proč jen? Z rotopedu? Z něčeho jiného? Nevím. Ale už mě to fakt nebaví.

Listopad  mám za s sebou magnetickou rezonanci  prý podezření na zhoubný nádor!!! Co to je za blbost? Vždyť mě to bolí z rotopedu. Nebo ne? Co teď? Chce se mi brečet. Údajně mě čekají 2 operace  tohle přece nezvládnu. Ale nic jiného mi nezbývá. Já to nechci. Říkám doktorovi, jestli by nebylo lepší tu nohu uříznout  to byl vtip!  ale kdybych jen tušila!!!

Číst dál: Zákeřná nemoc

Dagi76 (7800 čtenářů, 21 komentářů) | 3. 3. 2013 16:20 | téma: Příběhy pro vrbu

Dobrý den,

s manželem se známe už skoro 16 let, z toho jsme 12 let manželé, máte dva kluky - 10 a 6 let. S manželem si rozumíme více jako kamarádi, jiskra našeho vztahu už dávno vyhasla, společných témat nemáme moc - jediné, co mě u něj drží, jsou ty děti.

Kluci ho mají rádi, ale v domácnosti mi moc nepomáhá, všechny práce a rozhodnutí musím dělat já. Už jsem mu několikrát řekla, co se mi nelíbí - na chvíli se to zlepšilo a tak se to vrátilo do starých kolejí.

Před pěti měsíci mě zavolal současný kolega a nabídl mi práci v jedné agentuře - dozvěděl se o mně a sehnal si moje číslo. Hned při přijímacím pohovoru jsme si padli do oko a společně vtipkovali. On je o pět let starší než já, svobodný, ale má přítelkyni. Vždy, když se potkáme, tak se na mě usmívá, od samého začátku se mi dívá při rozhovoru dlouze do očí bez jediného mrknutí. Jsme naladěni na stejnou vlnu, máme hodně společného a rádi se spolu povídáme a smějeme. O našich partnerech vůbec nemluvíme.

Číst dál: Potřebuji radu...

Malaletajicimyska (9717 čtenářů, 34 komentářů) | 22. 12. 2012 20:45 | téma: Příběhy pro vrbu

Číst dál: Me dite mne nenavidi, proc nemam pocit, ze to tak nemysli?

Caro (8099 čtenářů, 21 komentářů) | 7. 8. 2012 22:30 | téma: Příběhy pro vrbu

Zdravím všechny zde na BC!
Jsem tu úplně nová, pročítám se články a diskuzemi a dělá to na mě u vás dobrý dojem, je tady fajn atmosféra :) . Proto jsem se rozhodla, že požádám o vaše názory na problém, se kterým se potýkám.

Ačkoli je mi pár let přes 40 a lecos už mám ve svém životě za sebou (a doufám, že ještě hodně před sebou :)), nemůžu v posledních asi pěti letech vyjít rozumně se svými rodiči... Pokusím se vše v krátkosti a snad srozumitelně popsat:

Dětství i mládí u rodičů jsem měla téměř idylické. Krátce po narození mého prvního dítěte (kdy jsem byla už vdaná a měla vlastní domácnost) začali rodiče podnikat a přizvali k rozjezdu podniku i mne. Po více jak deseti letech společné činnosti otec rozhodl, že podnik přenechá mně a mému bratrovi. Ovšem s tím, že i nadále bude pobírat jakousi rentu a radit, pokud bude třeba.

Číst dál: Trable s rodiči

Bambulička (8000 čtenářů, 15 komentářů) | 9. 7. 2012 11:25 | téma: Příběhy pro vrbu

Jsem sama, děti spí, manžel na noční a já tu sedim u STV1 a dívám se na Poštu pro tebe. No dívám, po dnešním dni, kdy nevím, co bude dál spíš koukám skrz telku a přemýšlím o životě. Hlavně i z toho důvodu, že tam jsou lidi, kteří si pozvali maminku, aby jí poděkovali.

Prožila jsem něco podobnýho :(

Číst dál: Vypovídání se ... :(

Bambulička (8729 čtenářů, 7 komentářů) | 4. 7. 2012 8:50 | téma: Příběhy pro vrbu

Ahoj,
zdraví Vás Bambulička :)

... ne ne... nebojte, a prosím čtěte dále :)

Dlužím Vám všem velkou omluvu. Omluvu za to, že jsem kdysi psala, co jsem psala. Mockrát jsem si pročítala mé reakce tady na BC a popravdě musím říct, že to nebylo vůbec hezké a vůbec to nebylo fér :(
Omlouvám se hlavně Missorce, Zrnkům apod.

Číst dál: Můj život...

Kaciatko (10043 čtenářů, 25 komentářů) | 26. 6. 2012 9:45 | téma: Příběhy pro vrbu

Tento článek je volným pokračováním O mé rodině a jiné zvířeně - bod zvratu.

Takže současný stav:
podle nejnovějších zpráv manžel je už od 1.5.2012 bez práce, simuluje docházku, a proto nechává Kubíka zbytečně samotného doma i do 21.00 hodin, je bez peněz, bez úspor, bydlí v podnájmu.
Dohodla jsem s ním, že mi svěří Kubíka na celé prázdniny, protože prostě nemá jak ho živit, v brzké době nebude mít ani kde bydlet.
Alimenty na Lukáška a Lucinku za něj v pátek zaplatii jeho rodiče.
Splácení půjčky spadlo celé na mě, je to 4.700,- měsíčně.

Co chci docílit:

Číst dál: Pomozte, prosím, vymyslet správný postup

Iveta32 (8059 čtenářů, 15 komentářů) | 20. 2. 2012 10:45 | téma: Příběhy pro vrbu

Vlastně ani nevím jak začít. Možná tím, že se jmenuji Iveta, bude mi 39 a mám tři děti. No myslím, že ty starší by se teď urazili, protože je jim 15 a 14. Nejmladší dceři je 9. Často si tady čtu vaše příběhy a už dlouho jsem uvažovala napsat tady svou životní cestu.

Číst dál: Naděje existuje

Inkognito (8019 čtenářů, 18 komentářů) | 14. 10. 2011 10:00 | téma: Příběhy pro vrbu

Dlouho jsem zvažovala, zda tento svůj příběh napsat. Je to jen pár hodin, jsem toho plná a spoustu věcí vidím jinak, a i ta známá, která nebyla žádnou velkou kamarádkou, se jí stala, přítelkyní pro život i pro smrt.

Že má kamarádka nemocnou maminku jsem věděla, před půl rokem mi to sdělila. Dlouhé dva měsíce se léčila, ale léčba nevedla nikam. Před 4 měsíci kamarádce sdělili, že maminka do dvou měsíců zemře, maminka to netušila a s tím, že se zotaví, žila další 3 měsíce, pak ji to kamarádka řekla a už to nebylo jen kamarádčino čekání na smrt její maminky, ale čekání jich obou.

Číst dál: Blízké setkání....

Diny (12018 čtenářů, 21 komentářů) | 1. 9. 2011 22:40 | téma: Příběhy pro vrbu

Nemůžu se zbavit myšlenek na jednu z nás ... na ženu, na mámu, na holku s širokým úsměvem, jak jsem jí viděla naposledy na začátku léta při srazu pár mamin z 345 dětné diskuze v Plzni ... Je mi strašně líto, že tahle skvělá ženská prožívá největší bol, který se může mámě stát ... 

Číst dál: Jiná tvář

Kaciatko (9546 čtenářů, 42 komentářů) | 18. 8. 2011 12:10 | téma: Příběhy pro vrbu

Ještě krok. Malý krůček. A jsem tam.

Nedávno jsem tady psala článek a tom, kde jsou hranice domácího násilí a dnes už to vím. Hranice nejsou. Lze buď ustupovat, nebo trvat na dodržování pravidel. Jakmile člověk včas nerozezná situaci, ve které zase o krok ustupuje, aniž by si to moc uvědomoval, je to zlé. Ale je to tak strašně těžké ty malé krůčky poznat a neudělat je, ustát si své. Týden poté, co jsem nastoupila zpět do práce ztropil manžel scénu s Lukáškem. Tehdy mi bylo moc zle, věděla jsem že se děje něco hodně zásadního, ale nechápala jsem co vlastně. Dnes už to vím.

Číst dál: O mé rodině a jiné zvířeně - do kouta!

Satelitek (8820 čtenářů, 26 komentářů) | 14. 7. 2011 9:25 | téma: Příběhy pro vrbu

... pořád to nepřešlo. Přesně před rokem jsi odešla a tím vznikla v našich srdcích velká díra, která se stále nazahojila. Strašně moc všem chybíš!!! 

Pro tebe Tami

Tamík *2.1.1983 +13.7.2010 Dcerky Nikolka *15.8.2006 Melinka *10.3.2009 Milující partner David Myslím na Vás. P.S. Děkuji všem co pomohli Davidovi a hočičkám překonat tak těžkou životní situaci. Stále je to moc těžké...

Číst dál: ... je to rok a ...

Kaciatko (10622 čtenářů, 55 komentářů) | 24. 5. 2011 20:50 | téma: Příběhy pro vrbu

Násilí. Domácí násilí. Spousta vyřčených slov, mnoho pomoci, mnoho utrpení.
Poslední dobou se hodně často zamýšlím nad tím, kde je ta hranice, za kterou bych nikdy nešla, co by musel manžel udělat, abych řekla dost takovým způsobem, aby se už nic dalšího nestalo. Já vlastně ani nevím, jestli si můžu dovolit říci, že patříme do skupiny rodin, kde dochází k domácímu násilí. Nemáme modřiny.
Na první pohled, i na ten druhý, vypadáme jako rodina se šťastnými dětmi, která řeší spoustu problémů, ostatně jako každá rodina, kde jsou bio i nebio děti. (vsuvka: nelíbí se mi označení vlastní  nevlastní, je v tom cítit jakési přijetí x odmítnutí, které nevystihuje podstatu vztahu)
O naší rodině jsem tady toho naplkala uč MOC, pravidelné čtenářky (čtenáři) BC o nás ví  už ledacos. Po včerejším ránu mám ale potřebu otevřít téma bolavé, nepříjemné, potřebuji si ujasnit, co a jak.

Číst dál: O mé rodině a jiné zvířeně - Kde je ta hranice