ADV TOP
ADV LEFT

Nemůžu se zbavit myšlenek na jednu z nás ... na ženu, na mámu, na holku s širokým úsměvem, jak jsem jí viděla naposledy na začátku léta při srazu pár mamin z 345 dětné diskuze v Plzni ... Je mi strašně líto, že tahle skvělá ženská prožívá největší bol, který se může mámě stát ... 

Zuzko - Myslady ... vím, na tu největší bolest jsi sama. Každá vteřina přímo fyzicky bolí a minuta se zdá strašně dlouhá. Vzpomínky rozdírají srdce jak když do krvácející rány nasypeš hrst soli ... ale ... my jsme tu s tebou. Já vím, jen myšlenkama, jen virtuálním objetím (já jsem připravená na skutečné, až o to budeš stát a budeš na to mít sílu se se mnou vidět). Ale jsme tu, jsme taky mámy... Některé mají děti zatím maličké, některé větší. Ale všechny nás spojuje láska k nim a strach o ně. A všechny nás přímo ochromuje to, co se stalo vaší rodině ...

Jiná tvář - proč se tak jmenuje můj článek pro tebe ? Protože to ta s prominutím, podělaná puberta! Mám takový vztek na tu směs hormonů, pocitů, která s tím malým a zároveň velkým člověkem zacloumá tak, že někdy ani nevěříme vlastním očím a uším. Jakoby naše děti najednou byly cizinci. Přestáváme je znát ... a ptáme se: Proč??

Někde přejde téměř nepozorovaně (veeelmi vyjímečně) ... někde nastoupí velmi brzy s plnou razancí. Někdy je upozaděná pro jiné věci, prožitky a pak překvapí u téměř dospělého člověka, když už doufáme, že je za námi ... 

Nemá cenu se trápit a hledat vinu, věř mi, nemá ... Když dítě v pubertě nechce, tak nepoví nic. Dokáže mít dvojí tvář a tu jeho druhou nezná nikdo jiný než on sám ... Nebo na druhou stranu vykřičí všechno, co mu na nás vadí, čím jsme nemožní, abychom si náhodou bez viny nepřipadali. Ať tak nebo tak, všechno v tuhle dobu dělají rodiče špatně. Tolik moc chce, abychom mu rozuměli, ale cestu k sobě zatarasí nepropustnou hradbou z kamenů a prostě není v našich silách se k němu dostat blíž ... pokud sám nedovolí.

Zuzko ... je mi to tak líto ...

Diny 

PS: Povídání, které sem teď vložím mi poslal tatínek jedné mé přítelkyně odsud. Nejdřív sem trošku váhala, jestli se hodí ... ale pak jsem si řekla... proč ne. Sama v tom pravém smyslu věřící nejsem, ale i tak má velkou sílu. Alespoň já ji cítím ...

.............................................................................

STOPY

Jedné noci jsem měl zvláštní sen. 

Šel jsem s Bohem, svým Pánem, po písčitém pobřeží. Na temném nebi se promítal film mého života. 

Provázely jej dvoje stopy v písku. 

Udivilo mě, že v těch nejtěžších a nejsmutnějších dobách mého život se objevovaly stopy jen jedny.

V rozpacích jsem se zeptal: "Pane, Ty jsi mi slíbil, že vždy půjdeme spolu. Ale teď vidím, že v době nejtěžších zkoušek jsem šel sám. Proč jsi nebyl se mnou, když jsem Tě nejvíc potřeboval?"

Na to mi Bůh odpověděl: "Právě tam, kde vidíš v písku jen jedny jediné šlépěje, tam jsem tě nesl ve své náruči ..."





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy