ADV TOP
ADV LEFT

Jsem doma sama se dvema detmi rozdilnymi tak, ze snad ani neni mozne, ze jsou sourozenci, teda dokud se na ne nepodivate. 
Starsi mne zda se nenavidi. Nikdy nebyl moc mazlivy, uz jako miminko byl radsi kdekoli jen ze by se choval, tedy pokud se zrovna nechtel nekam premystit a nebo pozdeji nebyl venku moc unaveny. To pak chtel nosit. Nemel do tri let rad ostatni deti, na hriste chodil rad, sedl si a dival se na ostatni deti, jak si hraji, sam si nehral. Nema fantazii, s hrackami si hraje pouze pribehy, ktere milionkrat videl v pohadkach.
Mladsi je jeste hodne maly ale i tak je videt obrovsky rozdil. Odmital kocarek tak urputne, ze po patem mesic jeho zivota jsem jej odstranila a je pouze nosen, nejradsi by se mnou byl kazdou vterinu, tuli se, mazli se, chce spat u me v naruci nebo v nositku. Kdykoli vidi deti, chce k nim, smeje se. 
A ja jsem v koncich. Jak mam s nimi zachazet? Kdyz mladsiho mazlim, v jednom kuse mam vycitky, ze to starsimu musi byt lito. Ma obdobi vzdoru, nechce jist skoro nic, coz uz trva vic jak rok, neustupuji, jsem pevna jako skala. Je plactivy a ja nevim jak jej utesit. Asi jsem strasna matka neumim utesit vlastni dite. Teda nikdy jsem na utesovani moc nebyla a moc to neumela, ale tohle je na mne moc. Jak byste utesili dite, kdyz kvuli necemu place, odmita s Vami mluvit, nesmite se ho dotknout, natoz ho obejmout, protoze to zacne plakat jeste vic, nepomahaji mila slova, vyhruzky, prosby, ..... na konci toho vseho zkousi, co si muze dovolit a jeci na mne at jdu pryc a uz se nevracim nebo at na nej nesaham at ho necham byt. To se naucil ve skolce.
Jak ho mam nechat byt - je to me detatko jeste mu nejsou ctyri roky.... neustale mu davam najevo, jak ho miluji jinymi zpusoby nez objetim, rikam mu to, snazim se byt mila, beru ho na vylety, ctu si s nim, poustim pohadky, snazim se najit zajimave aktivity, ale on mne nechce :-Z Chce jen babicku, je na ni ujety uz od miminka, proste babicka je buh a ja jsem nejaky odpad na dne stoky, chapu, ze je mu vzacnejsi, navic po nem nic nechce a skoro vse mu dovoli. Vim, ze mi nemuze nikdo pomoci, musim najit cestu sama. Obcas premyslim, zda za to nemuze, to, ze se narodil cisarem a nemohla jsem ho pochovat kdyz se narodil, vsichni si jej pochovali prede mnou,  muj muz, otec, matka, teta,......ja az za nimi.  Nekdy si rikam, ze jsem mozna nemela mit deti, miluji je jsou to nejcenejsi co mam, ale asi nejsem vhodny rodic :( Je to ho*no. Ani nevim proc to sem pisu, mozna proto, ze vzdy kdyz se o neco podelim na foru, najdu reseni, uklidnim se, nejak se to vyresi. Asi to potrebuji jen nekomu rict, nekomu, kdo mne nezna a nebude se premlouvat a lhat mi, ze jsem skvela matka. Do*ajzlu - neumim utisit sve placici dite, jak bych mohla byt skvela.... mozna bych dokonce byla lepsi matkou, kdybych odesla, jeho tata by mu nasel lepsi maminku...... ja nevim. 




Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy