ADV TOP
ADV LEFT

Zdravím všechny zde na BC!
Jsem tu úplně nová, pročítám se články a diskuzemi a dělá to na mě u vás dobrý dojem, je tady fajn atmosféra :) . Proto jsem se rozhodla, že požádám o vaše názory na problém, se kterým se potýkám.

Ačkoli je mi pár let přes 40 a lecos už mám ve svém životě za sebou (a doufám, že ještě hodně před sebou :)), nemůžu v posledních asi pěti letech vyjít rozumně se svými rodiči... Pokusím se vše v krátkosti a snad srozumitelně popsat:

Dětství i mládí u rodičů jsem měla téměř idylické. Krátce po narození mého prvního dítěte (kdy jsem byla už vdaná a měla vlastní domácnost) začali rodiče podnikat a přizvali k rozjezdu podniku i mne. Po více jak deseti letech společné činnosti otec rozhodl, že podnik přenechá mně a mému bratrovi. Ovšem s tím, že i nadále bude pobírat jakousi rentu a radit, pokud bude třeba.

V reálu bylo ale celé řízení podniku na mně a mém manželovi, protože bratr se v tomto oboru neorientoval a měl jiné aktivity. Několik let jsme si vedli velmi dobře, otec ovšem dost nelibě nesl, že jsem se s ním téměř neradila, ale nechtěla jsem rodiče zatěžovat, myslela jsem to dobře... Rentu pro rodiče i (nepracujícího) bratra jsem vzorně odváděla, podnik fungoval, mohli jsme si to dovolit. Po čase nás ale, jako mnoho jiných, semlela ekonomická krize a začali jsme mít problémy. S manželem jsme bojovali o přežití, ale rodiče nám (hlavně mně) začali vyčítat kdeco - že jsme podnik zazdili, že výrobky už zdaleka nejsou tak kvalitní jako za nich, že jim "známí" hlásí jak to u nás špatně funguje, že máme neschopný personál... atd. atd. Byla jsem z toho špatná, hlavně proto, že nic z toho nebyla pravda. Svolali jsme rodinu, že abychom podnik zachránili, musí se rodiče i bratr vzdát pravidelné renty... to už byl oheň na střeše.

Šlo hlavně o mou rodinu - nechtěli jsme se finančně zruinovat, při podnikání jsme vychovávali už dvě děti (se kterými nám rodiče vůbec nepomáhali) a rozhodli jsme se s podnikáním skončit, neboť už šlo do tuhého. Bratr to vzal vcelku rozumně a nic po nás nechtěl, ale otec trval na tom, že mám bratra finančně odškodnit, protože podnik dal nám oběma a bratr prý na tom tratí...!! Zařídili jsme se po svém, podnik jsme zavřeli (za pět minut 12!), s personálem i dodavateli jsme byli finančně vyrovnáni, myslím, že jsme to ustáli se ctí. Ne tak podle mého otce!

Začal být ke mně velmi nepříjemný (na manžela si netroufá ;)), moje matka mu vždy ve všem zdatně sekundovala.

Asi vrcholem bylo, když manžel zdědil po své babičce nějaké peníze (za které jsme konečně dozařídili dům a koupili si lepší auto) a můj otec mi vzkázal, že určitou sumu máme odevzdat jemu jako kompenzaci "za to naše podnikatelské fiasko"... To jsme pochopitelně neudělali, ale od té doby s námi rodiče přestali komunikovat na téměr rok, neodpovídali na SMS, nebrali telefony... Prostě psycho.

Já to nesla velmi těžce, nejsem zvyklá na takové vztahy v rodině. Nakonec jsme před Vánoci za rodiči zašli... a pokusili jsme se s nimi nějak rozumně domluvit, usmířit... Ale není to už ono. Později se mi doneslo, že prý jenom "zachovali dekorum"... Otce dodnes nijak zvlášť nevyhledávám, vidím na něm, jak mě nemusí. Matka je s ním ve všem zajedno, cítím od ní také velký odstup.

Mně je to všechno strašně líto, jak ta malá holka se stejně snažím tak nějak k nim přiblížit, ale nezavděčím se vůbec ničím. Všechno málo, všechno špatně!!
Mám dojem, že si z té nevraživosti vůči mně (a mé rodině) udělali nějaký program na důchod, že je to nějak zvláštně spojuje, že si v tom libují... Nevím...

Nejspíš jsem taky udělala nějaké chyby, ale mohlo se to přeci vyříkat, vyřešit... a ne takhle radikálně!
Máte třeba někdo podobnou zkušenost? Co byste dělali vy??

Vím, že je tu možnost přerušit kontakty úplně, ale to já nechci, já těmi svými rodiči byla původně  vychovávána k úctě a slušnosti... Tak co se teda teď zvrtlo?





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy